Před nějakými třinácti lety to vypadalo jako nádherný sen. S rozvojem internetu přijde demokratizace médií a už žádný gatekeeper nebude rozhodovat o tom, jaké názory vyjdou a jakým zprávám se bude věnovat pozornost. Rovnost, volnost, bratrství, ať je slyšet každý hlas! Odemčení brány dopadlo tak, že tu místo občanské žurnalistiky máme spíš spoustu únavných blogerů a každá ptákovina je najednou stejně důležitá, nebo dokonce důležitější než události, které skutečně hýbou světem. Svůj blog má každý, kdo se trefí do klávesnice. Kdo se do ní netrefí, ale zvládne kliknout na myš, ten má svou facebookovou stránku. Při stavu mediální gramotnosti v naší zemi to pak vede k tomu, že facebookový status nebo článek marginálního pisálka má pro koncového čtenáře úplně stejnou váhu jako text renomovaného autora, který si s ním dal velkou práci. „Psali to na Facebooku“ je nové „říkali to v televizi“. A protože se o něčem debatuje na sociálních sítích, stane se z toho téma pro internetové zpravodajské servery. Odtud se téma vrátí na sociální sítě a kruh se uzavírá: facebooková debata získala na váze, protože si jí všiml mainstream. Editoři vidí, že je něco populární, ale to ještě neznamená, že je to důležité a relevantní. Největší pozornost přitahují kontroverze, ať už mají podobu hádek nebo názorů, které by ještě před pár lety nikdo příčetný neotiskl. Svoboda slova nespočívá v aktivním napomáhání extrémním myšlenkám. Toxické bláboly ve výsledku otravují celé prostředí. Pokud akceptujeme, že místo argumentů stačí, aby byl názor dostatečně šokující nebo bizarní, stane se z toho souboj, kdo bude řvát víc. Okrajové vyhrocené názory, které se hřejí ve svitu veřejné pozornosti, kromě toho nahrávají propagandě. Zejména ta ruská si umí vychytrale všimnout každého příspěvku, který vyhovuje jejím zájmům a nahlodává systém. Třeba zpravodajská služba Sputnik podobné věci moc ráda překládá hned do několika jazyků, a šíří tak do světa pozoruhodně deformovaný obraz české reality. Cituje přitom přesně ty weby, které původně vznikly jako alternativa, otevřená platforma a necenzurovaný prostor pro všechny. Zasypala nás názorová hlušina.
Klíčníci otevřeli dveře. Ještě se budeme divit, co bylo za nimi.