Internet nenabídl jen neomezený přístup k širokému výběru hudby, ale změnil i samotnou roli a náplň práce redaktorů, kteří se psaní o hudbě věnují. „Nástup digitálu zásadně proměnil celé hudební odvětví ve všech jeho aspektech,“ shrnuje současný stav Jan Vedral, šéfredaktor hudebního časopisu Headliner.
„V minulosti byl hudební kritik šlechtou, předvojem. Byl to ten, který nahrávku slyšel první a jako první o ní i mohl referovat,“ přidává se hudební publicista Pavel Turek, který píše pro týdeník Respekt. To je však podle jeho slov minulostí. „Kvůli streamingu a utajovaným vydáním dnes kritik slyší to samé a ve stejném množství jako kdokoliv jiný,“ vysvětluje Turek. Kritikem tak může být díky internetu prakticky kdokoliv a obor už není jenom věcí profesionálů. Šéfredaktor časopisu Headliner to ilustruje tím, že recenzí může být v dnešní době i pouhý emotikon na sociální síti.
Tomáš Franta, šéfredaktor serveru AlterEcho, který je projektem nakladatelství Muzikus, však pozoruje i výhody takových změn: „Vnímám digitální možnosti v rámci hudební žurnalistiky především pozitivně,“ říká. „Promptní komunikace, možnost rychlé aktualizace obsahů, možnost oslovit širší spektrum lidí, užší kontakt redakce a čtenářů,“ jmenuje kladné aspekty šéfredaktor AlterEcha.
Mezi negativní stránky hudební kritiky v digitální době řadí přílišnou demokratizaci, pirátství, pomíjivost, ztrátu jakési artefaktovosti oboru i přehlcení obsahem.
Většina oslovených odborníků vidí i nadále roli hudebního publicisty jako nezastupitelnou, slouží totiž jako navigátor v záplavě informací. Jak podotýká šéfredaktorka Radia Wave Iva Jonášová, „možnosti jsou sice velké, ale kolik lidí baví a má čas skutečně objevovat a prozkoumávat neznámou hudbu po vlastní ose?“ ptá se. „Pro příjemce není snadné se v takovém množství materiálu orientovat,“ dodává šéfredaktor Michal Husák z magazínu Rock & All.
Obsah musí táhnout exkluzivita
Hlavním lákadlem žánru byla v minulosti recenze. To ale už nestačí, psaní o hudbě se tedy muselo změnit. „Dnes hrají prim rozsáhlé ‚features‘, exkluzivní formáty, jako jsou komplexní portréty umělců, žánrů, celých subkultur nebo procesů,“ osvětluje současný stav redaktor Respektu Turek.
Novináři proto s hudebníky vyráží i na celá turné a tvoří ucelený obraz, příběh v širším kontextu. Od žurnalisty je stále více vyžadována mnohem větší angažovanost. Podle Pavla Turka se jedná o takzvané thinkpieces, které obsah uvádějí do perspektiv a souvislostí.
Při psaní se vede řez celou kulturní krajinou a příběhy uceleně popisují vliv tvorby na společnost. To potvrzuje i Michal Pařízek, šéfredaktor hudebního magazínu Full Moon, který oproti minulosti vidí výraznou změnu právě v zasazování hudby do kulturního a společenského kontextu. Považuje to navíc za stále důležitější. „To v minulosti rozhodně nebylo úplně obvyklé, dnes je to naopak, a z mého pohledu velice správně, vyžadováno,“ vysvětluje Pařízek.
„Čtenáře zajímají velké hudební příběhy, reportáže, analytické materiály i opravdu rozsáhlé rozhovory napříč žánry i věkem,“ poukazuje Jan Vedral a naráží na fakt, že psaní absurdních žebříčků, tvorba koláží a vtipného obsahu sice mohou fungovat, ale existuje zde poměrně velká skupina lidí, kteří o muzice chtějí „doopravdy“ číst.
Peníze nejsou problém číslo jedna
Internetový obsah je převážně zdarma a obzvlášť český čtenář dosud není zvyklý platit za digitální podobu magazínů a novin. Financování tak obecně stojí na inzerci.
V mediálním prostoru se nicméně objevují i alternativní zdroje financování. Jsou to zejména granty anebo soukromé příspěvky od nadšenců v daném žánru. „Full Moon je od samého počátku financován částečně ze soukromých zdrojů,“ tvrdí Pařízek. „Na AlterEchu jsme všichni nadšenci, píšeme pro radost, ve volném čase, nikdo prozatím nepočítá s tím, že by se psaním o alternativní hudbě uživil,“ doplňuje Franta.
Optimisticky roli tiskové podoby hudebních magazínů vidí například Michal Husák z Rock & All. „Přestože nabízíme magazín Rock & All také k digitálnímu stažení, snažíme se především dokázat, že i v dnešní době ještě existuje prostor pro tištěný časopis našeho druhu,“ říká a dodává, že se s ohledem na čtenáře nejedná o pouhou hrstku konzervativních „zpozdilců“.
Vlna obliby Radia Wave
Pokud jde o jiná média, oslovení novináři většinou doporučovali Radio Wave jako jednu ze stanic, která naplňuje český hudební prostor kvalitním obsahem. „Je pro mě absolutní jedničkou. Za posledních několik let se vyvinulo ve skutečně silnou platformu a dokázalo příkladně transformovat upadající a mrtvé médium rádia jako takového v živý širokospektrální organismus,“ chválí Tomáš Franta z AlterEcha. Michal Pařízek z časopisu Full Moon pak vyzdvihuje i snahu rádia o zasazování hudby do kulturně-společenských kontextů.
„Posluchače Wave vidím jako jeden z mála zdrojů budoucích čtenářů Respektu, protože sdílejí stejný okruh zájmů témat a hodnot,“ míní Pavel Turek z Respektu. „Troufla bych si říct, že Radio Wave kromě vysílání a obsahu na webu znamená pro mladé lidi obecně i životní styl a přihlášení se k určitým hodnotám,“ myslí si šéfredaktorka veřejnoprávní stanice Iva Jonášová. Mezi zájmy posluchačů uvádí kulturu, pluralitu názorů, sociální tematiku a další. Otázkou je zásah této digitální stanice: v posledním Radio projektu se k ní hlásilo sedm tisíc posluchačů denně.
Hudební novinařina hledá novou roli
Novináři shodně tvrdí, že oddělují kvalitní obsah od nekvalitního. „Zdá se mi, že s bobtnajícím přílivem nové a nové hudby stále více plníme roli jakéhosi katalyzátoru, pečlivě oddělujícího zrna od plev,“ vysvětluje šéfredaktor AlterEcha. Stejný názor má i Michal Pařízek z Full Moonu: „Podle mého názoru by hudební žurnalistika měla fungovat jako svého druhu filtr nebo síto, které upozorňuje na zajímavé věci a souvislosti,“ říká. Pařízek však dodává, že nelze dogmaticky něco odsuzovat, ale je možné upozorňovat na to, že je něco zajímavější a proč. „Estetický soud si chci odpustit. Nikoho neobohatí,“ přibližuje svůj přístup Turek.
„Svou novou roli hudební žurnalistika hledá už několik let. A jakkoliv by se mohlo zdát, že se kvůli přívalu digitalizované hudby dostala hudební publicistika do krize, toto hledání nové role je vlastně vzrušující,“ je přesvědčen redaktor Respektu. Dodává, že skrze hudbu se dnes můžeme dívat i na jiná témata.
„Dobrodružství ze shánění nového alba, nocování před obchody, fanouškovského přetáčení magnetofonových pásek či vypalování cédeček vystřídalo dobrodružství z hledání a vybírání, co z toho hudebního nekonečna stojí za pozornost,“ uzavírá Jan Vedral z magazínu Headliner.
Radio Wave od roku 2008 vysílá digitálně. Jeho šéfredaktorka říká, že pouze klasické rádio nestačí. Využívají tak sociální sítě, web i mobilní aplikace.
Foto: Radio Wave
