Tři dny jsem na Facebooku strávil debatami o morálce Marka Prchala. A to se s ním znám jenom virtuálně a nejsem zrovna fanoušek hnutí ANO. Naštvalo mě ale kamenování, které se tam rozeběhlo po oné spektakulární líbačce s šéfem v přímém povolebním přenosu.
Padala slova o amorálnosti, zaprodanectví, bezpáteřnosti oblečené ve značkových hadrech… Ne že bych si nemyslel, že si za to může do jisté míry sám – díky svým zkušenostem s prací pro politiky (i když nikdy ne v Česku) jsem vždycky tvrdil, že o téhle práci se veřejně nikde a nikdy nekecá. Jenže v oné emocemi nabité povolební kocovině se do něj tímto slovníkem pustila i spousta lidí z branže: od reklamek a PR agentur až po různé „rádobymarkeťáky“. A to už není jenom otázka stádní hysterie či elementární slušnosti.
Za prvé, do Markova rozhodnutí pracovat pro ANO nám nic není. Každý má právo volit, koho chce, a stejně tak má každý z nás právo pracovat, pro koho chce. Dokud ho tedy někdo prokazatelně nepřichytí při lži o nějakém prokázaném faktu o jeho klientovi, měl by se zdržet emocionálních výkřiků tímto směrem. Výčitky o obvinění Andreje Babiše nebo jeho minulosti v StB jsou stále jen indicie. Od soudů jsou tu soudy.
Průšvihem práce pro politickou stranu je, že většinově komunikuje sama. Marketing je pak velice často odsouzen do role pouhého amplionu. A zkuste si na Demagogovi najít politika, který nikdy neřekl nepravdu nebo zavádějící informaci. Je úkolem, či dokonce morální povinností politického marketéra ověřovat si každý výrok, který přes něj jde?
Dokud si Marek nezačne vymýšlet tisíc uprchlíků v lese u Zlámané Lhoty, dokud nám nezačne tvrdit, že Andrej holýma rukama přepral medvěda nebo že je to úplně nekonfliktní chlápek, mě bude profesionálně nechávat v klidu. Stejně jako mě nechávají v klidu ti, kdo léta dělali pro Volkswagen, i když se pak ukázalo, že jejich klient podváděl s emisemi. Jestli v budoucnu dojde u ANO na důkazy, také to bude jiná písnička.
Po pravdě, pokud pracujete v marketingu a dosud jste měli pocit, že propagace automobilů či šamponů neobsahuje žádná morální dilemata, pak je váš mravní stav výrazně horší než někoho, kdo dělá politiku a s morálními rozpory se nějak vědomě vypořádává. I když nakrásně jinak, než byste to udělali vy nebo já.
Peter Lelovič, marketingový poradce
