Odpovědnost a pomoc už je v DNA firem

Mediální vzdělávání by mělo patřit mezi strategické priority státu, říká Šimon Pánek z Člověka v tísni.

Patří Češi mezi nejštědřejší dárce?

Jak dárci z řad jednotlivců, tak i města nebo instituce, všichni byli vždy ochotni posílat peníze v krizových situacích. Pamatuji to už od sbírky SOS Sarajevo v roce 1993, kdy byla reakce lidí velmi silná. Tehdy jsme během dvou týdnů dostali přes třicet milionů korun, dnes by tato suma odpovídala stamilionům. Lidé jsou solidární, když vidí těžkosti, ať už jde o živelné pohromy nebo Ukrajinky s dětmi, které prchají před válkou.

Reklama

Jak se u nás prostředí dárcovství a pomoci vyvíjí a kultivuje?

Pravidelné dárcovství, které tvoří páteř dobročinnosti v západní Evropě, zejména v Británii nebo Skandinávii, není u nás tolik rozvinuté. Pravidelně přispívá zatím jen malá část společnosti. Jde možná o určitou averzi k tomu být někde dlouhodobě zavázán, kterou si část populace nese jako relikt z minulého režimu. Nyní se do toho propisují také stoupající obavy o ekonomickou situaci domácností. Přitom pro většinu organizací je právě pravidelné dárcovství důležité, protože vědí, s jakou podporou mohou počítat a podle toho plánovat. V Člověku v tísni máme asi padesát tisíc pravidelných dárců, což je skvělé číslo a vážíme si toho.

Celkem jste předloni získali 2,8 miliardy korun. Kam míří největší díl pomoci?

Dlouhodobě získáváme přibližně 80 procent zdrojů v zahraničí. Soutěžíme ve výběrových řízeních Evropské komise, OSN a zahraničních vlád. Shodou okolností přibližně stejná část rozpočtu je věnována pomoci v zahraničí. Ve světě v posledních letech převládá humanitární spíše než rozvojová pomoc. Přibývá konfliktů. Nejsou to stejné peníze, část prostředků ze zahraničí míří i do Česka, část jde naopak z Česka na pomoc ve světě. Zdrojově jsou dále přes deset procent privátní zdroje v ČR, tedy lidé, rodiny, firmy a necelých deset procent veřejné prostředky. Rok 2022 byl v tomto ohledu výjimkou vzhledem ke sbírce SOS Ukrajina, v níž lidé a firmy poslali 2,2 miliardy korun, což celkovou sumu zdrojů výrazně meziročně navýšilo. Naše dvě aktuálně největší mise jsou v Sýrii a na Ukrajině, na každou z nich letos míří přes 1,5 miliardy korun. Máme samozřejmě i řadu menších a středních programů v dalších zemích.

Ty rozvojové projekty jsou například v afrických zemích? Na co se orientují?

Rozvojová pomoc je především o dodání sebevědomí. Je určitě důležité postavit v africké vesnici školu, ale pokud nezařídíte, aby tam vesničané posílali své děti, změna se nedostaví. Radost nám dělají sofistikované projekty spojující udržitelný rozvoj přírodního bohatství a rozvoj moderního vzdělávání. Je potřeba holistický přístup, aby se lidé v komunitách dokázali postavit na vlastní nohy. Často je to o tom, aby přestali sebe samotné vnímat jako objekt osudu, který má život předurčený, ale jen vzali život do svých rukou. Když po deseti letech práce začínáte vnímat posun celých komunit, je to pro všechny velmi povzbuzující. Často totiž stačí málo, aby se podmínky a život lidí výrazně změnily k lepšímu a někde naopak jen udržujeme stav, aby nebyl horší, třeba v dlouhodobých konfliktech.

Kolik procent ze získaných prostředků jde na provoz a marketing?

Vlastní backoffice v Praze dělá v nákladech asi dvě procenta obratu. Na marketing pak míří sotva promile obratu. Představa, že nezisková organizace musí být malá na dobrovolnících postavená neefektivní skupina lidí, je na hony vzdálená tomu, jak velké profesionální organizace ve světě fungují. Rozvojová humanitární pomoc se ostatně jako obor studuje i na vysokých školách po světě. Miliardy, které dokážeme na pomoc získat a rozdělit, jsou stále svým způsobem malé ve srovnání s tím, s čím pracují naši kolegové v zemích západní Evropy či USA. Jsme velmi digitalizovaná a projektově řízená instituce nabízející zajímavé výzvy i pro lidi ze světa financí, řízení projektů, IT nebo marketingu. Netvoříme zisk, ohodnocení lidí se neodvíjí od výše vybraných prostředků na pomoc. Další miliarda korun neznamená větší platy pro zaměstnance, ale více pomoci, kterou dokážeme poskytnout.

Letos slaví ČVT 30 let fungování. Dali jste si k výročí nové logo od studia Marvil. Už byla změna nutná kvůli stále většímu zastoupení důležitosti digitálu i třeba jazykových mutací?

Nic na světě není věčné a původní logo z roku 1993 z dílny pražských intelektuálů inspirované Kafkou už neodpovídá tomu, že jsme nyní organizace s třemi tisíci spolupracovníky působící po celém světě. Chtěli jsme něco univerzálnějšího a modernějšího, s novým logem jsme velmi spokojeni.

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu Marketing & Media, které vyšlo v pondělí 9. ledna 2023.