Partnerství a férový vztah s našimi klienty a spolupracovníky jsou pro nás zásadní. Odráží naši firemní kulturu postavenou na těchto hodnotách. Za 20 let podnikání v on-line byznysu jsem ale zažil spoustu výběrových řízení a jen z malého počtu z nich jsem měl pocit oboustranně férového vztahu mezi zadavatelem a agenturou.
Za jeden z největších nešvarů a projevů neetického chování považuji nerovný přístup zadavatele k dodavatelům. Typické je například zadání poptávky napřímo bez uvedení, že se jedná o výběrové řízení. Tím pádem jsou bez našeho vědomí součástí tendru i další agentury.
K tomu se přidává i neochota sdělit informace o dalších zúčastněných firmách, omezená součinnost zadavatele nebo odmítnutí osobního debriefu zadání.
Velmi často se také setkávám s netransparentním zadáním. Chybí jasná definice výstupů, případně je hodnocení postaveno na nerelevantních kritériích. Do toho spadá vyhodnocování kampaní na základě dosažených slev za mediální plochy – které ale v reálné kampani kvůli neefektivitě vůbec nepoužijeme – nebo porovnání „jablek s hruškami“.
Důležitá je samozřejmě i férová zpětná vazba. Pokud v tendru nezvítězíme, ale dostaneme kvalitní zpětnou vazbu, nemáme pocit zbytečné práce a rádi se zúčastníme znovu.
Poslední dobou jsem rád za výběrová řízení státní správy. I přes naši počáteční skepsi jsme se do nich zapojili a byli jsme úspěšní. Veřejné zakázky mají dopředu jasně specifikovaný postup vyhodnocování, detailně popsané podmínky výběrového řízení a hlavně transparentní komunikaci výsledků.
Jak tedy na to? Důležité je zvažovat, do jakých výběrových řízení jít a z jakých se omluvit, mít připravený hodnoticí systém pro Go/NoGo rozhodování, tlačit zadavatele do dodržování pravidel iniciativy Férový tendr, trvat na zpětné vazbě a nenechat se odbýt unifikovaným děkovným dopisem.
A hlavně, nebát se ozvat a o nešvarech veřejně mluvit.
Daniel Kafka, managing director, Fragile
