Blabla, kvazi vize. Moc ho nevnímám, před očima mám zážitek z dopoledne, kdy dvojice netových pankáčů z AdBlocku hlásala cosi jako: „Internet má být pro všechny, zdarma, vaše reklama obtěžuje, proto ji pomáháme blokovat. Koukněte, jak jsou tytéž stránky bez reklamy hezké a čisté.“ Realita…
To dopoledne jsem více než po aktérech koukal po užaslém publiku. Dva kloučci v černých tričkách přišli v upřímné víře hlásat evangelium „čistého“ internetu. S odvahou vmést pravdu do tváře šesti stovkám padouchů, kteří internet „przní“ reklamou. „Co je to za mag..y?“ „Uměj‘ vůbec domyslet, co to páchaj‘?“ šumělo v sále.
Reakce navlas stejná jako za studií v Hamburku, v kině na filmu o Klausovi Barbiem. Ani tam publikum nedokázalo přijmout, že nechvalně známý gestapák – lyonský kat – může být hodný dědeček, který se stará o zahrádku a má rád své vnoučky. Kino bouřilo a nahlas spílalo jeho bolivijskému služebnictvu. Jak můžou něco takového říct, vždyť je to VRAH. Zlobit se na chlápky z AdBlocku je stejné jako pískat v kině na služebnou. Možná jsou na hraně zákona (ač judikáty hovoří pro ně), ale problém je jinde.
Dokud budeme za rozvoj či trend považovat cokoliv, co je větší, barevnější a „lépe přilepené“, tedy co je v zásadě agresivnější a čemu lze hůře uniknout, pak jsme to my, kdo je hrobníkem mediálního trhu, a ne ti dva „dobrosrdeční“ výběrčí výpalného. Dokud budou zadavatelé reklamy neúprosně vyžadovat maximální frekvenci zásahu, dokud vás bude Booking.com do zblbnutí retargetovat s ubytováním v Bolzanu (kde jste byli před rokem) a dokud budou média jen radostně navyšovat počet pre- mid- a post-rollů, pak jsme všichni mrtví už dnes.
Reklama musí oslovit, upoutat a vlastně vyrušit. Dnes už se to ale dá udělat chytře. Nabídnout správnému uživateli ve vhodném okamžiku i kontextu přiměřeněkrát, co mu přijde vhod. Jen se s tím naučit.
Tomáš Řehák, CEO, Programmatic
