Nejpodstatnější událostí evropské mediální scény je jednoznačně vyhrocená debata o takzvané copyrightové směrnici. Malá rekapitulace: ta nejkontroverznější část se týká toho, že by agregátory zpráv – ukažme si na Facebook s Googlem – měly vydavatelstvím platit takzvanou daň z odkazu. Hlavní argumenty?
Podle Evropské komise, která má mimochodem na tyto internetové hegemony pořádnou pifku, je to jenom fér. Když už velké weby na cizích zprávách vydělávají díky vlastní přilepené reklamě, měly by také platit, jak se na slušnou společnost sluší a patří. Odpůrci zase argumentují – poněkud hyperbolickou – hrozbou cenzury internetu a tvrdí, že agregátory vlastně vydavatelstvím posílají na jejich weby větší traffic, což je do určité míry pravda. Ke které straně barikády se přidáte, nechám na vás, podstatné je to, že nějaká reforma dříve či později přijde. Současná právní úprava této oblasti je totiž zastaralá a s internetem vůbec nepočítá. Nastavit pravidla hry pro budoucí roky je zkrátka potřeba.
Jedno čínské přísloví ovšem tvrdí: „Dávej si dobrý pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti to vyplnit.“ Stejně tak i vydavatelé by měli postupovat obezřetně. Pokud vstoupí reforma v současné podobě v platnost – a vše tomu nasvědčuje -, Google zvažuje, že se svými Zprávami ze Starého kontinentu odejde. Zisk z reklamy prý není tak výrazný, aby se mu vyplatilo jím „dotovat“ autorské poplatky vydavatelstvím.
Jenže když se před pár lety nachlup stejný scénář odehrál ve Španělsku a Google News z trhu odešel, padla návštěvnost tamních zpravodajských webů asi o sedminu. Podobný vývoj hrozil i v Německu, kde se však podařilo zástupcům obou stran na poslední chvíli dohodnout na win-win řešení. Podaří se to i v celoevropském kontextu?
Autor je redaktorem časopisu Marketing & Media.