Pravost tohoto hesla hlídá už i Jan Tuna v pořadu „A dost!“ a zaměřila se na něj také část konference POPAI. Naštěstí ale z toho lidského pohledu, protože ten se nám začal vytrácet. O kolik je lepší české pole než to polské, o kolik je zdravější skot v Rakousku než u nás? A proč vlastně tak moc lpíme na českém původu? V rámci konference ale zazněla mnohem podstatnější slova, která jsou opomíjena. Tradice, lidskost a poctivost.
Zákazník je z nějakého historického důvodu přesvědčený o tom, že co je české, je tradiční a poctivé. To je hezké, říkám si. Možná nám z těch příběhů našich babiček zůstal podprahový pocit, že dříve byly věci dělány vždy s láskou. Rozhodně nemám v plánu brát někomu iluze, ať už v dřívějších dobách byly ledajaké zvyky a přístupy k práci. Asi bych sám sáhl v regálu po výrobku, u nějž bych měl pocit, že byl vyroben poctivě a s láskou k tradici daného produktu. POP materiály a upoutávky na to také umí náležitě upozornit. Ale přesvědčí to skutečně zákazníka, zvlášť v době, kdy podobná hesla využívá kdekdo? Je to taková nová cesta ve starých botách.
Průkopnické cesty k zákazníkům hledáme pohledem zpět. Nemyslím si, že by to bylo špatně. Zvlášť když přihlédnu k loňskému průzkumu Shopper Engagement Study, který dokázal, že 87 procent rozhodnutí udělá nakupující v obchodě a 59 procent neplánovaně. Místo chystaných čtyř produktů si jich domů odnese v průměru deset. Takto vysoká čísla pak tlačí na cenovou nabídku a promování produktu. Rázem si nakupující díky tomu vzpomene, že právě tohle by se mu ještě hodilo vzít. Možná je ale čas začít zase hledat nové cesty, proto jsem rád, že na POPAI dostala prostor také sémiotika. Sám jsem tento obor na univerzitě studoval. Pokud ho vhodně dokážeme do shopper marketingu implementovat, můžeme najít řadu nových cest a nebát si obout nové, třeba i v zahraničí vyrobené boty.
Richard Valoušek, PR manažer, Geometry Global Prague
