Kateřina Kalistová
V jakém stavu je novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání?
V tuto chvíli mám na stole úplně čerstvou RIA (hodnocení dopadů regulace – pozn. red.). Musíme ji přečíst, opravit případné nedostatky, vychytat ještě nějaké technickolegislativní mouchy v zákoně a v poměrně krátké době může zákon putovat do vnějšího připomínkového řízení. Kabinet se k zákonu dostane asi o dva měsíce později, než bylo plánováno. Důvodem je, že vypracování RIA trvá poměrně dlouho.
Už v létě se objevily různé námitky, třeba Asociace televizních organizací namítá, že současné znění stačí. Co tedy bude nového?
Současný zákon byl přijat jako poslanecká iniciativa, bez důvodové zprávy, a už v minulosti se ukázalo, že bezproblémový není. Jsou určitě věci, které bylo třeba zohlednit, protože v praxi nefungují, třeba celá oblast fungování rádií: přidělování tzv. dokrývačů, velmi těžkopádné licenční řízení apod. Pak to byly oblasti, které reflektují koaliční smlouvy nebo programové prohlášení vlády, třeba labelling (označování přístupnosti pořadů – pozn. red.). Tam jsme vyšli provozovatelům vysílání maximálně vstříc, určili jsme jenom věkové hranice a obsahové kategorie. Obsahové kategorie kopírují nizozemský model, který naše televize většinově upřednostňují. Jednotlivé označování pak už záleží na nich, v rámci samoregulace si mohou vypracovat svou „kuchařku“.
Bude v novele přesnější rozlišení sponzorského vzkazu a reklamy?
Ne, nebude. My jsme se pokusili v zákoně naformulovat možnou úpravu sponzorských vzkazů, ale bylo to poměrně rázně odmítnuto provozovateli vysílání. V této fázi tedy do úpravy sahat nebudeme. Ale zůstává to problémem do budoucna, diváci si samozřejmě stěžují. Nerozeznají sponzorský vzkaz od reklamy, a tak nastává problém u ČT na programech, kde má zapovězenou reklamu, ale může vysílat sponzorské vzkazy. Zůstává sice stávající úprava, ale musím na druhou stranu říct, že tím nijak nebudeme vybočovat z úpravy v jiných zemích. U nás se to regulátor v minulosti snažil řešit sérií pokut na provozovatele, ale v drtivé většině případů je neobhájil u soudu. Nejvyšší správní soud už v zásadě v posledním období konstatoval, že se sponzorský vzkaz od reklamy odlišuje tím, že je tam napsáno „sponzorský vzkaz“, tedy formálním označením. Represivní snaha regulačního orgánu byla neúčinná.
V prosinci měly být hotové novely zákonů o České televizi a Českém rozhlase. Čeká nás zima plná mediálních zákonů?
Možná spíš jaro. Ministerstvo dostalo před prázdninami za úkol připravit materiál týkající se digitalizace Českého rozhlasu. Závěrem těchto jednání budou pravděpodobně návrhy legislativních opatření. Úkol má termín do konce prosince. Navrhovat tedy další úpravu zákona související s digitalizací v krátkém sledu za první změnou je neefektivní, nelogické. To však neznamená, že na těchto zákonech nepracujeme.
Co má být výsledkem materiálu?
Návrh na přechod na digitální rozhlas v případě ČRo. V současné době vysílají ze Žižkova roční experiment, ale my bychom měli připravit koncepční materiál. To je velice obtížný úkol. Nemůžeme uvažovat o digitalizaci ČRo odtrženě od komerčního sektoru. O prázdninách probíhaly pracovní konzultace s ČRo a v září se již sešla pracovní skupina.
A co zákon o České televizi? Objevily se konkrétní náměty na změny?
Primárně se budeme zabývat definicí veřejné služby: jestli ji nechat tak, jak je, jestli ji změnit, zkrátka co s tím. To je nenápadný, ale poměrně dost zásadní úkol. Máme také povinnost transponovat evropskou směrnici o veřejné podpoře, to také není lehké. Plus jsou tam dílčí přání, třeba volební výbor chce sloučit zprávy o činnosti a hospodaření a podobně. Ale to jsou marginální záležitosti, které už dnes máme do zákona zapracované. Budeme se zabývat kompetencemi a postavením Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. Diskutovat budeme také, zda je do budoucna udržitelné, aby rady nadále fungovaly bez odborného zázemí.
Celý rozhovor čtěte na www.mam.cz
Kateřina Kalistová
Před nástupem na ministerstvo byla skoro pět let předsedkyní Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Absolventka Právnické fakulty UK v Praze byla náměstkyní už v letech 2006-2007, kdy stejně jako teď odpovídala za oblast živého umění. Do této široké kategorie se počítají také média.
Zásadní koncepční změny mediální krajiny v České republice nebudou, hodnotí plánované zákony náměstkyně ministra kultury.
