Prodej drobné elektroniky na palubách lepších vlaků Českých drah se jeví jako výborný nápad. On to dokonce i výborný nápad je, jenom nebude fungovat z komerčního hlediska. Alespoň ne zatím. Vysvětlím proč.
Samotný fakt, že je zboží dostupné, ještě není záruka, že se bude prodávat. V zákaznících je potřeba vybudovat návyk, že zboží je na daném místě přirozené kupovat, tedy stereotyp, že se to tak dělá. Jako když na cestě z rakouských Alp na německé benzince kupujete dětem Toblerone a žvýkačky.
Naopak se to ještě nepodařilo na palubách letadel. Jako Čech listuji katalogem a pak při samotném projíždění vozíku rozpačitě dělám, že nevidím. Kdybych byl ale například Rus, mávám ruličkou bankovek a vyhlížím napjatě, kdy už si budu moci koupit luxusní kosmetiku, parfémy nebo šperky. A kdyby se tak náhodou nestalo, nechám obrátit letadlo zpět do vzduchu, abych mohl plánovaný nákup realizovat.
Spolupráce Českých drah a Datartu je ale krok správným směrem a bylo by skvělé, aby se ujal a rozšířil i do jiných vlaků než Pendolino a Railjet. I další cestující totiž mají své potřeby.
Podle statistik jsou hlavními cestujícími ve vlacích tyto cílové skupiny: tramp, pro toho by byly vhodným doplňkovým zbožím struny do kytary a lahváč (ten už ČD nabízejí). Student, který jede na kolej, ten by uvítal kondomy, acylpyrin a Semtex. Seniorky, jež jedou do lázní a uvítaly by scrabble, bingo vůz a pedikúru. Pak tam jsou tatínkové s dětmi jedoucí na výlet, cyklisté jedoucí z výletu a samozřejmě lidé spěchající příměstskou dopravou do práce. Každý potřebuje něco.
Doplňkový neboli komplementární prodej Českých drah je skvělý tah z hlediska image. ČD dlouhodobě bojují o zlepšení vnímání kvality služeb v očích veřejnosti a doplňkový prodej kvalitního zboží z Datartu pozvedá laťku zas o úroveň výše.
Bylo by skvělé, aby obě strany překonaly počáteční rozpaky z malých prodejů, doplňkový sortiment se ujal a do budoucna dál rozšířil.
Jan Dvořák, account director, Geometry Global