Úkolem dobrého PR je budování vztahů s veřejností. Chybou prezidentova tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka je, že nebuduje vztahy, ale příkopy. Byl-li by Jiří Ovčáček mluvčím politické strany nebo řekněme odborů, bylo by jeho neustálé vymezování se vůči části veřejnosti pochopitelné. V jeho pozici však rozhodně není profesně správné. Je tiskovým mluvčím prezidenta republiky, který je prezidentem všech bez rozdílu. A je úředníkem placeným z daní všech občanů této republiky – tedy i jím onálepkované „pražské kavárny“.
Urážky do repertoáru profesionálního tiskového mluvčího nepatří, v tom pana Ovčáčka se ale objevují pravidelně. Tiskový mluvčí Hradu přitom neváhá urážet ani české žurnalisty. Je nasnadě, že i to je v příkrém rozporu s prací PR profesionála.
Správný tiskový mluvčí by měl být vlastně neviditelný. Zastupuje svého zadavatele, tlumočí jeho stanoviska a informuje o jeho činnosti. Jeho úkolem rozhodně není být veřejně exponovaná a diskutovaná osoba. V případě Jiřího Ovčáčka ale velmi často nelze rozlišit, kdy mluví za sebe a kdy za prezidenta republiky. Na oficiálním twitterovém účtu @PrezidentMluvčí – kde už samotný název účtu hraničí se slavomamem – navíc komentuje události s prezidentským úřadem nesouvisející. Jen za říjen tam totiž publikoval 282 tweetů – zatímco třeba Steffen Seibert, mluvčí německé vlády, jich vydal jen 81 -, skutečné činnosti hlavy státu nebo první dámy se přitom týkalo 55 z nich, tedy necelá pětina.
Absolutně nepochopitelná je potom „Ovčáčkova televize“ OVTV. Nápad vybudovat vlastní kanál pro prezidenta špatný není, ale nepochopitelné je jeho spojení se jménem aktuálního mluvčího, který je nevoleným úředníkem, a bude-li prezident chtít, zítra skončí. V komerčním světě nepředstavitelná věc. Podobně nepochopitelný je institut Ovčáčkových tiskových konferencí, na kterých se jednou až dvakrát měsíčně vyjadřuje k aktuálním tématům.
Ztrátu sebereflexe potvrzuje i sám Jiří Ovčáček, když v rozhovoru pro Bleskově.cz říká: „Pokud mě kritizují komentátoři, politologové a píáristé, je to razítkem, že dělám svou práci dobře. Pan prezident pracuje pro občany, ne pro úzkou skupinku mudrlantů z pražské kavárny.“ Kdo jiný by ale měl mluvčímu Hradu nastavovat profesní zrcadlo než odborníci z oborů, kterých se jeho práce dotýká? Last but not least: tiskový mluvčí nesmí lhát.
Rostislav Starý, člen výkonné rady, Asociace PR agentur
