Loni byl v Česku celkový počet návštěvníků multikin srovnatelný s počtem obyvatel České republiky. „Zážitek z návštěvy kina nelze ničím nahradit,“ tvrdí Tomáš Volt, marketingový ředitel CineStaru, druhé nejrozšířenější sítě multikin u nás. Více kin má v Česku pouze izraelská skupina Cinema City.
Kdo je váš typický návštěvník? Jsou to teenageři?
Panuje mýtus, že do kina chodí hlavně mladí, ale jedna z nejdůležitějších cílových skupin jsou lidé mezi dvaceti pěti a čtyřiceti lety. Tato data jsou poměrně přesná, protože vycházíme z informací našeho věrnostního klubu. Je to možná dáno tím, že návštěva kina není zrovna nejlevnější forma zábavy. Jinak poměr mužů a žen je zhruba půl na půl, ženy mírně převažují.
Jak se liší vaši návštěvníci v Praze a ve zbytku republiky?
Lidé v regionech například víc používají rezervační systém. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že pokud by přijeli do kina a ono bylo vyprodané, byl by to větší problém než v Praze, kde je velmi snadné přejet do jiného multikina. V regionech je spádová oblast kolem čtyřiceti kilometrů.
Existují v rámci Česka i jiné rozdíly?
Zajímavostí také je, že region od regionu se liší typy filmů, na které lidi chodí a podle regionálních specifik mírně upravujeme skladbu filmů. Třeba na severní Moravě jsou oblíbené horory nebo akční filmy, v Hradci Králové a Českých Budějovicích mají lidé rádi české filmy. Plzeň je zase kulturnější město, tam lidé chodí na umělečtější věci, uvádíme tam i operní přenosy.
Jak fungují věrnostní programy? Kamarádka měla vaši věrnostní kartu, ale po nějaké době se její body vymazaly.
Body platí vždy rok od nabití. A po roce, pokud se nevyberou, vymažou se. Diváci to dopředu vědí, aby stihli svoje body včas využít. A také je na to průběžně upozorňujeme, například pošleme e-mail se sdělením, aby nezapomněli vyčerpat své body včas. Průměrný divák přijde ani ne dvakrát do roka, člen klubu v průměru čtyřikrát až pětkrát a ten si bere většinou dvě vstupenky.
Pozorujete ve svém byznysu nějaký společenský trend? Chodí třeba víc lidé na film sami?
Bohužel je to tak. Dokonce jsme v rámci marketingu uvažovali o tom, že bychom něco pro singles chtěli udělat. Přemýšleli jsme o promítání, po kterém by byla afterparty a lidi by si mohli o filmu popovídat nebo se třeba seznámit, pokud by měl někdo zájem. Pokud se nakonec rozhodneme pro realizaci, určitě bychom začali v Praze, kde je tento trend nejvíc vidět.
Jak moc je pro kino důležitá nabídka občerstvení?
Někdo říká, že kina vydělávají hlavně na jídle a pití. To ale není pravda. Pro multikina jsou zásadním zdrojem příjmu vstupenky. Občerstvení tvoří zhruba třetinu obratu. Kromě popcornu a nachos máme v nabídce i sušené maso, které se velmi dobře chytilo. Kupují ho ženy, které chtějí žít zdravě, nebo muži, kteří chodí do fitka. Navíc tento výrobek máme od lokální firmy a maso je z českých krav. Vytvořili jsme i značku CineStar zdravě, která zastřešuje zdravé výrobky a plánujeme tento sortiment rozšířit.
Nedávno jsme v našem týdeníku zveřejnili zprávu o tom, že síť rychlého občerstvení McDonalds spustila samoodbavovací terminály, které mají nahradit personál. Myslíte, že je to cesta i pro kina?
Určitě se chceme vydat podobnou cestou, vidíme v tom budoucnost, nejen pro prodej občerstvení, ale i pro samoobslužný nákup vstupenek. Ale stoprocentně zachováme možnost osobního kontaktu pro zákazníky, kteří nechtějí využívat terminály. Co se týče přesného data, to zatím stanovené nemáme.
Vaše kino na pražském Andělu má i sál Gold Class, ve kterém chodí hosteska a nabízí jídlo. Je o tento druh podívané zájem?
Tento koncept funguje velmi dobře. Jsou to dva malé sály o dvaceti čtyřech místech. Diváci mohou využít možnost obsluhy přímo v sále, jsou tam polohovatelné sedačky.
V tomto kině lákáte i na sál se zvukem Dolby Atmos. O co konkrétně jde?
V sálech s touto technikou se nachází zhruba 58 reprosoustav, které na člověka míří ze všech stran, včetně stropů a prostoru za plátnem. Divák je pak zvukem skutečně obklopen. Je to skvělé zejména pro sledování akčních filmů.
Na Andělu je kromě vašeho CineStaru i konkureční kino Cinema City, které se nachází v OC Nový Smíchov. Jak si rozdělujete diváky?
Žijeme spolu. Existují lidé, kteří jsou věrní nám nebo konkurenci. Nás zvolí ti, kteří nechtějí jít do kina přes obchoďák. Některým se líbí náš trochu alternativní program. Diváci Cinema City naopak nákupní centrum preferují. Dívají se po obchodech, nakoupí a zároveň zajdou do kina. Pak je množina lidí, kterým na značce kina nezáleží a vybírají podle filmu.
Co se týče toho alternativního programu, všimla jsem si, že jste navázali spolupráci s komunitním filmovým portálem ČSFD.
Ano, právě na Andělu máme speciální ČSFD sál, ve kterém hrajeme kvalitnější, takzvané červené filmy. Jde o snímky, které mají uživatelské hodnocení vyšší než 70 procent. V tomto sále neběží komerční reklama. Takže i jako multiplex můžeme oslovit artověji zaměřené diváky. Chápeme, že někteří nemají reklamu rádi, ale my bez ní nemůžeme být.
Proč by měli marketéři inzerovat právě v kině?
Myslím si, že kinoreklama je velmi cílená reklama. Klient třeba může využít specifický film. Pokud u nás bude chtít inzerovat kosmetická firma, tedy zaměřená na ženy, tak dáme reklamu například před romantický film a víme, že se trefíme. Navíc sedíte v kině, okolo je zhasnuto, tu reklamu prostě musíte vnímat.
Takže když si u vás zaplatím reklamu, vy mi následně řeknete, kolik lidí ji vidělo a podle věrnostních kartiček z dat některých diváků zjistíte i další specifické údaje?
Přesně tak. Klienti dostávají report. Ten obsahuje počet prodaných vstupenek. Asi polovina návštěvníků má naši věrnostní kartičku a podle jejich dat dopočítáme tu druhou a to nám umožní mít poměrně přesný ucelený obrázek o složení publika. Před nasazením spotu dáváme inzerentům odhad návštěvnosti. Pokud by se náš předpoklad nesplnil, tak mu reklamu ještě nasadíme, abychom dodrželi dohodnutý objem.
A nabízíte firmám i jiný druh spolupráce než jen videospot před začátkem promítání?
Spot neboli on-screen je náš nejlepší formát. Pak nabízíme i takzvané off-screen formáty jako jsou plakáty, ty máme i v digitální podobě. Také můžeme nabídnout bannery nebo polepy vstupenek, popcornů nebo LED plochy. Oblíbené je třeba vystavování vozu ve foyer. V podstatě můžeme naše kino zabalit jako balíček a pokud by klient chtěl být všude, můžeme mu zaručit, že divák na něho bude narážet neustále. Ať už na pokladně, u baru, v sále nebo na toaletách. To je oblíbený formát, koneckonců odskočit si musíme všichni. Také sampling, aktivní rozdávání vzorků má moc dobré výsledky.
Můžete jmenovat příklad zajímavé spolupráce?
Loni jsme udělali moc hezký projekt s televizní stanicí HBO. Jednalo se o vysílání seriálu Hra o Trůny. Konkrétně o exkluzivní kinopremiéru prvního dílu poslední série s opakováním posledního dílu série předchozí tak, aby snímky na sebe navazovaly. Pojali jsme to jako happening pro členy CineStar klubu, hráli jsme zadarmo, ale lidi si museli vyzvednout lístek osobně. Fanoušci byli nadšení a vstupenky byly rozebrány během pár chvil. Před kiny se na ně stála fronta. Víme i o případu, kdy se na jednoho diváka v Praze nedostalo, tak vzal auto a jel pro lístek do Plzně.
Jak u vás funguje sezónnost? Co je pro vás nejdůležitější období roku?
Některá média mají okurkovou sezonu v létě. Jedná se třeba o televizi. My máme červenec a srpen jako ty nejlepší měsíce. Málokdo to ví. Prázdninový režim, především studentů nám velmi nahrává. Sice se posouvá doba, kdy přichází, protože přes den jsou u vody, ale pak jich přijde o to víc. Pak chodí hodně lidé v prosinci, to chodí i na filmy, na které by třeba během roku nešli, často jsou rozněžnělí z Vánoc.
A co teď? Je Valentýn a dovedu si představit, že páry si řeknou, že zajdou na rande do kina.
Valentýn je kinosvátek. Hodně párů ho tráví v kině a zajdou si na večeři. I distributoři si všimli, že v půlce února se chodí víc do kina a nabízí vhodné tituly. Obecně impuls ke slavení svátku zamilovaných dávají ženy, a proto je v nabídce víc romantických filmů. Letos je naplánováno pokračování série Padesát odstínů.
Všimla jsem si, že k tomuto filmu máte i soutěž na Facebooku…
Byla to soutěž o set tří „hraček“, které korespondovaly s dějem filmu. Její princip byl poměrně jednoduchý. Řekli jsme našim fanouškům, že mají v komentáři někoho označit a emotikonem vyjádřit vztah, který k němu mají. Není to pro nás nic neobvyklého. Malé soutěže, které se vážou ke konkrétnímu filmu pořádáme poměrně pravidelně.
Jak moc se diváci do těchto soutěží zapojují?
Pokud zůstanu u filmu Padesát odstínů svobody, tak jsme dostali asi 800 komentářů.
Byla to jediná aktivita, kterou jste pro propagaci tohoto amerického filmu dělali?
Předprodej na Padesát odstínů svobody jsme začali už před Vánoci, aby lístek mohl sloužit jako dárek pod stromeček. Vytvořili jsme set. Do úhledné krabičky jsme dali lístky na film a černé punčochy. Už jsme to dělali k druhému dílu Padesát odstínů temnoty a prodali jsme asi deset tisíc těchto setů.
Uvažujete v rámci své komunikace o zapojení youtuberů? Vaše a cílová skupina youtuberů se dost prolíná.
Tuto oblast má na starosti moje kolegyně Andrea Janovcová. Nějaké spolupráce už máme. Máme výhodu, že náš produkt využívají tak jako tak. Nejsme výrobce ložisek a nemusíme nikoho na sílu nutit. Ale díváme se i na konkrétní lidi. Určitě nepřemlouváme někoho, kdo na Instagramu standardně označuje konkurenční Cinema City. Spíš hledáme lidi, pro které už jsme lovebrand a chceme jim poděkovat za to, co pro nás už dělají a spolupráci rozvinout.
Vaše lístky je možné koupit přes aplikaci CoolTicket. Jak funguje tato spolupráce?
Lidé, kteří vlastní tuto aplikaci si v ní můžou napřímo koupit naše lístky a máme i dedikovaný určitý počet míst v sálech, na která si uživatelé můžou koupit lístek a získat jeden zdarma. V dohledné době plánujeme spustit vlastní aplikaci. Pak bychom postupně překlopili naše aktivity tam.
Ve Státech mají projekt MoviePass, kdy zaplatíte fixní poplatek a pak můžete chodit na jeden film denně. Myslíte, že je to cesta i pro tuzemská kina?
Přemýšlíme o tom, ale musíme řešit fakt, že půlka z ceny filmu patří nám a půlka distributorovi, a přesný poměr se mírně mění po týdnech. A tato skutečnost se musí softwarově ošetřit tak, aby distributor dostal správný podíl. Navíc je distributorů hodně.
Tomáš Volt
Na pozici marketingového ředitele sítě multikin působí od roku 2009. Předtím řídil obchod ve společnosti Cinexpress, reklamní společnosti, která se zabývá prodejem kinoreklamy. „Kovářova kobyla chodí bosa, opravdu jsem neviděl všechny filmy, které běží v kinech,“ říká zkušený manažer, který pracoval také v marketingu filmové distribuční společnosti Falcon.
Zatímco si většina lidí chodí do kina oddechnout, Tomáš Volt si musí občas odpočinout od kina.
Foto: Matej Slávik
