V poslední době jsem absolvoval řadu konferencí a byl svědkem mnoha politických debat. Všude se diskutovalo o budoucnosti, a s dost rozdílnými závěry.
Někteří kolegové věří, že se před námi rozkládá budoucnost plná krásných nových strojů a pečení holubi nám už brzy budou – díky dronům – konečně padat do huby.
Druhá skupina diskutérů akcentuje úplně jiný pohled. Naše společnost je ve špatném stavu, stát je disfunkční nedodělek, plný byrokratických pastí, ve kterém něco realizovat je stále větší horor. Jeden příklad za všechny: na stavební povolení se čeká v průměru déle než ve válečnými konflikty zmítaném Iráku.
Nejlépe to podle mě vystihla novinářka Lenka Zlámalová, když na lehce provokativní otázku, zda bude konečně líp, odpověděla: „Určitě jednou ano, ale volby ukázaly, že mezitím asi musí být bohužel hůř.“
Nechal jsem se unést touto schizofrenní diskusí a přednesl na jedné konferenci úvahu na téma, zda nás čeká Budoucnost 4.0, nebo spíše 0.8. Pojal jsem to jako dva velmi odlišné scénáře, ale následná návštěva kultovního bijáku Blade Runner (ve verzi 2049) mě dost brutálně nasměrovala jiným směrem.
Je to sice „jen sci-fi“, ale dost jasně to ukazuje, že všechny ty hi-tec věcičky mohou organicky koexistovat s děsivou společností, proti níž byl náš socík úplná selanka. Firma řídící společnost pomocí nejnovějších technologií vypadá jako dost realistický scénář budoucnosti.
Říkáte si asi – no a jako co? V prvé řadě doporučuji zajít do kina. Moje další rada je už složitější: navrhuji všem z nás, co máme zájem a energii něco posunovat vpřed, abychom trochu omezili své svaté nadšení pro technologie a zamysleli se, jak dostat naši společnost alespoň do verze 1.0. Začít se dá různě, třeba se občas usmát na sousedy a kolegy v práci. Je to na nás.
Tomáš Krásný, partner, Blue Strategy
