Populární anticena pro nejsexističtější reklamu, Sexistické prasátečko, vloni oznámila svůj konec. Po roce se ale nabízí otázka, kdo a jestli vůbec převzal štafetu, k čemuž pořadatelé při konečném, desátém ročníku vybízeli. Kampaň proti sexismu nevládní organizace Nesehnutí se opírala o hlasování veřejnosti a organizátoři zdůrazňovali, že nechtějí odsuzovat zhotovitele, ale usilují o vkusnou reklamu bez posilování stereotypů. „Běžně vídáme, že muž se stará o rodinu i domácnost a chceme to vidět i v reklamě. Reklama není jen prezentací daného produktu, ale utváří také kulturní a společenské hodnoty,“ píší Nesehnutí v jednom ze svých prohlášení.
Na závěr aktivit Prasátečka organizace vyhlásila Prasátečko prasáteček – nejsexističtější reklamu desetiletí. Získal ho plakát společnosti 100Mega, který se ptal: „Kdo chce v srpnu zasunout?“, přičemž přirovnával ženu ke flash disku. Během deseti ročníků Sexistického prasátečka pořadatelé také přišli s různými zjištěními. Například si všimli, že lidé často při hlasování dávají přednost jednoznačnému zobrazení nahoty či násilí před méně viditelnými formami diskriminace, které ale mohou mít mnohem horší následky.
Po roce bez Sexistického prasátečka jsme se zeptali Evy Bartákové, jedné z členek organizace Nesehnutí, zda jim populární anticena nechybí.
Při vyhlášení 10. ročníku jste používali podtitul „Předáváme štafetu!“, převzal ji někdo konkrétně nebo sledujete snahy o upozorňování na sexistické reklamy na různých platformách?
Za povšimnutí stojí „ocenění“ Patriarchálný prd slovenské iniciativy Feminist.fyi, kam sexistické reklamy, ale například i výroky známých osobností, nominují lidé ze Slovenska i z Česka. PaPrd začínal jako online anketa, ale letos se autorkám podařilo uspořádat i jedno komorní vyhlášení v parku. Přímo Sexistickým prasátečkem se potom inspirovala slovenská anticena Sexistický Kix. V Česku se podle informací od krajských živnostenských úřadů iniciativy chopili i sami jednotlivci. Za posledních šest let podali lidé celkem 27 podnětů na sexistickou reklamu.
V tom čísle nejsou započítané podněty, které jsme podali my v Nesehnutí. Poslední dobou se také často setkáváme s dotazy ohledně toho, kam a jak si na sexistickou reklamu stěžovat.
Před rokem jste se optimisticky vyjádřili ve smyslu, že je patrný úbytek sexistické reklamy. Je tomu skutečně tak? Vyhodnotili jste to na základě došlých nominací nebo i jiných výzkumů?
Úbytek sexistických reklam je patrný jednak z nižšího počtu nominací a pak také z jednoho z našich výzkumů. Ten měl původně mapovat výskyt sexistické reklamy ve velkých městech, jenže se ukázalo, že jich není dost, aby byl výzkum relevantní. Na billboardech a plakátech už sexistické reklamy najdeme jen zřídka. To ale neznamená, že by v Česku sexistické reklamy vymizely. I z posledních nominací vyplývá, že zatímco v reálném světě jich výrazně ubylo, v online světě jich naopak přibývá. I proto jsme se nakonec rozhodli, že náš příští výzkum zaměříme právě na sexistické reklamy na internetu.
Skončili jste po deseti letech, bylo to díky pocitu, že se téma dostatečně objevuje v mediálním prostoru i bez vaší snahy nebo za tím byla i – řekněme – „únava materiálu“ a chtěli jste napnout síly jinam?
Byla to kombinace obojího. Ze Sexistického prasátečka se za deset let stal pojem, který se na sociálních sítích používá i jako hashtag. Veřejnost si osvojila slovo sexismus, většina lidí v Česku si pod tímto pojmem dokáže něco představit. Všimli jsme si také změny v přístupu novinářek a novinářů. Zatímco dřív jsme museli aktivně oslovovat média, v současnosti se nám novinářky a novináři sami ozývají a považují nás za expertky v tématu. Zároveň se nám mezitím urodilo v hlavě spousta nápadů, na jejichž realizaci jsme kvůli Sexistickému prasátečku neměli čas.
Jaká reklama vás v poslední době nejvíce pobouřila a říkali jste si, že by sedla do Prasátečka?
Nejproblematičtější jsou podle nás reklamy, ve kterých sexismus není patrný na první dobrou a nepozorovaně nám vnucuje normy toho, jak se mají ženy a muži chovat nebo jak mají vypadat. Když někdo uvidí nahou ženu na billboardu, poměrně snadno si ten obraz se sexismem spojí, ale rozpoznat například stereotypní zobrazování, mýtus krásy nebo tlak na tradiční role žen a mužů je často náročné a vyžaduje to přemýšlení o významu a kontextu reklamy. V poslední době jsme si všimli třeba reklamy na přípravek proti rýmě, která z mužů dělá malé děti, které potřebují péči ženy a ženy zase staví do role pečovatelky, jejímž úkolem je starat se o svého muže.
Nestýská se vám po populární „soutěži“?
Sexistické prasátečko nás bavilo, ale musíme přiznat, že organizace anticeny byla náročná a často i stresující. Je fajn si trochu odpočinout od záplavy nechutných a urážlivých reklam a věnovat se pozitivním věcem. Máme do budoucna spoustu plánů. Chtěli bychom pomáhat mladým lidem, aby byli slyšet a mohli nahlas říct, co je trápí nebo štve.
Prasátečko prasáteček a vítězové 10. ročníku Sexistického prasátečka podle veřejnosti a odborné poroty:
Zeptali jsme se také ve facebookové skupině #HolkyzMarketingu, co si myslí o konci soutěže Sexistického prasátečka a požádali o tipy na aktuální sexistické reklamy. Z hojné diskuse o oblibě této soutěže a o tom, jak už ji asi skutečně nepotřebujeme, vyšlo i několik tipů na aktuální případy sexismu v reklamě. Nejzajímavější byl inzerát „Dej si pizzu“ výrobce hotových zmrazených pokrmů Gladiátor, vyfocený Janou Dolejšovou na stánku českobudějovického Gastrofestu.
