Česká televize představila svůj vánoční program, v němž opakuje pětadvacet let starý koncept a je na to zjevně pyšná. Všichni přítomní na tiskové konferenci od ředitele Petra Dvořáka po programového ředitele Milana Fridricha snad nemohli víckrát zopakovat, jak moc se těší na tři nové pohádky a na… nic. Zbytek tvorby není v jejich stínu ani pořádně vidět. Tuto otázku opakujeme každý rok: Lze pořad, když má sledovanost, automaticky ospravedlňovat a obhajovat jako nenapadnutelný? Nepatří tahle taktika spíš komerčním stanicím? Má médium veřejnoprávní služby prostě naplňovat základní tužby diváků?
Pohádky jsou mrtvý žánr nekorelující s dnešní dobou. Zobrazují černobílé konflikty a uzavírají hrdiny do škatulek a vzorců očekávaného (a dost banálního) chování. Česká pohádka v pojetí Němcové nebo ještě Drdy hrála svou důležitou roli v době, do níž patřila – kdy byl svět méně zaplněn informacemi, společnost byla pevně třídně rozdělena a stačilo ratolesti naučit, že v noci se nesmí chodit do lesa a ve dne za školu. Je prokázáno, že už relativně malé děti jsou dnes schopné vnímat konflikty mnohem komplexnější než dřív a díky popkultuře dokážou přijímat komplikované příběhy s nejednoznačnými postavami a vyzněními. Není důvod divákům schopným sledovat celovečerní film svět zjednodušovat do schémat „princezen, které potřebují zachránit“ nebo „černokněžníků, které je třeba porazit“.
Existuje touha „ochránit děti“, uchovat jejich nevinnost a prodloužit jim dobu naivní radosti z nepoznané reality – alespoň takové argumenty slýcháme na podporu českých pohádek. Jde o zásadní nepochopení toho, k čemu vůbec pohádky mají sloužit, tedy k předání správných vzorců chování. Možná i proto už dnes tuto úlohu nedokážou plnit, spíš jí naopak stojí v cestě.
Snaha uzamknout děti v jejich nevědomosti a v „nezkaženém světě“ (jenž je naší sobeckou projekcí, protože jejich nezkažený svět musí být stejný, jaký byl náš), ať už reprízováním třicet let starých filmů nebo jejich imitováním, každopádně není nic, na co bychom měli být pyšní jako na záviděníhodný český unikát.
Martin Svoboda
filmový kritik, Aktuálně.cz
