Letní mihotání začalo – zavřeli jsme v Bostonu na měsíc byt, a vydali se na klasickou nomádskou cestu přes Evropu, znovu objevit naše dávno opuštěná hnízda v luzích a hájích v Česku a ve Francii. Po dvou týdnech, třech městech a pěti letištích zase lépe vidím, který lokální suvenýr je hlavním drivem letního nakupování a utrácení pro plezír a radost druhým.
Na naší malé bostonské planetě jednoznačně jako hlavní suvenýr vede merchandising v podobě triček a kšiltovek Harvardské univerzity a MIT. Což jednoznačně znamená, že narozdíl od New Yorku tohle město nemělo ve správnou chvíli Miltona Glasera, který vypustil z hlavy v roce 1977 geniální logo „I love New York“. Jedna nula pro univerzity.
Bostoňané, z poloviny s irskou krví, ve svém vlastním městě rádi nosí trika „Kiss me I’m Irish“. Sice boží slogan, bohužel není nic těžšího než políbit některého z těch mužů, kteří je nosí, protože Bostoňané nejsou ani sexy kocouři, ani galantní, a ani v ničem irští. Což jsem pochopila doslova až v momentě, kdy jsem teď poprvé na bostonském letišti Logan nastoupila do letadla s přestupem v Dublinu. Všichni skuteční Irové ochotně přiběhli na pomoc s kufry, ještě než jsem došla na gate. Podobně tomu, co říkal Jarek Nohavica: „Kiss me I’m Irish“ bych v Bostonu zrušila. Jedna nula pro pravé Iry.
Krasojízda na letištích v Paříži, kudy pokračovala moje cesta, pokračuje pro parfuméry L’Occitane a Fragonard, a cukráře Ladurée, Pierre Hermé a Fauchon. Nostalgie po létu v Provence chytá všechny, kteří přes Paříž letí jinam, a chtějí si ho připomenout vůní. Jedna nula pro Francii versus globální merchandising.
Přijet do Prahy pro mě znamená zapomenout na donuty z Dunkin’ i francouzské makrónky a zahájit útok na máslové rohlíky, točené pivo, a rychle vyhledat poslední nápad Žufánka, který se mnou následně pocestuje do Francie za tchánem. Není to s těmi českými suvenýry na vývoz zrovna lehké, pokud nechceme sklouznout ke kýči ze Starého Města, nebo si v tranzitu nechat rozbít foukané sklo. Ještě stále v centru Prahy nevidím povedené logo města, které by křičelo „kup si mě!“. Ale myslím, že už se blýská na skvělé časy.
Po posledních dvou návštěvách stověžaté Prahy mě víc než v přesvědčil zážitkový turismus a lokální merch : Vnitroblock, Eska, Naše maso, a vůbec všechny boží nápady restaurací Ambiente. Jedna nula pro malé hvězdy a hvězdičky českého trhu.