Ani kdyby se všichni lidé pracující pro český Uber postavili na hlavu a utratili hromadu peněz, nezískali by za jediný den tak rozsáhlou reklamu v médiích a na sociálních sítích, jakou jim zajistili jejich hlavní rivalové, pražští taxikáři. Ti by naopak udělali líp, kdyby si místo osmihodinového blokování magistrály minulý týden třeba dali doma šlofíka.
Způsob, kterým chtějí zastavit rozmach služby Uber, je podobně bezzubý, jako když v minulosti kočí protestovali proti nástupu automobilů. Kromě předností může mít Uber oproti tradiční taxislužbě určité nevýhody a taxikáři nejspíš mají v některých argumentech pravdu, ale to vlastně ani moc nehraje roli. Na lidi působí hlavně emoce. A dlouhodobá reputace pražských taxikářů vyvolává v řadě z nás spíše ty negativní. Když pak na magistrále vytvořili zácpu, kolem které se během dne komplikovaně prodíraly i houkající sanitky s pacienty, zhmotnili tím taxikáři hromosvod na nadávky a vtipy proti sobě.
Hodně společností občas přemýšlí, jak se opřít do konkurence. Některé firmy si troufnou konkurenci popíchnout i přes média. Když se jim povede vymyslet atraktivní kousek, dozví se o nich rázem hodně lidí a získají tím body. To, co provedli pražští taxikáři na magistrále, je ale jeden z nejhorších způsobů, jak se pokoušet o získání porozumění a lepších podmínek u kohokoliv.
Uberu stačilo nedělat vůbec nic. Mohl se jen tiše smát a radovat. Lidé se taxikářům v teplákách vysmívali a psali, že o to víc teď budou jezdit právě s Uberem. Ten v době taxikářské blokády magistrály ještě vyhlásil, že každého sveze za půlku, čímž přilákal další pozitivní ohlasy.
Celá situace je dobrým příkladem, jak se svou reputací nenakládat. Znepříjemňovat život ve městě a čekat, že se vás novináři, veřejnost nebo politici zastanou, je komunikační harakiri. A ještě více to platí tehdy, když máte sami máslo na hlavě. To je lepší mlčet a začít u sebe.
Miroslav Čepický, I’m PR
