Těm se počátkem července věnovala značná část konference (R)Evolution of Europe’s Press v polské Vratislavi. Vydavatele tisku totiž dokážou nepružné, příliš obecné nebo i absentující zákony potrápit minimálně tak jako neustále se měnící algoritmus na sociální síti.
Vydavatelé by měli častěji za své zájmy bojovat přímo v Bruselu. Mohli by tak ovlivnit zastaralé mediální zákony – tak by šla shrnout konference ve Vratislavi.
Všichni do Bruselu
Floriana Nehma, který zodpovídá za udržitelnost německého mediálního domu Axel Springer SE, dokáže téma Bruselu rozhořčit. Ve Vratislavi to bylo znát z toho, s jakým zápalem o belgické metropoli mluvil. „Spousta nástrojů se nevyužívá,“ hřímal při diskusích Nehm, podle kterého je jen málo středoevropských vydavatelů, kteří by byli připraveni sednout do letadla a jít do centra Evropské unie promluvit o svých problémech. Ke slovu se tak podle něj pořád dostávají stejné západní státy a jejich představitelé. Právě Brusel přitom považuje za místo, kde by šlo něco změnit, ať už jde o vztahy s Googlem – dlouhodobé téma pro Axel Springer -, nebo o svobodu médií – téma celé konference. Nehm byl o důležitosti toho, aby se o zákonech ovlivňujících evropské vydavatele mluvilo přímo v místě jejich vzniku, přesvědčen natolik, že během konference oslovil středoevropské mediální manažery s otázkou, jestli by byli ochotní do Bruselu vyrazit. S kladnou odpovědí byl viditelně spokojený.
Nehmovo přesvědčování může a zároveň nemusí mít reálný dopad. Faktem, na kterém se ale vydavatelé a odborníci na konferenci shodli, je, že zákony, které se vztahují na média, jsou často zastaralé a nereflektují prudké změny v oboru.
Konkrétní příklad zákona, který by se měl prosadit, uvedl Nehmův švýcarský kolega Mark Dekan, šéf mediálního domu Ringier Axel Springer. „Internetové pirátství našemu odvětví velmi škodí,“ odkázal na fenomén neoprávněného šíření obsahu, který se ve velké míře objevil až s nástupem internetu. „Piráti si berou náš obsah a vydělávají na něm peníze. Potřebujeme legislativu, která tomu zabrání,“ vyzval Dekan v projevu, za který se mu dostalo výrazného potlesku.
Novináři jsou daleko
Potlesk se však nemusel vztahovat jenom na jeho slova o pirátství. Dekan je zkušený řečník i manažer, a když mluvil o tom, že média, která vlastní politici nebo oligarchové, nejsou férová konkurence, protože se neřídí pravidly trhu a často fungují jako marketingová oddělení, bylo znát, že jeho slova publikem rezonovala. „V Evropě zoufale potřebujeme nezávislé vydavatele. Prosím, dejte nám konkurenci, ale opravdovou,“ řekl nakonec.
O ústupcích, které řada vydavatelů i novinářů dělá, i problémech, které je trápí, se mluvilo i obecněji. Charlese Kovacse, prezidenta dozorčí rady společnosti Lapcom Zrt, která vydává v Maďarsku tři deníky a několik časopisů, trápí autocenzura, která se podle něj objevuje v Maďarsku velice často a je přítomná i v sousedních zemích. Jedním z důvodů je podíl státní inzerce na celkových reklamních ziscích médií v zemích jako Polsko, zmiňované Maďarsko nebo Srbsko. A pak je zde problém kvality obsahu – jak podle Kovacse, tak podle Dekana kvalita obsahu klesá. Pro čtenáře je podle nich přitom důležitější než kdy dřív.
