Klasické televizní stanice mnoho satiry nenabízejí, a když ano, nejsou spokojení ani kritici, ani diváci. Ojedinělý projekt České televize Pečený sněhulák si například loni od kritika Respektu Kamila Fily vysloužil přezdívku „ebola humoru“. Východisko z krize divákům nabízí zejména seriál Kancelář Blaník televize Stream.cz, k němuž se v minulém týdnu připojily i dva pořady Aktuálně.TV, ČTTV s Petrem Čtvrtníčkem a Aktuálně Tomáše Matonohy. Jistou alternativou je i archiv České sody na YouTube, kde nejúspěšnější díly dosahují stovek tisíců zhlédnutí.
Jeden z autorů cyklu Česká soda, Fero Fenič, si vysvětluje nedostatek satiry tím, že v televizích dnes není prostor pro experimenty. „Všechny sází jen na ověřené formáty a vůbec neriskují. A dělat satiru znamená riskovat, protože v tomto žánru u nás neexistují ověření autoři, ale ani nové výrazné podněty. I Čtvrtníček ve svém novém pořadu opakuje formát parodie debat České sody z první poloviny devadesátých let, jen v prodloužené podobě,“ tvrdí prezident Febiofestu.
Naopak nový protagonista na Aktuálně.TV Tomáš Matonoha za tím vidí spíše neochotu televizí produkovat kontroverzní materiály. „Klasické kanály jsou ovlivněny majetkovou strukturou, striktně respektují zájmy, zákony a pravidla. Televizní svět na internetu je mnohem svobodnější,“ říká herec, který ve svém pořadu oživil fiktivní postavu brněnského glosátora Ladislava Sedláčka. Satira tedy nachází azyl hlavně na internetu.
Satira synonymem rozmanitosti
Vydavatelství Economia vstoupilo na tenký led politické satiry hlavně za účelem větší rozmanitosti svého kanálu Aktuálně.TV. „Ve videu se hodně věnujeme politickým tématům a velká část našeho obsahu se váže také k DVTV. Parodie a recese jsou pro nás koncepčním krokem, nechceme naše diváky zavalit jen vážnou a seriózní problematikou,“ říká Milan Šíma, šéf videoobsahu Economie. Oba pořady spustila Economia souběžně záměrně, Matonoha i Čtvrtníček cílí na různá publika. „Chceme vytvářet obsah pro čtenáře Hospodářských novin, Respektu, Aktuálně.cz i uživatele Centrum.cz,“ slibuje Šíma.
S Petrem Čtvrtníčkem Šíma nespolupracuje poprvé. Svérázný komik si v minulosti dělal legraci ze Šímova pořadu Naostro a dvojice spolu natočila v rámci České sody scénku Zpověď moderátora. Takže v úvaze nad satirickým obsahem Šímu napadl Čtvrtníček jako první. Ve své ČTTV nakonec Čtvrtníček skutečně navazuje na formát důmyslně sestříhaných rozhovorů, který jej proslavil už v devadesátých letech.
Původní záměr autorů byl trochu jiný. „Chtěli jsme natočit sitkom na způsob Kanceláře Blaník z prostředí redakčního newsroomu Economie. Přišlo nám to příliš komplikované, a navíc jsme neprahli po tom, vypadat jako Blaníkova kopie,“ říká Šíma.
Prvním hostem show byl David Rath, následovat budou třeba František Ringo Čech nebo Milan Knížák. Na pořadu spolupracuje i střihač Ladislav Barák, jenž dlouhodobě pracuje třeba s Janem Hřebejkem. „První díl se povedlo natočit profesionálně. Psalo nám spousta lidí, kteří si mysleli, že nejde o fikci a Petr skutečně vyrazil za Rathem do Hostivice,“ říká Šíma a vzápětí dodává, že tento formát neumí natočit tak dobře jako Čtvrtníček patrně nikdo na světě.
Čtvrtníček přinese „pozitivní humor“
V nadcházejících dílech zůstane koncept pořadů totožný. Bude vycházet z rozhovorů Daniely Drtinové a Martina Veselovského na jejich DVTV s tím, že by mělo jít o pozitivní humor, který hosty nijak nezesměšňuje. Fiktivní příběh u svých rozhovorů vytváří sám Čtvrtníček a hosty nechá promluvit jen v okamžicích, kdy je to nutné. „Třeba Milan Knížák řekne v pořadu jen několik vět,“ potvrzuje Šíma. Drtivou většinu hostů by v pořadu měli tvořit politici.
Nicméně i Milan Šíma je přesvědčen, že satira dnes patří hlavně na internet. „Dobám, kdy Nova vysílala Gumáky a na ČT běžela Česká soda, už asi odzvonilo,“ uzavírá debatu. Náladu, která v televizi nepřeje parodii a recesi, dokládá i dopis, který adresovala ČT Economii. Ta si stěžovala na název ČTTV, který evokuje jméno veřejnoprávní televize. Economia slíbila poupravení jména, ovšem Čtvrtníček zareagoval po svém a do studia si „pozval“ předsedu Rady ČT Jaroslava Dědiče.
Právě Petr Čtvrtníček je společným pojítkem Aktuálně.TV i průkopníka internetových televizí Stream.cz, kde v úplných začátcích hrál v seriálu Gynekologie. A s televizí spolupracuje dodnes, na podzim se objeví v seriálu Autosalon Monte Karlo, který po vzoru Netflixu uvolní Stream na internet jednorázově. Seriál režíruje Jan Prušinovský, jenž točil Okresní přebor. Podle slov autorů Autobazaru půjde o dílo, které má ambici stát se podobným kultem, jako byl novácký seriál o vesnických fotbalistech.
Nákladný seriál je odrazem aktuálního stavu Stream.cz. V Česku je televize podle aktuálních výsledků Netmonitoru 10. nejnavštěvovanější webovou stránkou na tuzemském internetu s více než 270 tisíc RU. Její zbrusu nové studio v Paláci Křižík na pražském Andělu ani zdaleka nenasvědčuje tomu, jak krušné byly televizní začátky. Projekt manažera Miloše Petany a jeho společnosti Global Inspiration odstartoval betaverzí na sklonku roku 2006, tedy pět let před dokončením televizní digitalizace. O rok později do něj vstoupil Seznam.cz, který nejprve získal 50 procent společnosti, aby ji v roce 2011 nakonec ovládl celou. Petana, jenž stál v devadesátých letech i u zrodu TV Premiéra (dnešní Prima), měl s televizí ambiciózní úmysly a neváhal zaplatit velké projekty, jako byly třeba seriál Gynekologie nebo přímý přenos zápasu fotbalové Dukly Praha. „Budeme se snažit oslovit ty, kteří se od sledování televize odvracejí, a také ty, kteří nejsou typickými konzumenty televizní nabídky. Ze stávajícího publika televizí očekáváme spíše přízeň mladších ročníků,“ předpovídal v MAM Petana před osmi lety.
Od bulváru ruce pryč
U úplných začátků televize byl i Martin Krušina. Někdejší reportér České televize a Novy začal kariéru ve Streamu podle svých slov jako řadový pěšák. Dnes Krušina působí ve funkci šéfdramaturga televize a tvoří tým se šéfproducentem Lukášem Záhořem. „Po stoprocentním vstupu Seznamu do Streamu jsme si s Lukášem řekli, jak to chceme dělat dál. Distancovali jsme se od bulvárního obsahu, který se nám nelíbil, s tím, že je to risk a možná přijdeme o tisíce views,“ říká Krušina. Ani poté co se Stream ustoupil od diváckých videí a celebritního obsahu, se jejich obavy nepotvrdily. Jen za poslední rok nasbíraly Darwinovy ceny 18 milionů zhlédnutí, A dost! 15 milionů a o milion méně získala i politická satira Kancelář Blaník.
Po fúzi se Seznamem bylo cílem Streamu produkovat na úkor bulváru mix infotainmentu a zábavy. Krušina chtěl na Streamu pracovat podobným způsobem jako svého času na Nově, kdy se společně s Pavlem Zunou podílel na vzniku magazínu Víkend. „Se Zunou jsme tenkrát řešili, jakým způsobem naservírovat pořad, jehož součástí jsou historické reportáže a cestopisy, tak velké mase, jako je publikum Novy,“ prozrazuje šéfdramaturg Krušina a dodává: „Museli jsme najít kompromis, jak sestavit pořad, který by pochopila fiktivní bába Dymáková i univerzitní profesor.“ Na spolupráci se Zunou Krušina navázal znovu právě ve Streamu, společně vytvořili úspěšné pořady Slavné dny, Slavné značky i Slavné sportovní okamžiky. Úspěch edukativních pořadů v internetovém prostředí si vysvětluje jejich formou: „Naše pořady mají obvykle stopáž do pěti, maximálně šesti minut. Když natáčíte pořad pro klasickou televizní obrazovku, musíte respektovat zažité formáty, přičemž ten nejkratší má zhruba kolem dvaceti minut.“
Hlavně nebýt klasickou televizí
Právě tvůrčí volnost je pro Stream důležitá. Krušina svého zaměstnavatele definuje jako svobodnou internetovou televizi, která se snaží pokrývat kompletní spektrum televizní tvorby. Stream dnes produkuje satiru, kauzy, pohádky, chystá i koprodukci celovečerního filmu Milada o Miladě Horákové.
„Nemusíme řešit tradiční televizní nešvary, nenaplňujeme tradiční padesátku. Navíc jsme dlouhá léta žili v představě, že internetové video musí být zákonitě co nejkratší. Není to tak úplně pravda, internetový divák skousne ledacos. Nejdůležitější je, aby byl obsah kvalitní,“ říká Krušina s tím, že u takového obsahu recipient buď zůstane, nebo si jej zpětně dohledá.
„Rozdíl oproti klasické televizi spočívá i v tom, že se automaticky předpokládá, že každý pořad bude opatřen znělkou a bude mít závěrečné titulky. Na tom my netrváme, chceme, aby pořady hezky vypadaly, ale zároveň je neuvádíme půlminutovými intry,“ říká Krušina a dodává: „Čím delší znělka je, tím je i větší pravděpodobnost, že vám divák odejde. Kvůli ní tam přece není.“
Součástí programu Streamu jsou i osobnosti, které za sebou nemají moderátorskou průpravu. Televize je hledá netradičním způsobem, nechce mít ve svém týmu profesionály s vytříbenou rétorikou, ale spíše se soustřeďuje na nábor lidí, kteří o své problematice vědí první poslední. „Na TEDx jsme si všimli vyčnívajícího Adama Gebriana. Řekli jsme si o něm, že je to zajímavý člověk, a zkusili jsme mu zavolat. Původně byl dost překvapený, ale nakonec jsme ho přemluvili ke spolupráci,“ vysvětluje šéfdramaturg angažmá jedné z výrazných tváří televize, která se ve své show věnuje především problematice veřejného prostoru. Architekt pro Stream připravil už dvě série svého pořadu Gebrian versus a právě natáčí řadu další.
Druhou kategorií jsou tvůrci, které si v internetové televizi sami vychovali, třeba Janek Rubeš. Proslul jako zuřivý reportér v pořadu Praha versus prachy, v němž mapoval nekalé praktiky pražských taxikářů. „Jankův pořad táhne možná právě proto, že nenaplňuje zažitou představu televizní publicistiky. Nemluví v něm žádné mluvící hlavy ani politici, ale realitu civilně snímá kluk, jehož irituje nekalý společenský jev,“ domnívá se Krušina. Rubeš kvůli své investigaci čelil výhrůžkám a znepřátelil si velkou část taxikářů. Jiným příkladem je Kancelář Blaník, která si trefně utahuje z bizarnosti české politické scény. Seriál s Markem Danielem nikoho z politiků vyloženě nerozpálil, jen ministr financí Andrej Babiš poslal jako reakci do studia Streamu produkty svého Agrofertu, jak Krušina prozrazuje.
Seznam má náskok, konkurence zase šanci
Na trhu českých internetových televizí je kromě Streamu a Aktuálně.TV také Playtvák.cz, který na začátku letošního léta spustila Mafra. Podle Petra Majerika, někdejšího ředitele mediálního zastoupení Atmedia, je kategorie internetového videobsahu ještě ve fázi budování, kdy jsou všichni účastníci na jedné lodi. „Dá se očekávat, že každý ze subjektů, který to myslí do budoucna vážně, se bude snažit hledat svou specifickou cílovou skupinu a unikátní zaměření svého obsahu,“ tvrdí Majerik. Jedna z internetových televizí je podle Majerika přece jenom v mírné výhodě: „Co se týká počtu zhlédnutí, hlavním atributem je kromě obsahu samotného také dosah platforem, na kterých je program šířen, a v tom má Seznam v ČR bezesporu náskok. Nicméně ten, komu se podaří oslovit právě specifické návštěvníky internetu, může dominovat alespoň ve svém segmentu.“ Za výhodu internetového prostředí Majerik považuje, že není omezeno počtem frekvencí a na trh mohou vstupovat v blízké budoucnosti i další hráči.
Monetizace je velkou neznámou
Ačkoliv Petr Majerik prorokuje, že internetové televize s masivní platformou pro šíření mohou být úspěšnými projekty, pokud vhodně zkombinují faktory nízkých vstupních nákladů, atraktivního obsahu a stávající úrovně CPT, které se příliš neliší od televizního, varuje i před riziky. „Už nyní některé pořady, jako je Kancelář Blaník nebo pořady DVTV, bezesporu snesou parametry kladené na televizní tvorbu. Otázkou je smysluplná monetizace, protože jeden nebo dva kvalitní pořady denně televizi nevygenerují dostatečné prostředky na náklady spojené s jejím šířením a provozem,“ domnívá se Majerik. Pochyby má také o smysluplném a správném využití reklamních formátů v internetových televizích. „Při stávající penetraci internetu v České republice nevidím jako hlavní překážku na straně inzerentů ve formátu samotném, ale v jeho nesprávném využití. Často existují případy, kdy videopořadu předchází třicetisekundová televizní reklama, kterou divák natěšený na oblíbený pořad při nejbližší možné příležitosti přeskočí. Musíme se naučit s touto kategorií správně pracovat, třeba i uzpůsobením televizních spotů na míru internetu už ve fázi jejich tvorby, a pak se výhrad inzerentů nebude třeba obávat. Ba právě naopak, tato kategorie má jako většina novinek punc přitažlivosti,“ říká manažer s profesními zkušenostmi z mediálních agentur i vydavatelství Economia.
Skeptičtější je Majerik v otázce možného vyrovnání reache klasických televizních kanálů a on-line televizí. „U videa na internetu se v České republice za úspěch považuje několik set tisíc zhlédnutí za měsíc, což odpovídá zásahu jednoho spotu na celoplošné televizi v hlavním vysílacím čase,“ říká. Polemiku nad budoucností internetových televizí však uzavírá pozitivně: „Přesto je ale třeba vnímat video jako nesmírně perspektivní kategorii, s přesným cílením a vysokou mírou zaujetí. V mediálním mixu může do budoucna posloužit jako vhodný doplněk právě v kombinaci s konkurenční televizí, protože obě kategorie staví na shodném audiovizuálním efektu.“
Jaké jsou největší trháky produkce Stream.cz?
Stream.cz nabídl v historii různé druhy pořadů. Evergreenem je publicistický Fenomén, který mapuje popkulturní jevy, osudy významných osobností i historické události. Televize jej vysílá už od roku 2008 a aktuálně má přes 330 dílů. Do žebříčku nejsledovanějších pořadů v historii pronikly ale i Slavné dny, Kazmova One Man Show nebo Kalendář Míši a Ríši, někdejší pořad dvojice Genzer-Suchánek.
Do žebříčku nejsledovanějších pořadů za poslední rok logicky pronikla Kancelář Blaník s Markem Danielem. Politická satira bodovala i na České ceně za PR. Do programu Stream.cz by se měla vrátit příští rok. V top 10 nechybí ani Jídlo s.r.o., pořad, v němž gastronomický guru Roman Vaněk odkrývá tajemství českých potravinářských produktů. Lídrem jsou ale Darwinovy ceny, show Richarda Cacáka, která ukazuje největší hazardéry a hlupáky týdne.
Jaká je velká výhoda Streamu podle Martina Krušiny? Zkušený tým. Jen Krušina se televizní produkci věnuje 15 let.
Šéfdramaturg Streamu Martin Krušina nezvykle zasedl v moderátorském křesle, které se nachází v novém studiu televize. Stream jej čerstvě využívá od září.
Týdeník Petra Čtvrtníčka běží na Aktuálně.TV každý čtvrtek. České televizi se nelíbí název jeho pořadu ČTTV.
Foto: Jiří Koťátko, Alžběta Jungrová
