V marketingové branži člověk nezřídka narazí na větu „školy jsou na nic, praxe je to jediné, co nás zajímá“. O to víc vyčnívá ředitel úspěšné agentury, který naopak říká: „Jen díky škole jsem tam, kde jsem.“ Marian Füry to dotáhl z malého slovenského městečka přes Zlín až do sídla pražské Zaraguzy.
Proč jste si ke studiu vybral zrovna Fakultu marketingové komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně?
Otec ze mě chtěl mít ekonoma. Studoval jsem obchodní akademii, ale možná i kvůli vzdoru jsem na inženýra nešel. Bavila mě informatika a kamarád mi řekl, pojď do Zlína, tam jsou tam pěkné holky. To samozřejmě zabralo.
Ale na Fakultě aplikované informatiky jste nezůstal.
Na první přednášce přišlo vystřízlivění. Ve velké aule bylo 800 studentů, ale žádné holky. Taky jsem zjistil, že informatika neznamená jen počítačové hry, jak jsem si naivně myslel. Na koleji jsem se potkával se studentkami z marketingové komunikace, které říkaly, že základem jejich oboru je hlavně praktické přemýšlení. Zjistil jsem, že to je něco pro mě.
Takže jste přestoupil?
To nebylo tak jednoduché. Musel jsem si dát přihlášku a brali jen 50 lidí ze 700 přihlášených. Místo druhého semestru informatiky jsem už ale tajně chodil na přednášky marketingu. Šel jsem do velkého risku. O to víc, že jsem chtěl dokázat i rodičům, že výběr Zlína byl správný.
Ale nakonec to vyšlo.
Vyšlo a do ročníku nás z 50 chodilo jen osm kluků. Na marketingu to taky bylo úplně něco jiného. Na střední škole jsem měl problém s akceptováním umělých autorit, ale tady jsme všichni včetně pedagogů byli jedna velká rodina.
Co vám ale studium reálně přineslo?
Věděl jsem, že mě marketing baví, ale moc jsem si nedovedl představit, co budu dělat, až studium ukončím. Na škole ale přednášeli opravdu osobnosti z reklamní praxe i marketéři z velkých firem. Navíc jsme měli klíčový předmět komunikační agentura – KomAg. V tom jsme museli vytvářet reálné projekty, získávat na ně reálné peníze a s těmi potom pracovat. Žádné virtuální cvičení.
A tyhle projekty vám daly nejvíc?
Já jsem vždycky strašně rád organizoval. Vždycky jsem chtěl být ve všem nejlepší. V prváku jsem se proto podílel hned na třech projektech a v druhém ročníku jsem zorganizoval mezinárodní soutěž módních designérů B’Fashion in Zlin. Projekt finančně podpořila i společnost Baťa, protože koncept výborně korespondoval s jejich firemní kulturou a ve Zlíně sídlil marketing pro celou Evropu. Nakonec šlo o vůbec nejúspěšnější projekt v historii univerzity.
Čím zrovna B’Fashion vyčníval?
Postupně se vytvořil až padesátičlenný tým, který na projektu pracoval. Byla to celoevropská soutěž. Galavačer se pořádal na střeše zlínského mrakodrapu nebo v univerzitních prostorách od architektky Evy Jiřičné, ještě před tím, než byly oficiálně představeny veřejnosti. Projekt měl i velkou mediální odezvu. Jako odměnu mi škola zaplatila studentskou účast v Cannes.
Cannes musí být pro mladého kluka zážitek.
Byl to pro mě rozhodující životní milník. Stále jsem chtěl být spíš projektový manažer než kreativec. Mým cílem bylo řídit lidi. Cannes v roce 2009 bylo poprvé po finanční krizi a všichni tam řešili skutečnou efektivitu marketingu. Diskuse se točily kolem nových technologií a já jsem pochopil, že v digitálním marketingu by skutečně měla být budoucnost. A ještě jedna věc byla důležitá. Potkal jsem tam slovenského výherce Young Lions Michala Pastiera.
Proč jste nenastoupil rovnou do Zaraguzy?
Několik let jsme se neviděli. Nakonec jsem skončil v tehdy zlínské agentuře Comtech jako account executive. Po nějaké době majitelé usoudili, že bych mohl řídit celé digitální oddělení Comtechu. Určitě šli do risku, když dávali důvěru mladému klukovi. V tom byla právě přidaná hodnota školy, že jsem mohl rovnou ukázat výsledky B’Fashion, kde jsem pracoval s milionovým rozpočtem.
Jak jste se tedy dostal do Zaraguzy?
Kdyby Comtech nepřesunul pobočku do Prahy, asi bych zůstal ve Zlíně. To je takové příjemné město, které člověk za chvíli objede na vespě. Po nějaké době jsem ale zjistil, že v klasické agentuře nemohu digitální zaměření rozvíjet tak, jak bych chtěl. Dal jsem výpověď a plánoval dva měsíce prázdnin. Od té doby ale věřím na osud. Protože v den, kdy jsem skončil, mi zavolal Michal Pastier, který chtěl pomoct v pražské pobočce Zaraguzy. Takže žádné prázdniny jsem nakonec neměl.
Jaký je dnes poměr mezi velikostí pražské a slovenské pobočky?
Asi 50 na 50. Moje vize byla, že v Praze nemusí být jen pobočka na klientský servis, ale i plnohodnotná kreativní agentura. I díky tomu jsem se stal jejím ředitelem.
Zaraguzu mají všichni zafixovanou jako digitální agenturu, platí to ještě?
Asi před rokem jsme z názvu vypustili slovo digital. Soustřeďujeme se na multichannel komunikaci. Chceme přicházet s velkými kreativními nápady a jejich potenciál naplno využít ve všech médiích, ne jen v digitálu. I když je to stále prostředí, odkud pochází původní agenturní DNA.
Nakolik vám pomohlo vzdělání?
Díky reálným projektům jsem se tolik nebál odpovědnosti. Souběh práce, diplomové práce a státnic mě pak naučil nakládat s časem mnohem efektivněji. Když jsem ze školy vycházel, přesně jsem věděl, jak to chodí v praxi. A samozřejmě jsem poznal i celou řadu ohromě zajímavých lidí. Můj kamarád dnes třeba dělá designéra pro McLaren. Hodně ale záleží na konkrétní škole. Třeba absolventi ekonomických oborů mi přijdou trochu víc izolovaní od reálného světa.
Takže vysokoškoláci podle vás mají při hledání práce v agentuře výhodu?
Škola vám dá i určitý systém uvažování. Musí to být ale aktuální uvažování z opravdového světa, ne jen nějaká bichle za zenitem. Strašně záleží i na tom, kdo na škole učí a jestli je pořád v kontaktu s oborem.
V agenturách je prý dnes častá praxe, že místo jednoho seniora přijmou tři juniory.
To ale nedává smysl, protože od tří juniorů člověk nedostane seniorní, ale třikrát juniorní práci. Když se vyhraje tendr, junioři se najmout ani nedají, protože klient potřebuje kvalitu hned. Je to samozřejmě i otázka toho, jestli je klient ochoten za seniorní práci zaplatit.
Mířím k tomu, jestli při pohovoru radši nesáhnete po člověku bez vysoké školy, který bude mít menší finanční nároky.
Při pohovoru se vždy rozhoduju hlavně podle energie a nadšení, které z člověka sálají. Když přijde například někdo z mojí alma mater, tak má samozřejmě určitou výhodu, protože vím, jak uvažuje a čím si musel projít. Občas ale na pohovor přijdou lidé, kteří mají červený diplom, znají jen univerzitu a řeknou si o čtyřicet tisíc čistého. I kdybych ty lidi náhodou přijal, tak bych je stejně nemohl správě motivovat, protože si vždycky budou myslet, že jsou lepší než vy.
Klienti si často stěžují na velkou fluktuaci lidí v agenturách. Jak lidi motivujete, aby neodcházeli?
Podobné je to ale i u klientů. I my často pracujeme každého půl roku s novým brand managerem. Podstatné je, abychom byli s klientem opravdu parťáci, kteří mají společné úspěchy i neúspěchy. Každá agentura musí mít především výborně nastavené procesy. Když se někdo vymění, vše funguje bez problémů dál. A potvrzují se teorie, že od určité úrovně už nefunguje finanční motivace. Strašně důležité proto je, aby každý dělal na klientovi, který ho baví, a aby se v agentuře cítil jako doma. I proto tu všichni nosíme pantofle.
Platí, že třeba na accountské pozice se víc hodí lidé s ekonomickým vzděláním?
Žádný takový klíč jsem za ta léta nevypozoroval. Account je mezi studenty všeobecně velmi nedoceněná pozice. Na škole to každý považoval za největší zlo. Přitom account komunikuje s každým v agentuře a může svou roli pojmout víc kreativně, nebo byznysově a najde se v tom.
Někteří lidé tvrdí, že se jim vyplácí přednášení na školách kvůli hledání talentů.
Je pravda, že se dnes talentovaní zaměstnanci hledají opravdu těžko. Já sám jsem dřív přednášel na konferencích v rámci doktorandského studia. S vedením agentury se to ale už nedalo skloubit. Dál však spolupracuji s Fakultou marketingové komunikace. Každý rok si sem vyberu podle motivačního dopisu dva studenty na praxi. Jedna absolventka tu s námi dnes už pracuje nastálo.
Jak vzděláváte vlastní zaměstnance?
Jako benefit mají zaměstnanci možnost navštěvovat konference, na které mají proplacené vstupy. Nejlepší vzdělávání je přitom vzdělávání ostatních, takže každý zaměstnanec si občas musí něco připravit a prezentovat ostatním. Máme i pravidelné společné mítinky, kde si předáváme zkušenosti.
Kdy se naopak Zaraguze vyplatí zaplatit si možnost prezentovat na konferenci?
Pro řadu agentur je prezentace na konferencích PR strategie, která dává smysl. My se na to ale snažíme dívat z trochu opačného pohledu. Dělat tak zajímavé kampaně, aby samotní pořadatelé měli zájem o prezentaci našich case studies.
A jak se dnes vzděláváte vy sám?
Sleduji česká i zahraniční oborová média. Když má člověk spojení na správné lidi, tak spoustu informací získá na LinkedInu. Na konference moc nemám čas. Kdybych ho ale měl, tak bych se zase jednou velmi rád vrátil do Cannes.
Marian Füry
Rodák ze slovenských Čachtic absolvoval marketingovou komunikaci a doktorandské studium na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Praxi začínal už při studiu ve zlínské agentuře Comtech. „Dal jsem výpověď a těšil se na prázdniny. Zavolal mi Michal Pastier a bylo po prázdninách.“ V pražské pobočce slovenské agentury Zaraguza se po půl roce přesunul z pozice project directora rovnou do ředitelského křesla.
