Facebooku vadí, že Evropské unii vadí, že odesílá data evropských uživatelů do USA, kde nedokáže zaručit jejich zabezpečení. EU je sice možná na soukromí místních uživatelů citlivější, než lidé samotní, ale irská komisařka pro ochranu dat Helen Dixon prostě řekla, že tím způsobem, jakým data z Evropy vysává Facebook do Států teď, už to dál nepůjde.
Největší sociální síti světa se to pochopitelně nelíbilo a u irského Nejvyššího soudu si její právnička zajistila dočasné pozastavení zákazu, aby mohl soud rozhodnout, jestli se to vlastně zakázat smí. Facebook si třeba stěžuje, že si na něj Helen Dixon zasedla, protože stejné rozhodnutí zatím neposlala Googlu, Amazonu a dalším gigantům. Nechme stranou to, že si Facebook nemůže hrát na outloukánka už jen z toho důvodu, že několikrát prokázal, jak málo mu na zabezpečení soukromí jeho uživatelů záleží a že je rovnou ochotně prodává sám. Zajímavé bylo hlavně to, co v dokumentech soudu poslala právnička Facebooku Yvonne Cunnane: „Není jasné, jak bychom mohli za takových podmínek dále poskytovat služby Facebooku a Instagramu v Evropské Unii.“
„Sociální sítě vedené modelem Facebooku jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Jsou fajn do chvíle, kdy se na nich můžete podívat, kde je co nového u vašich kamarádů. Horší je to od doby, kdy uživatelům servírují obsah podle algoritmů“
Vyhrožování ukončením poskytování služeb dvou populárních sociálních sítích způsobilo rozruch, který museli tlumit lidé z Facebooku, včetně někdejšího britského politika Nicka Clegga. Prý nejde o vyhrožování ale „konstatování prostého faktu“. Kdo zná film Kmotr a další díla stejného žánru, ví, jak to s podobnými prostými konstatováními vypadá…
Ale, i kdyby se nakonec Facebook z Evropy stáhl, byla by to až taková hrůza?
Sociální sítě vedené modelem Facebooku jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Jsou fajn do chvíle, kdy se na nich můžete podívat, kde je co nového u vašich kamarádů. Horší je to od doby, kdy uživatelům servírují obsah podle algoritmů.
Sítě chtějí, aby u nich lidé trávili co nejvíce času (a zahlédli co nejvíce reklam a ony díky tomu vydělávaly), a tak nabízejí obsah, na který uživatelé nejvíce klikají, s nímž nejvíc souzní. Až pomalu nic jiného nevidí. A tím jsou lidé chytáni do bublin, v nichž to vypadá, že všichni mají stejný názor. Sledují-li uživatelé tímto způsobem i zpravodajství, získávají v podstatě rovněž vlastní realitu. I z konspirační teorie se tak pro danou bublinu snadno stane „široce uznávaný“ fakt. Společnost je tím navíc rozdělována, vznikají skupiny, které si přinejmenším vzájemně nerozumí, v horším na sebe útočí. Nechápou totiž, jak někdo může věřit „ptákovině“, o níž se skoro neinformuje – zatímco jedni ji nevidí, jiní jí mají plnou zeď.
Nejhorší na tom je, že prakticky stejná (a ještě horší) varování zaznívají i od někdejších zaměstnanců firem, které tyto sítě pomáhali vyvíjet. Stačí se podívat na dokument Sociální dilema na Netflixu. Zjistíte, že to je stejný problém v případě služeb Googlu, Pinterestu, Twitteru a dalších.
Facebook, který je v ohledu vytěžování uživatelů jeden z nejagresivnějších, ale z Evropy jen tak neodejde. Zhruba 410 milionů místních uživatelů je pro něj pořád velká skupina. Bude ale muset upravit své fungování na kontinentu tak, aby více respektoval soukromí lidí a ochranu dat. A kdyby se mu to už nevyplácelo? No tak by zkrátka odešel. Jeho místo by určitě rychle nahradila jiná síť. A třeba by byla evropská, dokonce by mohla opravdu respektovat místní zákony.
