Kniha o střídmém přístupu k digitálním technologiím by stěží mohla mít povolanějšího autora. Daniel Sieberg pracuje jako šéf oddělení pro styk s médii v Googlu a o technologiích psal a natáčel pro CNN, BBC nebo CBS. Hon za technologiemi v doprovodu jiných technologií u něj po několika letech vyústil v pocit přetížení a přehlížení svého okolí. Výsledkem Siebergovy snahy zbavit se těchto pocitů, obnovit své vztahy s blízkými a zároveň nepřijít o práci ani o výhody 21. století je kniha Digitální dieta.
Autor v ní ve čtyřech krocích představuje akční plán, jak najít rovnováhu mezi on-line a off-line životem. Jeho základní myšlenku by šlo shrnout do výrazu „uvažování“. Sieberg sice čtenáře vyzývá ke chvilkovému odložení všech rozptylujících technologií alespoň jednou měsíčně, důležitější je však jeho žádost o to, aby se uživatel zamyslel nad jejich místem ve svém životě. Nad tím, které z nich nevyhnutelně potřebuje, kdy je opravdu potřebuje a kdy ho už jenom připravují o cenný čas. Jednou z nejzajímavějších rad je pokusit se vše, co dokážeme zjistit od lidí prostou otázkou, zjistit od nich, a ne z internetu.
Nutno však dodat, že kniha, zřejmě ve snaze o zdůraznění velikosti a všudypřítomnosti rizika, chvílemi dostává nechtěně humorný ráz. Třeba když autor se smrtelnou vážností varuje, že jedním z rizik velkoplošných obrazovek je, že na vás mohou spadnout. Nebo když se na seznamu elektroniky, nad jejíž úlohou ve vašem životě byste se měli zamyslet, ocitne i kávovar.
Výzvě ke střídmosti při užívání moderních technologií, jež z knihy plyne, však mnoho vyčíst nelze. Ve světle průzkumů, které ukazují třeba to, že desetina Američanů do 24 let považuje za normální psát během sexu SMS zprávy, je dobré se zamyslet, kde by měly mít moderní technologie, jakkoliv skvělé, své hranice.
Dnešní průměrný člověk konzumuje téměř třikrát více informací než typický člověk v roce 1960.
