Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Smutná pravda našla další potvrzení v informaci, že Jiří Ovčáček, tiskový mluvčí Miloše Zemana, bude mít svoji pravidelnou show na obrazovkách TV Barrandov. Přípravy jsou prý v plném proudu a dočkáme se možná ještě před koncem prázdnin…
Ta situace je vlastně velmi bizarní. Český národ je hluboce rozdělen. „Ti dole“ viní „elitu“, že ně zapomněla. Uražený a ponížený prostý lid z nějakého důvodu ale ze skupiny mocných, kteří je měli hodit přes palubu, vyjímají hlavu státu a premiéra, který je současně i druhým nejbohatším českým občanem. Tedy dva z nejelitnějších z elity.
Nedosti na tom. „Ti dole“ v Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi dokonce vidí své přímluvce, ba dokonce bojovníky za své zájmy. Logiku v tom lze hledat jen těžko. Je to o emocích. A ty za Zemana a Babiše čeří dva jejich fámulosové – Jiří Ovčáček a Marek Prchal.
Zatímco druhý jmenovaný je víceméně normálním fachmanem v oboru public relations (s lehce vychýleným vnímáním pojmů jako morálka či mravnost), Jiří Ovčáček je vším možným, nejméně ze všeho však tiskovým mluvčím prezidenta republiky.
Je tragikomickou, veskrze ve všech ohledech průměrnou figurkou, se zbytnělým egem. Chvíle těchto postav přichází v nestandardních časech, kdy mocní poptávají nestandardní služby. Z té šance a nabyté „důležitosti“ se pak fámulusům snadno zatočí hlava.
Sami sebe pak vidí v rolích, jež jim nepřísluší. Proto Jiří Ovčáček již veřejně blouzní o své prezidentské kandidatuře v roce 2023, proto si z pozice subalterního úředníka dovoluje urážet ústavní činitele nebo jim vyhrožovat, proto zasedne do moderátorského křesla v televizi dalšího samozvaného pretendenta prezidentského stolce – moderátorského brouka Pytlíka Jaromíra Soukupa.
„Šílenství mocných nesmí chodit nehlídané,“ radí v Shakespearově hře král Poloniovi, jak zacházet s Hamletem. Z řetězu utržený Miloš Zeman bohužel chodí po Pražském hradě nikým neomezován. Ovčáček a jeho ambice jsou jen viditelným projevem prezidentova „šílenství“.
Mnohem závažnější věci se ale dějí mimo nasvícenou scénu. A fámulus Ovčáček jen odvádí pozornost. Jak jsem psal v úvodu. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. S Milošem Zemanem na Hradě se tato latentní hrozba bohužel mění v jistotu. Jeho si musíme dobře hlídat a ne stále dokola rozpitvávat Ovčáčkovy eskapády.
