Peněz mají veřejnoprávní média dost, jejich rady jsou však ve vazalském postavení, tvrdí předseda mediálního výboru Martin Komárek.
Připravoval jste se po volbách nějak na šéfování mediálnímu výboru sněmovny?
Vůbec ne. Když se mě předseda klubu Jaroslav Faltýnek zeptal, jaké mám ambice, projevil jsem toto přání, protože je to věc, které rozumím. Pětadvacet let jsem dělal novináře, spolupracoval jsem s rozhlasem jako komentátor, s televizí veřejnoprávní i soukromou jako autor. Je to prostředí, které znám důvěrně, znám lidi, kteří se v něm pohybují, z dřívější doby se dobře znám s členy rozhlasové i televizní rady. Říkal jsem si, že nebudu jako Radek John, se kterým mě tehdy srovnávali, nepůjdu dělat ministra vnitra, když tomu za mák nerozumím, ale budu se politiku učit na něčem, čemu rozumím.
Jste s rozhodnutím spokojený i dnes?
Určitě.
Při poslední schůzi zazněly od přítomných zástupců médií výhrady, že se výbor pouští do obsahu médií, který v jeho kompetenci není. Jak vidíte úlohu výboru vy?
Samozřejmě se nemícháme do obsahu médií. Já jsem mnohokrát řekl, že politici do nich nemají ani kecat, natož se míchat. Ale jsme partnerským orgánem rad. Rada ČT, ČRo nebo ČTK je kontrolním orgánem ředitele, jeho partnerem při vytváření rozpočtu, řeší stížnosti, a tím, že nám předkládá výroční zprávy, se nám zodpovídá. Jsme, řekněme, prostředníkem mezi radami a sněmovnou, podobně jako se ministerstvo průmyslu a obchodu zodpovídá hospodářskému výboru, který si může kdykoliv pozvat pana ministra. My si můžeme kdykoliv pozvat předsedu rady k podání jakéhokoliv vysvětlení a můžeme upozorňovat na problémy. Míchat se do vysílání je absolutně proti mému přesvědčení, protože pro mě je svoboda médií jednou z hlavních hodnot.
Dokážete ale pochopit obavy ředitele České televize Petra Dvořáka, když…
(skáče do řeči) Já jsem na pana Dvořáka dopálen. Pan Dvořák si zvykl na neomezenou moc, v televizi ji má a neustále překrucuje to, co říkám, a lobbuje tady ve sněmovně, aby si svou moc zachoval. Tvrdím, že veřejnost má právo vědět více o tom, jak ČT a ČRo utrácejí miliardy, které jim my koncesionáři posíláme. Zatím o tom nevíme lautr nic.
V čem vidíte prioritní úlohu výboru?
Krom běžné práce jsme adoptovali návrh zákona o ČT a ČRo, jehož věcný záměr předkládá spolek Svoboda médiím. Vede k úplnému odpolitizování voleb do rad. Radní by jmenovaly důležité společenské organizace – konference rektorů, biskupská konference, zkrátka organizace, které mají nějakou váhu. Své zástupce by tam vysílaly i parlamentní strany. Tato „superrada“ by se skládala z lidí, kteří za to neberou žádné peníze, ale měla by na rozdíl od současných rad právní subjektivitu a úřednický aparát. Na základě profesních kritérií by jmenovala správní radu, která by ale už byla kontrolním a partnerským orgánem pro generálního ředitele v pravém slova smyslu, protože současné rady ty pravomoce skutečně nemají. To je pro mě něco, kde do jisté míry suplujeme práci ministerstva kultury, které na větší změny zákonů o ČT a ČRo rezignovalo.
Podle vás existující rady nefungují dostatečně?
Zákon nedává těmto radám dostatečné pravomoci. Nemají právní subjektivitu, žijí z peněz ČT a ČRo, nemohou si bez nich vypracovat analýzy. To je vazalské postavení. Členové rad nemohou přímo kontrolovat hospodaření, mají k ruce dozorčí komisi, ta je ovšem vázána mlčenlivostí a její možnosti jsou velice omezené. Druhá věc mi vadí zejména u televizní rady. Není schopna vystupovat vůči řediteli asertivně, je absolutně v jeho vleku. Místo aby vydávala kritické zprávy, podepisuje chvalozpěvy, které na sebe pěje pan Dvořák. Každý, kdo máme rád nějakou firmu, chceme ji chválit. Ale rada tu není od toho, aby chválila, nýbrž od toho, aby kritizovala.
ČT přece čelí kritice ze všech stran.
Nikoliv ze strany rady. Kritika na ČT, a chápu, že je z ní možná pan Dvořák nervózní, ta je ujetá. Prostě někdo ji kritizuje za to, že vysílá blbě o Ukrajině, politici ji kritizují za to, že Moravec se toho či onoho ptá příliš agresivně. To je divácká kritika, ta je pochopitelná, všichni bychom to měli snést. Televize se těší největší samostatnosti a svobodě ze všech televizí v EU. Rada ale má být kritická a bedlivá, co se týče hospodaření.
Jak se k tomu zákonu staví ministerstvo kultury?
Náměstkyně Kateřina Kalistová mě informovala, že ministerstvo nechce v tomto volebním období dělat nic jiného než technické změny v zákoně, promítnout evropské směrnice, opravdu kosmetické záležitosti. Jsem přesvědčený, že zákon potřebuje velice důkladnou novelu. To, co přinesla iniciativa Svobodu médiím, se blíží mým představám.
Jsou ČT a ČRo financovány dostatečně?
Televize a rozhlas jsou financovány víc než bohatě. Nemyslím si, že by se poplatky měly snižovat, ale dovedu si představit, že by se odpustily starším lidem nebo sociálně slabším. Nemyslím, že by to rozhlas a televizi nějak existenčně poškodilo. Kdyby prokázaly, že ano, tak se ztráta dá záplatovat ze státního rozpočtu, nebyla by to nijak strašlivá částka.
Martin Komárek, poslanec za hnutí ANO
Bývalý novinář, dnes politik, který v roce 2013 přešel z deníku MF Dnes do hnutí ANO 2011. Je považován za mediálního odborníka strany. Zároveň působí jako předseda volebního výboru, který je kvůli svému zaměření známější pod neoficiálním názvem „mediální“. Je autorem několika knih. Neuskutečněným plánem Martina Komárka je rozpracování mediálního vzdělávání. Zatím na něj prý nebyl čas.
