Pobídky. Téměř magický příslib filmového průmyslu letošního roku. Za předpokladu schválení novely audiovizuálního zákona našimi poslanci během příštích dnů či týdnů dostanou lepší, transparentnější a efektivnější rozměr. Fotky a články dokumentující pohyb hvězd jako Toma Cruise, Angeliny Jolie či Daniela Craiga po Praze u příležitosti natáčení hollywoodských kasovních trháků jako Mission: Impossible, Wanted či James Bond – Casino Royale jsou totiž už staršího data. Zatímco se v Česku pod vlivem finanční krize šetřilo, zejména na tak „zbytných“ resortech jako kultura, v sousedních zemích a zejména v Maďarsku (které nikdy předtím neplatilo za zemi s filmařskou tradicí) pojali model daňových úlev pro filmové štáby jako investiční příležitost pro vlastní infrastrukturu a propagaci cestovního ruchu. V nesouladu se zásadou „dobré zprávy – špatné zprávy“ ze světa médií by však celkové vyznění tohoto článku mělo být pozitivní. Oslovení producenti filmu i reklamy se shodují v optimismu a zahraniční štáby oceňující zdejší um, servis i lokace se již vracejí.
Nastavení pobídek je prioritou
Systém pobídek neboli daňových vratek nejen pro zahraniční, ale i tuzemskou filmovou produkci u nás byl zaveden před šesti lety. Administruje ho a vratky vyplácí Státní fond kinematografie, a to zpětně ve výši 20 procent z celkových nákladů na výrobu audiovizuálního díla. V současné době zrovna probíhá registrace žadatelů o pobídkové projekty, na jejichž hodnocení se podílí Czech Film Commission (ekvivalent Česká filmová komise tato státní instituce nepoužívá, dále jako CFC). „České pobídky mají v současné době roční budget 800 milionů korun a částka na pobídky je každoročně schvalována ve střednědobých výhledech také na tři roky dopředu. Kvůli nedostatku prostředků na pobídky před pár lety a poptávce zdaleka převyšující prostředky fondu je teď ovšem fond v neustálém skluzu a pobídky žadatelům většinou vyplácí až z rozpočtu následujícího roku,“ komentuje dosavadní praxi za CFC Ludmila Claussová. Tu snad brzy změní již zmíněná novela, podle které podávání žádostí o alokaci pobídek i jejich výplata budou možné v průběhu celého roku. „Jde o to, nastavit systém pobídek tak, aby byl pro žadatele stabilní a předvídatelný, a oni tak věděli, že pokud přijedou do ČR natáčet a splní všechny zákonem dané podmínky, dostanou filmovou pobídku včas a v plné výši,“ dodává Claussová. Otázkou navýšení vratky o další procenta se novela nyní nezabývá, pro manažerku CFC ale zůstává nezodpovězenou výzvou blízké budoucnosti.
Úpravu pobídkového systému považují za prioritu i všichni oslovení producenti. „Považuji rozhodnutí vlády podpořit filmový průmysl za vstřícné a rozumné vzhledem k nezanedbatelnému objemu financí, který každoročně proudí filmovým průmyslem, k jeho pozitivnímu vlivu na zaměstnanost včetně dalších ekonomicky přínosných aspektů,“ dodává generální ředitel Barrandov Studia Petr Tichý.
V poměru schválených pobídkových projektů sice vždy převažovaly ty zahraniční, byly ale doby, kdy si český film přišel i na 30 procent vratek ze všech registrací. Poměr zahraniční vs. české projekty se začal měnit až v letech 2014-2015 s tím, jak se rámec prostředků na pobídky navýšil. „Podle našich zkušeností z posledních projektů (Ztraceni v Mnichově a Anthropoid) je systém filmových pobídek dostatečně přehledný a vyřízení pobídek rychlé. My se však nespecializujeme přímo na zakázky, ale na koprodukce, kde jsme partnerem nejen finančním, ale i tvůrčím, takže výše vratek pro naše zahraniční partnery není jediným kritériem. V důsledku pak samozřejmě neseme následky všichni, protože například kvůli menšímu počtu zakázek se zavřely kvalitní laboratoře na Barrandově,“ hodnotí vlastní zkušenosti ředitelka produkční společnosti Lucky Man Films Daria Špačková.
Jak to mají sousedé
Kvůli nepříznivému pobídkovému systému například jen v roce 2011 Česko přišlo podle odborníků o miliardu korun, kterou by tu filmaři utratili. Například režisér Wes Anderson u nás chtěl natáčet svou oscarovou komedii Grandhotel Budapešť, k níž čerpal inspiraci hlavně v Karlových Varech. V roce 2013 však producenti filmu nezískali včas dost vysoké pobídky, a tak celé natáčení přesunuli do Německa. Češi tak přišli o příležitost vidět na „place“ Ralpha Fiennese, Judea Lawa, Edwarda Nortona a další herce.
Zahraniční praxi v podpoře filmu vysvětluje za Státní fond kinematografie Magdaléna Králová: „V Maďarsku se jedná o pobídku formou daňového kreditu, kdy žadatel na základě certifikátu vystaveného státní institucí si buď sám danou částku odečte z daní, anebo certifikát ,prodá‘ dalšímu subjektu, který jej uplatní. Takže v podstatě je výše pobídek bez limitu, což z Maďarska udělalo v našem regionu Mekku pro filmovou produkci. Největší penzum produkce v Evropě pak jistě odbaví Londýn, Britové mají systém podobný Maďarsku. Silné je díky pobídkám a regionálním fondům také Německo, kde jsou pobídky vypláceny jako cash rebate, tj. jako vratka vyplácená žadateli přímo státní institucí. Budget v Německu je 60 milionů eur ročně a je schvalován vždy na tříleté období.“ V současné době může filmová pobídka v Maďarsku dosáhnout výše dokonce až 30 procent.
Do zahraničí si ostatně zvykli jezdit i Češi, i když nejen z finančních důvodů. Daria Špačková za svou produkci, která sahá od filmu přes reklamní spoty až po TV pořady, uvádí, že ve prospěch zahraničních lokalit rozhodují často klimatické podmínky či dobové reálie. Film Ve stínu natáčela společnost Lucky Man Films v Polsku, připravovaný projekt Emil Zátopek by se měl částečně odehrávat ve Finsku. Zároveň záleží na podmínkách koprodukčních partnerů.
Filmová popelka a její sestra reklama
Pobídky pro produkce reklam téměř nikde na světě neexistují a odvěkým nářkem agentur tak je odjakživa spíše tlak ze strany klienta na čas a rozpočet. V mezinárodním měřítku je ale český trh reklamní produkce podle Claussové plně konkurenceschopný. Podle statistik Asociace producentů v audiovizi (APA) se obraty reklamní produkce drží plus minus kolem dvou miliard korun. Výkyv si celá reklamní branže zažila v letech krize, ale rozhodně nebyl tak razantní jako u filmu, kde obraty mezi lety 2003 a 2009 spadly o více než 80 procent. Stabilita reklamní produkce byla pro CFC argumentem v lobbingu za zavedení pobídek. „Je jasné, že kvalitou práce ztráta zahraničních zakázek být způsobem nemohla. Ztratili jsme je tím, že ostatní státy zavedly pobídky,“ říká kategoricky Claussová.
Ač se může zdát, že zdejší kina chrlila v minulých letech českých filmů možná až moc, je tuzemská tvorba podle Marka Loskota ze Státního fondu kinematografie dlouhodobě podfinancovaná: „Průměrná výše rozpočtu celovečerního hraného filmu je jedna z nejnižších v Evropě… Kromě České televize, která je trvale největším koproducentem českého filmu, se účast soukromých televizí na produkci českých filmů spíše snižuje. Dokument je na tom velmi podobně jako hraný film.“
Nekonečný souboj s časem a cenou
„Každý film, stejně jako každý reklamní spot si vyžaduje speciální přístup a konkrétní rozpočet podle námětu a náročnosti realizace. Dlouhá léta platilo, že reklamní podmínky byly pro realizaci ve srovnání s filmem výrazně pohodlnější, s postupujícím časem se však i na tomto poli rozpočty snižují a podmínky se postupně vyrovnávají,“ míní Daria Špačková.
„Jednotkové ceny, honoráře, jsou u lokálních i zahraničních zakázek zhruba stejné. Samozřejmě zahraniční projekty bývají produkčně náročnější a výpravnější v dekoracích atd. Producenti jsou však ochotni za takovou práci zaplatit. U projektů pro lokální trh rozpočty spíše stagnují a ceny i časy na realizaci jsou stlačovány často na úkor kvality. Výsledky jsou z produkčního hlediska až na výjimky těžko srovnatelné s mezinárodním standardem filmové reklamy. I z důvodu financí se proto v české reklamě častěji sází na dialogové pojetí, slovní hříčky a tak dále,“ argumentuje Vrtílek.
Běžný reklamní rozpočet na výrobu spotu se v lokálních podmínkách pohybuje mezi 1,5 a 3 miliony korun, jeden natáčecí den se stal standardem, tři dny již luxusem. Pokud Punk Film zajišťuje produkci reklamy pro klienta ze zahraničí, převyšuje jeho rozpočet ten lokální slovy Martina Hůlovce tak o 15 až 20 procent. „Hodně obecně se dá říct, že natáčení na západ od nás je zhruba o 1-2 miliony dražší, ale záleží na tom, kolik lidí musí cestovat, jestli musí (například kvůli českým dialogům) cestovat i herci a tak dále. Pak to může být i mnohem víc,“ přidává Jiří Ptáček za produkci Bistro.
Jan Vrtílek zmiňuje ještě jinou, novou praxi v přístupu klientů: někteří začínají o cenách napřímo vyjednávat s produkčními agenturami, ale kreativitu samozřejmě dál řeší reklamní agentura. Jedná se zejména o nadnárodní společnosti, které mají takto uzavřené kontrakty s poolem produkčních firem, které jednotlivé zakázky tendrují mezi sebou na projektové bázi. Redakcí oslovené společnosti Česká pojišťovna a ČEZ setrvávají zatím u zaběhnutého modelu výběru produkce prostřednictvím reklamní agentury.
Produkce v módu on-line
Při pohledu na množství produkčních společností, jež APA zastřešuje jako své členy, je zřejmé, že společně utvářejí vysoce konkurenční prostředí. Jak podotýká Monika Kristlová, členka představenstva APA a ředitelka produkce Dawson, pořád se objevují nové agentury, zejména založené režisérem nebo odloučením kreativního týmu z velké produkce. Nezanedbatelný není ani vliv houfně přibývajících digitálních agentur, z nichž některé mají ambice postavit si zcela vlastní produkční týmy pro výrobu svých on-line výstupů.
„Investice do trhu on-line videí budou stoupat a pevně věříme, že zadavatelé budou trvat na kvalitě obsahu a uvědomí si, že konzument je stále náročnější. Idea, že značku zachrání ,virál‘, který natočíme na mobil v pauze na oběd a všichni si jej nadšeně budou přeposílat, je podle našeho názoru nepravděpodobná. Věty jako ,to je jenom na internet‘ bychom si měli vyškrtnout ze slovníku a tvrdě pracovat na obsahu, který v internetové konkurenci zaujme a obstojí,“ zní stanovisko agentury Filmservice. Jí zastupovaný režisér Štěpán Fok Vodrážka například pracuje na internetových projektech pro značku Excelent s agenturou Triad, s agenturou Outbreak zase vzniklo zpívané video s Jiřím Burianem pro portál Jobs.cz, režírovalo ho duo Mods.
V otázce spolupráce na on-line projektech záleží totiž i na obecné profilaci produkce. Do on-linu se třeba nijak nehrnou Punkfilm a Bistro, jejichž převážná část práce se týká natáčení pro televizi a on-line představuje jen 10-15 procent zakázek. „Je pravda, že on-line videí se v reklamě točí čím dál víc, některé produkce se dokonce specializují přímo na výrobu spotů pro web. U reklam ale oceňujeme hlavně zajímavý skript, o jaké médium jde, není až tak zásadní,“ myslí si Daria Špačková.
Zpět k lesku české filmařiny
„Nemyslím si, že něco v Budapešti nebo Berlíně funguje podstatně lépe. Jejich výhodou je však zejména kapacita ateliérů, která je vyšší než u nás. Například Maďarsko má dnes přes 25 nových ateliérů, před zavedením pobídek v roce 2004 měli funkční ateliéry asi dva. I to je efekt pobídek. Nejenže přilákají produkci ze zahraničí, ale přilákají také investice do budování rozvoje domácí infrastruktury,“ poukazuje Ludmila Claussová. I přes omezené kapacity našich ateliérů si ovšem zahraniční filmaři zdejší servis chválí: „Kvalita kulis, které jsme stavěli tady, je do puntíku stejná, jako kdybychom je stavěli v Los Angeles či Londýně. Další skvělé odvětví jsou rekvizity, kamera, grip…,“ vypočítává zdejší přednosti producent filmu Underworld: Next Generation Richard Wright. Zajímavý je i poměr projektů televizních vs. filmů pro kina. Co do útraty tvoří televizní projekty cca polovinu z výše uvedených cca 4,3 miliardy. Co do počtu projektů je jich lehce nadpoloviční většina, převážně německých. Nejedná se přitom o žádnou „béčkovou“ produkci, ale o Němci oceněné TV filmy. Z pohledu žánru či období, do kterého příběh spadá, jsou to často snímky dobové nebo fantasy. Z hlediska produkce jsou náročnější a nákladnější: vyžadují historické lokace, kulisy, roli hrají rekvizity, kostýmy, komparz a je třeba zmínit i důležitou roli postprodukce, u nás kvalitou naprosto srovnatelné se zahraničními studii. Jen k tématu druhé světové války se u nás loni točilo několik snímků: Anthropoid, The Zookeeper’s Wife, Un sac de billes, The Last Visa či TV drama Nackt unter Wölfen aj. Do Maďarska se z důvodu nedostatku prostředků v systému pobídek přesunul další film z období heydrichiády, HHhH.
S klapkou do Jeseníků
Centrum Prahy, Českého Krumlova, ateliéry na Barrandově, desítky hradů a zámků či vybrané přírodní parky: lokační manažeři a režiséři mají u nás pestrý výběr. Robert Mehrle, manažer společnosti Lokacni.cz, nedávno založil platformu Česká lokační unie, poskytující lokačním manažerům možnost jednat s úřady a institucemi na zcela jiné úrovni než doposud. „Důvodů vzniku je více, hlavní je však aktuální otázka způsobu získávání záborů pro filmová a reklamní natáčení, které komplikuje novela silničního zákona,“ dodává Mehrle.
Přilákat filmové štáby se v posledních letech aktivně snaží některé kraje a regiony cestou grantů, pobídek a flexibilních cenových podmínek. Na zajímavé lokace se snaží poukázat např. město Liberec, Pardubický či Olomoucký kraj a Filmová kancelář Jeseníky. „Víme, že jsou lokace jako zámek Velké Losiny, zapomenutý kraj Sudet či elektrárna Dlouhé stráně pro zahraniční filmaře špatně dostupné, všude se dnes tlačí na čas. V případě zájmu proto filmařům vycházíme maximálně vstříc,“ říká Lenka Dusová. Vhodné kulisy zde opakovaně objevuje štáb pořadu Toulavá kamera a natáčely se zde filmy jako Báthory, Alois Nebel či Díra u Hanušovic.
Čísla v záři reflektorů
– V roce 2015 se v ČR točilo 28 pobídkových projektů s náklady cca 4,3 mld. korun. Suma předpokládaných vyplacených pobídek představuje cca 800 mil. korun.
– Zahraniční produkce v ČR loni strávily cca 1100 natáčecích dnů, tj. v průměru 39 natáčecích dnů na projekt, a průměrná útrata za natáčecí den činila téměř 4 miliony korun. Natáčecí den u českého filmu si žádá útratu cca 800 tisíc korun.
– Co do počtu bylo v r. 2015 podpořeno 67 procent zahraničních a 33 procent českých projektů. Z pohledu objemu nákladů 90 procent všech nákladů je od zahraničních produkcí a 10 procent od českých.
– Filmové produkce přinášejí do státní daňové pokladny 41 procent, 30 procent plyne do státního rozpočtu na zaplaceném sociálním pojištění, o zbytek příjmů se dělí zdravotní pojišťovny, obce a kraje.
– Nejvyšší útraty v Česku nechala loni americká produkce snímku Underworld: Next Generation, a to 780 milionů korun.
Zdroj: Státní fond kinematografie
Česká republika nabízí množství „dobových“ kulis a lokací. V kurzu byly a stále jsou filmy s tématem druhé světové války a rytířské příběhy. (foto Himmelsleiter, Nackt unter Wölfen a Mušketýři)
Zdroj: Mia Film a TV Prima
Na pozemku Barrandov Studia zůstala po natáčení výpravného seriálu Borgia historicky autentická dekorace. Hostila už i jiné projekty – např. seriál Tři mušketýři (Musketeers), dánskou fantasy pohádku Dina, dcera jasnovidky nebo např. projekty České televize.
Pražská Grébovka posloužila jako dokonalá kulisa pro natáčení detektivky Mordkomission Berlin1 pro kanál SAT1. Produkce: Mia Film, Zdroj: Czech Film Comission
Duo MODS – Martin Přikryl a Michal Nohejl přihlížejí posledním úpravám outfitu Tomáše Jeřábka při natáčení spotu pro Air Bank.
Zdroj: Filmservice
