Tereza Polachová už deset let formuje jako kreativní producentka původní televizní dramatickou tvorbu v HBO Europe. Placená televizní stanice vyprodukuje sice „jen“ jednu hranou sérii ročně, ovšem takřka každá je buď diváckým hitem nebo je vysoce ceněná kritikou.
Titulek našeho posledního rozhovoru z doby před nějakými pěti lety zněl: Děláme věci, které se vymykají normálu. Platí to stále pro tvorbu HBO Europe, kde působíte jako producentka?
Platí to stále, spíše bych ale použila slovní spojení „Děláme věci, které se vymykají standardu běžného očekávání“. Ovšem diváci to od nás jako placené televize očekávají v porovnání s běžným vysíláním komerční volně přístupné televize.
A veřejnoprávní televize?
Ta je pro nás v současnosti lokálně vlastně jediným soupeřem. V jejich tvorbě došlo k velkému posunu a leccos se výrazně zlepšilo. Ovšem my musíme uspokojit publikum ve všech našich teritoriích, nejenom v Česku, a proto se srovnáváme s konkurencí v zahraničí.
Vaše původní dramatická tvorba se dá rozdělit do dvou linií – společenská dramata a komedie. Na které z nich vám záleží víc?
Pro diváky přístupnější tvorba typu seriálu Až po uši je převzatý licencovaný zahraniční formát, i když jeho druhá sezóna byla zcela původní. Právě tento seriál má v Česku a na Slovensku v lineárním vysílání absolutně nejlepší sledovanost, má ji lepší i než Hra o trůny. Potvrzuje to pravidlo, že diváci chtějí vidět své herce. V naší původní tvorbě nám jde o přesah do dalších teritorií. Jde nám o to vytvářet tzv. high-end signature shows, kterými oslovíme diváky i jinde. Proto jsme se rozhodli vytvářet společenská dramata, tuhle linii úspěšně zahájil seriál Hořící keř.
Jaký je o ně zájem na mezinárodních trzích?
Hořící trh se prodává velice dobře a to i teď po sedmi letech od jeho vzniku. Naší strategií je neprodávat filmy naší přímé konkurenci typu Netflix.
Vaše seriály točí významní režiséři se předními herci. Současně dáváte šanci mladým scénáristům.
Jde spíše o shodu okolností. Navíc počet verzí scénáře je u nás obvykle vyšší než tři, což je v Česku obvyklé číslo. A to může zkušené tvůrce odrazovat. V každém případě spolupracujeme s tím, kdo přinese nejlepší námět. Je to vlastně s podivem, že náměty nám nosí scénáristé na začátku své profesní dráhy nebo lidé úplně odjinud. Obvykle oslovujeme autory, ať nám pošlou své práce a my si z nich vybíráme. A jsme dost nároční – ještě se nestalo, že bychom přijali scénář k realizaci a nezasáhli do něj. Já si myslím, že producentská dramaturgie je velmi důležitá a divím se, když někteří mí kolegové nechávají svým režisérům úplně volné ruce.
Jak tedy konkrétně probíhá proces výběru scénáristy v HBO Europe?
Dlouho se s autory bavíme o povaze a tvaru zamýšleného díla. Probíráme spolu téma a to, kolik bude mít dílů, se rodí až po čase. Ve fázi vývoje často neuvažujeme o režisérovi – pokud nejde o jeho autorské dílo. Máme požadavek, aby byl příběh srozumitelný zahraničnímu publiku. Může se jednat o lokální příběh, ale hovořící univerzálním jazykem. A nesmíme zapomenout, že i vkus publika podléhá trendům. Musíme brát ohled také na to, že když produkujeme jeden seriál ročně, musíme dbát na žánrovou pestrost.
Jakých témat se tedy chopíte dobudoucna?
Chceme pokračovat s autory z předchozích období, kteří se osvědčili. Jsme otevření novým žánrům. Vím ovšem, že napsat dobrou komedii je těžší než napsat drama. Máme toho ve vývoji víc.
Do jaké míry je pro vás natočená série ukončenou prací? Necháváte si v záloze možnost jejího pokračování?
Záleží hlavně na diváckém ohlasu. A nejenom na něm.
Dáváte přednost žánrovým formátům nebo raději vytváříte příběhy s reálným základem?
To je těžké zodpovědět. Vzhledem k tomu, že natáčíme jednu sérii do roka, zajímá mě vždy primárně příběh. Kdybych chtěla sázet na jistotu, zvolím kriminálku, u ní je zásah publika nejjistější. Ale tou je nejen lokální trh přehlcený. Ve výběru témat mám zcela volnou ruku, musím ho však obhájit potenciál látky a výběr jejího autora u svého šéfa regionu. Základem pro vývoj látky bývá většinou synopse, jen zřídka nám autoři dodávají např. pilotní díl. Spolupráce s autorem od začátku vývoje je pro mě klíčová, je velmi úzká.
Začínáme s charakteristikou postav, následuje dodání synopse seriálu a jeho jednotlivých epizod – to je pro mě základ k zařazení látky do vývoje, pak už objednáváme napsání scénářů. Tam, kde nestavíme na ověřené spolupráci, si obvykle objednáme napsání pilotního dílu. Výsledný tvar vzešlý z vývoje konzultuji s naším dramaturgem zodpovídajícím za vývoj v celé Evropě Stevem Matthewesem, který ho může, ale nemusí připomínkovat. Výroba projektu pak musí dostat zelenou na regionální úrovni. Rozhodnutí o režii a obsazení hlavních rolí je na mě.
Jaká je vaše cílová skupina? Zkoumáte ji nějak, abyste jí mohli vycházet vstříc?
Zaměřujeme se na mladšího diváka. Ovšem naši diváci jsou předplatitelé a my nezkoumáme jejich složení. Naším úkolem je dodávat jim atraktivní, ovšem nikoliv podbízivý program. Odměnou a ukazatelem kvality programu je, když diváci na našich platformách zůstanou.
Čím se HBO odlišuje od srovnatelných televizí?
Jsme známi tím, že se kreativně spolupodílíme na vzniku TV produktu a že ho iniciujeme. Což je podle mě základ producentské práce.
Zpět k námětům. Nelákají vás současné české romány jako předlohy vašich děl?
Udržuji si přehled o českých autorech, mám ale pocit že většina z nich je zahleděná do české kotliny, což není špatně, jen já hledám díla s přesahem ven. Příběhy současných autorů se i dobře čtou, nepovažuji je však za témata vhodná pro zpracování formou seriálu. My se prezentujeme jako „home of series“ a lokální současné romány mnohdy předpoklad pro výrobu série nemají. Vše záleží na síle předlohy. Nelpíme na striktním počtu dílů, najde-li se silná látka, jsme připraveni ji natočit v odpovídající délce. Spíše si tedy vybíráme silná témata, která obvykle nabídnou scénáristé sami nebo si jejichž ztvárnění u scénáristy objednáváme.
HBO Europe produkuje i dokumenty. Jaká je zde vaše strategie?
Dokumentaristickou scénu sledujeme, především moje kolegyně Hanka Kastelicová, která mapuje scénu naši i evropskou. Jistým vodítkem je pro ni účast autorů a producentů vyhlédnutých projektů na mezinárodních pitching fórech. Kladný ohlas pro nás bývá potvrzením, že projekt může oslovit i zahraniční publikum. Ovšem i tento formát musí podle našich zvyklostí projít obdobím společného vývoje, na což naši filmaři nejsou moc zvyklí. Většina českých témat nám přijde hodně lokálních, nedaří se nám, aby naše filmy moc „cestovaly“. Chybí nám silná témata schopná oslovit zahraničí, která existují v Polsku či v Rumunsku. Očekávala bych zpracování fenoménu, který nehýbe jen naší zemí. Třeba i na politické téma, nesmí ovšem jít po srsti. A chybí mi opravdu mezinárodní témata vhodná pro využití v mezinárodních koprodukcích.
Kde vidíte sebe a vaši televizi za pět let? Trh je nyní charakterizován razantními změnami.
Procházíme obdobím, kdy si každý divák určuje sám, na co, kdy a kde se bude dívat. Současně podle mne dochází až k zahlcení obsahem, který máme možnost streamovat a tenhle trend bude pokračovat. Streamování obsahu je budoucnost. Mladší generace sleduje všechno online.
Vydrží podle vás divák sledovat delší formáty?
Vidíme, že pořady se stále zkracují, formát 52 minut se krátí až ke 40 minutám. Ale pestrost formátů zůstane. Kdo má rád pomalejší tempo, ale silné sdělení, bude si dál volit seriály typu Bez vědomí. Mě třeba zaujal seriál True Detective, který záměrně vypráví tempem a estetikou sedmdesátých let. A mě i řadě dalších diváků se to líbilo, považovali jsme to v dané době za zjevení. Mě osobně seriál převálcoval atmosférou a způsobem vyprávění. Ale vím, že většina diváků neudrží dlouho pozornost, překlikávají, v online prostředí to skoro je určujícím způsobem vnímání obsahu. A když diváka nezaujmete na začátku, ztratíte ho na dobro. Příběh se musí od prvního dílu rozehrát tak, aby se divák k němu vracel. A záleží i na zařízení, na kterém obsah diváci sledují. Podívejte se kolem sebe v tramvaji či ve vlaku, kolik lidí konzumuje filmy na ipadu či mobilu. A obsah se tomu bude muset přizpůsobovat.
Tereza Polachová od roku 2010 zastává pozici kreativní producentky v HBO Europe. Produkovala zde řadu originálních dokumentů. Stojí za úspěchem tří sérií Terapie (2011, 2013) a kritikou i diváky oceněným dramatem Hořící keř (2013) polské režisérky Agnieszky Holland, který obdržel rekordních 11 Českých lvů a mnoho dalších zahraničních festivalových ocenění. Pro seriál Až po uši, oslovila Jana Hřebejka. Ten režíroval i druhou sérii. Velkého úspěchu u diváků i kritiky dosáhly dva seriály režírované Ivanem Zachariášem Pustina a Bez vědomí.
