Pokud se zeptáte většiny studentů středních škol na událost, která se ten den ocitla na titulní straně nějakého deníku, obvykle se na vás budou dívat s lehkým údivem ve tváři. Mladí lidé totiž tisk nečtou a ochotně to i přiznávají. Tvrdí, že sledují zprávy on-line, tedy věří tomu, že sledují zprávy. Já si ale nemyslím, že tomu tak je, při vší úctě k mladší generaci nezdá se mi, že by něco věděli. Sledovat zpravodajské webové stránky není totéž jako si přečíst noviny. Pokud vás zde nějaký titulek zaujme, tak víceméně jen klikáte na jednotlivé položky a stanete se spíše takovým „prohlížečem“ než čtenářem. Tisk vám ale umožní se do článku začíst. Důvodů, proč ho mladší generace nečte, je mnoho. Je to například méně komfortní způsob jeho získávání, cena, v porovnání s internetem neaktuální zpravodajství, irelevantnost k jejich věkové skupině, tisk je pro ně nudný, zaujatý…
V této době je módní říkat, že chceme, aby zpravodajství, které dostáváme, bylo nefiltrované. Příliš často to ale znamená, že ve změti informací nenajdeme to, co potřebujeme vědět, protože je to zhruba stejně obtížné jako „snaha napít se z požární hadice“. Ano, tisk má v dnešní přeinformované době svůj smysl i pro mladší generaci. Je čímsi jako aktuální učebnicí o světě, který nás obklopuje. Studentům může pomoct rozvíjet čtení a kritické myšlení, doprovázet je na cestě, na které se stávají informovanými občany.
Čtení tisku může překlenout propast mezi světem, o kterém se ve škole učí, a světem, který je reálně obklopuje, napomáhá jim nejen k posílení globálního myšlení, ale i k pochopení lokálních záležitostí. Unie vydavatelů si toto dobře uvědomuje, a proto jsme se rozhodli v druhé polovině září uspořádat konferenci, která si dala za úkol ukázat, jakou roli tištěná média ve vzdělávání mládeže mají a co dělat pro to, aby jim mládež věnovala větší pozornost, protože se domníváme, že mají ve vzdělávání důležitou úlohu.
Jozef Šabl’a, ředitel Unie vydavatelů
