Fotbal a drsná jádra fanoušků, to je letitý problém. V Anglii, v kolébce fotbalu, se s tím, po smrtelných příbězích, popasovali dobře a při současných zápasech těch nejlepších klubů světa je atmosféra parádní, a to při naprosté disciplíně publika.
U nás je to ale roky stále stejné. Průšvih za průšvihem, zranění diváků, rasismus, přepadení autobusu s hráči až po pyrotechniku, které ohrožuje zdraví fanoušků i hráčů. Čekali byste reakci, která to zastaví, aby to dále nepoškozovalo reputaci fotbalových soutěží a klubů? Nepřichází a kluby i asociace stále marně hledají, jak na to.
Pro byznysově uvažujícího pozorovatele je nepochopitelné, že si kluby nechají léta ničit svou značku a při tom i odrazovat další fanoušky, kteří do současného prostředí nechtějí jít, od pár – většinou hloupých – jedinců. Od lidí, kteří si fotbal vybrali jako kompenzační prostředek vlastní frustrace. Kluby stále balancují v rovině: kotel dělá atmosféru zápasu, je dvanáctým hráčem pro tým při důležitých utkáních, zkrátka i tyto fandy potřebujeme. To je vše pravda. Ale tito fanoušci, často finančně, materiálně i organizačně podporovaní klubem, můžou také hrát podle not klubu, který mají v srdci. Jen je třeba spolupracovat s těmi opravdovými a dát jim větší prostor. A nebavit se s těmi, kteří dělají problémy, nepustit je na stadion. Ale ne. Ty největší kluby stále kolem těchto „fanoušků“ našlapují, dokonce jim nepochopitelně vycházejí vstříc, strpí milionové ztráty a hráči jim po zápasech děkují i při jakémkoli průšvihu.
Problém je v tom, že kluby nemají jasnou vizi, jak by měl ideální kotel vypadat a jaká pravidla k tomu nastavit. Příklad aktuálně k mání: V současnosti je největším problémem používání pyrotechniky na zápasech. Z klubů, od hráčů i z médií se však ozývá: „Pyro je hezké, co ho umožnit alespoň o přestávce? Světlice jsou impozantní, ale dýmovnice ne.“ To vše jen dokumentuje, že kotel nemá jasná pravidla od klubu. Ale měl by je mít a respektovat je, vždyť se ta zábava odehrává na stadionu, který patří klubu.
Je to škoda, protože práce s kotlem může být pro klub velmi přínosná a dalo by se s ním tak dobře pracovat. Ať už jde o nápaditá chorea, oceňování nejvtipnějších hesel, pokřiky, účast osobností v kotli, streaming z kotle po dobu zápasu a tak dále. Zkrátka programově podporovat to dobré a programově jasně říci, co nelze. Zde vidím i obrovskou příležitost pro mediální partnery fotbalu, která je zatím nevyužita.
Například Slávie by pro řadu věcí mohla být inspirací, ale musí mít jasnou vizi, co chce od publika a hlavně ji umět dobře interpretovat. Určitě není cestou po uvaleném trestu, který pro klub znamená milionovou ztrátu, jenom zdarma přesadit hříšníky, kvůli kterým je tribuna zavřena, na jinou tribunu. Nejen že tím naštve fanoušky z této tribuny, kteří nechtějí celý zápas stát, kouřit, sprostě nadávat a čichat dýmovnice, ale především to není výchovné. Je to populistické.
Autor je velkým fanouškem a pravidelným návštěvníkem zápasů SK Slavia Praha.
