Pracoval na kampaních Coca-Coly, Levi´s nebo Adidas Originals, jeho motivy nese sběratelský porcelán Rosenthal nebo lahve Sigg. Se Zbyňkem Řandou, který je znám pod uměleckým jménem Pasta Oner, jsme se bavili o street artu v reklamě, pomýlených představách zadavatelů, soumraku guerilla marketingu, sociálních sítích i o jeho nové výstavě.
Před dvaceti lety začínal v reklamní agentuře jako account manažer se zálibou v graffiti a street artu, ale oficiální umělecká scéna ho velmi rychle pohltila. Z undergroundu přirozeně expandoval do galerií a dnes platí za jednoho z nejprodávanějších současných českých umělců. K reklamě se ale vrátil, ovšem z druhé strany – jako vyhledávaný ambasador značek. Část umělecké scény ho odsuzuje za to, že bere komerční zakázky, ale jemu to nevadí – značky miluje a spolupracuje s nimi rád. Pasta Oner od 8. června představí svou aktuální tvorbu na sólo výstavě v pražské Vile Pellé. Ani tam nebudou značky chybět.
Výstava nese název 20th Century Cabinet. K čemu má odkazovat?
Tento koncept samovolně vykrystalizoval z témat, která mě dlouhodobě přitahují. Společným tmelícím prvkem motivů mých děl je totiž dvacáté století. Jsem ve fázi života, kdy začínám trochu bilancovat a ohlížet se. Už na konci devadesátých let jsem věděl, že jednou přijde nostalgie a vzpomínání na tuto dobu. Devadesátky se dnes hodně odrážejí i v módě, všechno se vrací v cyklech, protože většina lidí si pamatuje období dospívání jako to nejhezčí období v životě a stejně jako já na něj ráda vzpomíná.
Do svých obrazů často komponujete loga konkrétních značek. Namátkou třeba Coca-Cola, Chanel, Kodak, Hermés, Ellesse nebo Evian. Reagovala na to některá z nich?
Často používám i motiv žvýkaček Wrigley a od nich jsem dostal jako dík několik tašek žvýkaček. Většinou ale zobrazuji brandy, které u nás ani nemají zastoupení nebo tu nejsou tolik zakořeněné. Velké značky považuji za něco fascinujícího. Když se zabýváme jejich historií, zjistíme, že přesahuje třeba sto padesát let a neustále se vyvíjí. Kdo začínal s pražením kávy, dnes může prodávat helikoptéry. Obdivuji houževnatost původních majitelů firem, kteří je vydupali z ničeho. Je zajímavé sledovat, jak se s jejich odkazem popasují nadnárodní kolosy, jestli je zničí nebo povýší. Podle toho se rozhoduji i ve svém soukromém životě – jaký brand ve mně vzbuzuje důvěru, jak na mě dlouhodobě působí. Spoustu značek preferuji před jinými z úplně iracionálních důvodů.
Proč se ve vaší volné tvorbě objevují loga takto explicitně?
Značky miluju, i když jsem se dlouhá léta cítil, jako bych se za to měl trochu stydět. Jako kdyby to bylo něco, co bych neměl dělat. Vyšel jsem z ryzího undergroundu a dost se to ve mně mlátilo. Proto se mi líbí, že dnes se značky vracejí do devadesátých let, nelpí jen na minimalismu a znovu se hlásí k obřím logům. Logo je znovu bůh. Zároveň vnímám, že jsou dnes značkové produkty nevídaně dostupné v porovnání s dobou, kdy jsem vyrůstal. Tehdy stála plechovka Coca-Coly s nadsázkou řečeno čtvrt platu, brali jsme ji jako vzácnost a dávali jsme si do ní tužky. V devadesátých letech vstoupil do společnosti konzum a mamon, který nahradil dosavadní nedostatek, a to pro mě bylo v příjemném slova smyslu šokující.
Pasta Oner, vlastním jménem Zdeněk Řanda (41)
je jedním z nejúspěšnějších českých umělců. V devadesátých letech se pohyboval na undergroundové graffiti scéně, dnes vychází z estetiky pop artu a street artu a jeho obrazy se ve světových aukcích draží za v přepočtu půl milionu korun. Spolupracoval na řadě reklamních kampaní, například pro značky Adidas Originals, Coca-Cola, Levi´s, Potten & Pannen Staněk, Happy Socks nebo USSPA. Od 8. června do 25. července vystavuje v pražské galerii Vila Pellé.
Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Marketing & Media, které vyšlo v pondělí 1. června 2021. Předplatit si ho můžete zde.
