Minulý týden se ve sněmovně zase konalo oblíbené cirkusové představení mediálních novinářů. Dva dny poslanci poslouchali uchazeče o volná místa v Radě České televize a jejich představy o tom, co by televize měla dělat, a ještě lépe o tom, co by dělat rozhodně neměla. Kandidátů bylo více než padesát. Jako obvykle se ve sněmovní zasedačce střídali zavedení odborníci s naivními idealisty, zapálenými nadšenci a naprostými magory. Mnoho zájemců vyčerpalo svůj pětiminutový limit, aniž by vůbec řekli, proč vlastně do televizní rady chtějí a čeho by tam chtěli dosáhnout. Jak se říká, jejich projevy sahaly od Šumavy k Tatrám: chlubili se rodinnou historií, certifikátem České knihy rekordů, vzpomínkami na normalizační televizi… Mluvilo se i o kinetických jeskynních malbách ve španělském pohoří Altamira, o Krymu, legionářích a upadlé kultuře. Jeden z uchazečů přirovnal celý průběh slyšení k Formanově filmu Konkurz. Přiléhavější by bylo možná srovnání s letitou scénkou z Televarieté, ve které Jiřina Bohdalová zkouší štěstí před kulturní komisí, když se snaží stát konferenciérkou. Trapno bylo místy skoro fyzicky hmatatelné. Zájemce o pět volných míst motivovalo podle jejich slov kdeco. Jeden ušlechtilý důvod střídal druhý, o peníze za členství v radě pochopitelně otevřeně nešlo nikomu. Když už nebylo co vymyslet, vždycky se dalo říct, že je nutné ve zpravodajství mluvit kultivovanou češtinou. Stejně často zazníval apel na formování společnosti, vysílání vzdělávacích pořadů a všeobecné pozvedávání úrovně diváků před obrazovkou. Kandidát Českého svazu bojovníků za svobodu by chtěl zřejmě prakticky neustále vysílat o legionářích, dokumentaristka Kristina Vlachová vytáhla do boje za vysílání svého dokumentu o Janu Palachovi, protože „právní oddělení České televize si nevidí ani na špičku nosu“. Dlouholetý dramaturg Václav Čapek vzpomínal na báječné fungování redakčního systému z dob Československé televize. A na srpen 1968. A na mnoho dalších věcí. Tento týden poslanci vyberou patnáct lidí, kteří postoupí do dalšího kola. Snad bude jejich volba šťastná a přednost před ušlechtilostí za každou cenu dostanou uchazeči, kteří zvládli alespoň první metu a přečetli si zákon o České televizi.
Filip Rožánek
editor inovací, iHned.cz
([email protected])
Jeden z uchazečů přirovnal celý průběh slyšení k Formanově filmu Konkurz.
