Dlouho platilo rčení, že nic není staršího než včerejší noviny. S nástupem internetu, schopného přinášet informace prakticky v reálném čase, se postupně transformovalo do podoby, že nic není staršího než noviny zítřejší. Jaké změny to vyvolalo na našem mediálním trhu?
Vydavatelské domy pochopily, že s internetem nemá smysl soutěžit v rychlosti, ale v kvalitě obsahu. To potvrdil na loňské konferenci Forum Media Christoph Keese z vydavatelství Axel Springer, který zdůraznil často zapomínaný význam editorů. Právě oni v optimálním případě dodávají zpravodajství onu kvalitativní přidanou hodnotu.
Novináři jsou ale v posledních letech hodnoceni zejména s ohledem na čtenost a návštěvnost článků, což vede k tomu, že tradiční editorská práce často zápas s honbou za kvantitou prohrává, protože právě čtenost a návštěvnost ovlivňují příjmy každého média.
A protože kvalitu zatím až na výjimky úspěšných projektů typu DVTV ve většině případů nepodpořili ochotou za obsah platit ani samotní konzumenti médií, zdá se jako jedna z možných budoucích cest pro vydavatelství integrovat do svého portfolia postupně další mediatypy a zúročit v nich své znalosti a bohaté zázemí.
Kromě již probíhajících on-line projektů a produkce videí tak lze do budoucna očekávat další propojování se vydavatelství s dosud konkurenčními mediatypy, jako je televize, rádio, nebo dokonce OOH. Už se tak vlastně i děje a jednoticím prvkem je digitalizace.
V horizontu nejbližších let se na českém trhu dočkáme dominance ještě užšího počtu mediálních uskupení, ovládaných silnými lokálními finančními skupinami.
I ty však budou muset nějakou formou spolupracovat se silnými zahraničními hráči, aby odolaly sílícímu tlaku nadnárodních mediálních platforem typu Google, Facebook nebo YouTube. Do těchto mediálních skupin se budou průběžně integrovat některé mediální start-upy, i když se proti nim momentálně po obsahové stránce spíše vymezují.
Petr Majerik, media coach
