Aktuální případ ex-mluvčí slovenského ministerstva kultury Barbory Palovičové sice tak trochu škodolibě baví Slováky i Čechy, ve skutečnosti však poukazuje na poměrně rozšířený nešvar. Řada politiků, ale i třeba majitelů firem, si za tiskovou mluvčí volí osobu pohlednou a reprezentativní. Ano, vždyť je to přeci vizitka resortu či společnosti; tak proč ne. Problém je ovšem v tom, že mluvčí (bez ohledu na pohlaví) je nejen onou vizitkou, ale měl by být především komunikačním stratégem zvládajícím od public relations, marketingu, interní a krizové komunikace až po public affairs a další disciplíny.
Profesionální mluvčí se musí umět přesně a dobře vyjadřovat, musí dokázat předvídat, rychle se orientovat v nových věcech, často i improvizovat, zvládat alespoň základy psychologie, jednat i vyjednávat s lidmi a co je možná trochu překvapivé, musí umět nejen mluvit, ale také dobře poslouchat a naslouchat. Popis praktických dovedností by pak byl na samostatný článek.
Tisková mluvčí také často funguje jako vedoucí komunikačního, PR či jinak nazvaného oddělení pro interní i externí komunikaci. Podle amerického kariérního portálu CareerCast patří toto povolání mezi deset nejstresovějších prací vůbec. Každá, byť drobná chyba, může mít vážné následky.
Vybírat tedy mluvčí podle barvy vlasů, či velikosti poprsí, jak tak někteří činí, je velmi riskantním krokem, který se může významně podepsat na kariéře politika či reputaci firmy, včetně jejích hospodářských výsledků.
Pochopitelně práce před kamerou je pro veřejnost tou nejviditelnější činností mluvčí. Není se tedy čemu divit, když nás – mluvčí – lidé berou jako cvičené papoušky, kteří se něco naučí a pak připravené věty „odzpívají“ před objektivem. Jenže kdo ona prohlášení připravuje? A kdo rozhoduje o tom, zda se vyjádřit, nebo ne? Pokud má resort profesionální mluvčí, pak je to právě ona.
Ve světě tiskových mluvčích pochopitelně vedle profesionálů a papoušků narazíme i na zajímavé anomálie. Nejen středověcí panovníci se obklopovali pro obveselení svými šašky. Protože však dnes tabulkové platy státní správy kolonku šašek nemají, schová se to pod funkci tiskového mluvčího.
U mluvčích dnes funguje podobnost se středověkem ještě jedna. Pokud se tehdy králi něco nelíbilo, šaška za jeho slova nakopl. Dnes ovšem nebývá mluvčí ve službách správců země nakopnuta, ale vykopnuta. Jinými slovy, pokud se třeba ministrovi či ministryni něco nepodaří, je snazší svést to na špatné PR, než přiznat vlastní chybu.
To ovšem případ někdejší vicemiss, tanečnice z Lúčnice a bývalé mluvčí Barbory Palovičové není. Přestože pod slovenskou ministryní kultury Ľubicí Laššákovou se houpe křeslo a za její odvolání demonstruje nejen kulturní veřejnost, mluvčí svojí práci jednoduše nezvládla. To, že mluvčí něco neví, je normální. To, že se mluvčí nepřipraví, když jí novináři pošlou otázku předem, je abnormální a to že mluvčí nezvládne svoji úlohu před kamerou, je prubířským kamenem, který odděluje profesionály od těch ostatních.
PhDr. Martin Opatrný, Ph.D. je předsedou komise pro práci tiskových mluvčích, PR klub
