Nejsou lidi. Copak reklama už není sexy?

Už za tři roky prý „ovládnou“ trh práce mileniálové, tedy generace, která se narodila mezi lety 1980 a 2000. Pro komunikační byznys to má některé výhody. Je to třeba první generace, která je „přirozeně digitálně nativní“, digitální technologie jsou pro ni zcela přirozené. To se v něm dnes hodí.

Současně si však svou práci nevybírají jen podle platu a prestiže zaměstnavatele, ale zajímá je pracovní kolektiv, týmová atmosféra a firemní kultura. Nejdůležitějšími kritérii při výběru zaměstnavatele je pro ně možnost osobního rozvoje a kariérního růstu. A požadují plošší organizační strukturu, flexibilitu, pravidelnou zpětnou vazbu a work/life balance – rovnováhu v osobním a pracovním životě.

Uspokojit tyhle požadavky může být poněkud náročné především pro větší firmy a korporace s hierarchickou strukturou. Ale mileniálové už především nechtějí pracovat 12 hodin denně. A to by v komunikační branži, která je zvyklá reagovat na požadavky klienta prakticky v reál­ném čase, mohl být problém.

Reklama

AKA: Trh roste, lidí je málo

Asociace komunikačních agentur (AKA) už ostatně oznámila, že reklamní trh po třech letech růstu zaznamenává nejen růst platů – odhady se pohybují kolem deseti procent ročně -, ale poprvé taky nedostatek pracovních sil.

Podle Jana Binara, ředitele komunikační agentury McCann Prague, která zaměstnává na 130 lidí, ale současně i prezidenta AKA, je důvodů aktuálního nedostatku lidí víc.

Hlavně je to důsledek ekonomické recese, odstartované rokem 2008, během níž firmy přestaly přijímat nové zaměstnance, reklamní experti ze zahraničí se často vrátili do zemí svého původu a „marketing v Česku se dostal do defenzivy“.

„V takové situaci lidé nebyli najímáni, vzděláváni ani školeni. Když se po čtyřech letech průmysl probudil, chybí tady jedna generace lidí. Největší díra je u produktivních lidí, kteří by za dalších pět let měli agentury vést,“ vysvětluje Binar.

A zatímco dřív kampaň tvořil spot, klíčový vizuál a nějaký ten letáček, dnes může mít plnohodnotná kampaň na čtyři desítky položek. „Položek je moc a lidí málo,“ říká Binar s tím, že současná agentura potřebuje analytiky, kteří „na základě čísel najdou pravdy, které lidi osloví nebo pomůžou zlepšit jejich zákaznickou zkušenost“. Samozřejmě taky textaře, grafiky, ale i plánovače kontextu, odborníky na digitální kanály a specialisty na jednotlivé formáty. Nebo třeba agenta pro influencery. „Každý den vzniká další komunikační kanál,“ říká Binar a je vidět, že mu to působí radost i starosti současně.

„Dobré kampaně dělá kvalitní tým, který stojí peníze a nebude stát míň. V některých profesích se přidává ročně pět procent, v jiných deset, ale v některých lidi neseženete ani kdybyste jim nabídli sebevíc,“ říká Binar, podle kterého nejvíc chybějí koncepční kreativní pracovníci, kteří jsou schopni vytvářet silné myšlenky – koncepty značek. „Proto máme i dnes kreativního ředitele cizince, na českém trhu jsem nenašel nikoho, kdo by byl volný a kdo by tuhle kompetenci měl,“ vysvětluje.

Vrací se lidi ze zahraničí

Téměř dva roky hledal kreativního ředitele i Marian Fury, ředitel české pobočky slovenské agentury Zaraguza. Šéf podstatně menší – Zaraguza má 30 zaměstnanců -, ale ceněné agentury přiznává, že nakonec také musel sáhnout do zahraničí.

„Obsazení tak klíčové pozice je velmi zdlouhavé. Když najdete člověka, se kterým chcete pracovat, je většinou spokojený tam, kde je, a nechce přecházet jinam. Nějaké přesvědčování a lámání přes peníze není nejšťastnější,“ říká Fury.

Fury je přitom přesvědčen, že agentura jako Zaraguza dává lidem možnost růst a „posouvat se dál“. „Máme jinou DNA než velké síťové agentury. Stále si vybíráme klienty, se kterými chceme pracovat, v portfoliu nemáme klienta, který by byl debil. Děláme práci, která nás baví. To je první, co pro lidi musíte dělat.“

Důležité a současně velmi těžké je podle něj mít lidi, se kterými si rozumíte, i na straně klienta, přičemž problémem je samozřejmě fluktuace na obou stranách. Motivací je i rozumná pracovní doba. Ale pozor: „Digitální nomádi, kteří chtějí pracovat z jiného kontinentu, jsou fajn, ale síla agentury je v týmu a tím to ztrácíte. Kdo chce dělat v agentuře, musí vědět, do čeho jde,“ říká Fury, současně ovšem zdůrazňuje, že z dlouhodobého pohledu by lidi neměli být kontinuálně přetíženi.

Důležité je dávat lidem práci na atraktivních zadáních a vytvářet týmy, které mezi sebou mají silnou chemii a vznikají v nich přátelství. „Lidi kolem sebe chtějí mít někoho, kdo je něco naučí a někam je posune. A nejzákladnější je umět je pochválit, ukázat, že na nich záleží. Moje filozofie je, že každý člověk v agentuře by měl být nenahraditelný. Pak společně rosteme,“ říká Fury.

Deset procent ročně

O peníze jde samozřejmě vždy až v první řadě. V Zaraguze proto po prvním roce můžete očekávat automatické zvýšení platu. „Zkušební doba u mě trvá rok, za tři měsíce vám nikdo neukáže, jestli je loajální, součástí týmu, je srdcem v Zaraguze. A pak se snažím, aby lidi rostli nejen kariérně, ale i finančně, když roste agentura.“

„Své zaměstnance motivujeme kombinací platu a benefitů, vzdělávání a kariérního růstu nebo reakcí na aktuální trendy, jako jsou home office či individuální benefity. Důležité je samozřejmě také atraktivní pracovní prostředí, ale i cenová dostupnost lokality, kde firma sídlí. Dobrá agentura musí do svých lidí vždycky investovat, přičemž vedení musí umět naslouchat tomu, co potřebují,“ potvrzuje Euan Edworthy, zakladatel a ředitel PR agentury Best Communications. Zřejmě ví, co říká, protože aktuálně oznámil, že svou account direktorku Barboru Dlabáčkovou právě jmenoval svou partnerkou ve firmě.

A meziroční růst mezd ve své firmě odhaduje na deset procent, stejně jako AKA. Podle jejího prezidenta Binara však lidi v reklamě nechodí do práce jen kvůli výplatě. „Musí vědět, kam firma směřuje, co dělá pro klienty i ve společnosti. Když to nevědí, je složité se s ní identifikovat. Když se to zúží jen na výplatu, v krea­tivním průmyslu to nemá cenu dělat. Protože do toho musíte dát kus srdce a musí vás to bavit.“

„Trh roste, zisky klientů, návratnost investic i platy taky, ale lidi rostou pomalu. O jeden rok za rok,“ říká na závěr lakonicky prezident AKA.