Tak se ho možná dočkáme – zákona, který umožní rozhodovat lidu o zásadních věcech státu. Zkušenosti mluví jasně: čím menší místo, tím větší zájem lidí něco v referendu rozhodnout.
Už krajská referenda, která dnes zákon umožňuje, prozatím kolabovala na nízké účasti. Není divu. O tom, zda na návsi má stát pumpa nebo kašna, se rozhoduje snadno. Jednak přes náves každý chodí, jednak ví, co je pumpa a co kašna.
Ale jakmile půjde o něco složitějšího – dejme tomu zavedení eura, museli by se běžní občané převtělit ve znalce měnové politiky. V to nedoufejme.
Co tedy rozhodne? Síla značky – když někdo z mých oblíbenců (dosaďte si libovolně) prohlásí, že euro je zlo, pro nemalé procento lidí je to dostatečný návod, jak hlasovat.
Jako když moje oblíbená pivní značka přijde s novinkou. Ochutnám a budu shovívavější, než když mi ji bude vnucovat pivovar, s nímž mám dosud tu nejhorší zkušenost.
Pak přijde na řadu přesvědčovací kampaň. Nebude nepodobná kampaním politickým. Tedy využije všech moderních postupů a komunikačních kanálů známých z komerce, jen místo nového kombíku bude prodávat nějaký návod na štěstí. A tady budou vítězit profesionálové nad amatéry, movití nad chudáky.
Poněkud temnější bude zákulisí. Zatímco u onoho kombíku víme, že kampaň platí automobilka, protože chce kombíky prodávat a vydělat akcionářům, u zavedení eura nebudou motivace zdaleka tak přímočaré. A vadí to někomu? Asi ne.
Všichni, kdo to zkusili, už vědí: racionální, smysluplné osvětové akce se míjejí účinkem. Není čas, není chuť se nořit do podrobností. U referenda budou rozhodovat sympatie, antipatie, emoce. Nikoliv argumenty.
Vypadá to na paradox. Všelidové hlasování je vlastně cestou k dobrovolně přijímané manipulaci. Veřejnost bude žít ve zdání, že rozhoduje, a rozhodovat budou zájmové skupiny s nejlepším marketingovým arsenálem. Všichni budou spokojeni.
Měl bych být z titulu své funkce též, ale nějak se mi to nedaří.
Marek Hlavica, výkonný předseda, Asociace komunikačních agentur