OFFF Barcelona vznikl v roce 2001 jako Online Flash Film Festival. Flash filmům už se dávno nevěnuje, ale festivalem zůstal a za čtvrt století se stal jedním z největších setkání kreativní komunity na světě.
Letošní ročník proběhl od 16. do 18. dubna v Disseny Hubu, barcelonském muzeu designu, kterému místní díky velmi specifickému tvaru přezdívají “sešívačka”. Tři dny se zde soustředila světová kreativní scéna včetně kreativních studií jako Uncommon, Wieden+Kennedy Amsterdam a Snask. No a z WeBetter vyslali mě, abych pro naši agenturu nasbírala inspiraci.
Přijela jsem s očekáváním, že AI bude dominovat každé druhé přednášce. Realita byla ale jiná.
Můj předpoklad přitom nebyl úplně od věci. AI je v kreativním průmyslu všudypřítomné téma a OFFF ho určitě neignoroval. Kreativci se k němu ale vyjadřovali spíš jako k něčemu, o čem prostě musí říct pár slov. Byla to taková povinná odbočka, ne střed pozornosti. A to pro mě bylo osvěžující.
Místo toho se mluvilo o procesech, vášni a myšlenkách, které za dobrou prací stojí. O trpělivosti, která rozhodně nechybí například fotografovi Reubenovi Wuovi. Ten totiž často tráví hodiny osvětlováním známých monumentů pomocí dronů, aby pro National Geographic zachytil ten správný moment. Nebo o tom, že inspirace může přijít z míst, kde by ji nikdo nečekal.
Dasha Plesen naopak staví svou tvorbu na práci s plísní a Uncommon tento přístup přetavilo do vizuální identity samotného festivalu OFFF. Výsledek mě prostě nadchnul a dokazuje, že to nejzajímavější často vzniká tam, kam se nikdo jiný nedívá.
Letošní lineup byl ukázkou toho, jak široký náš obor vlastně je. Vystoupila třeba i Stephy Fung, digital fashion content creator pohybující se na pomezí módy, technologie a vizuálního umění, nebo Stockholm Design Lab se svým precizním grafickým přístupem.
Každý mluvil o svém řemesle jinak, ale s podobnou energií. Největší inspirací pro mě proto nakonec nebyl žádný konkrétní know-how, ale možnost mluvit s lidmi, ke kterým vzhlížím, a uvědomění, že je pohání přesně to samé, co mě.
Společným jmenovatelem celého festivalu tedy nebyl nástroj ani trend, ale láska ke craftu a ke způsobu, jakým věci děláme a proč. A v neposlední řadě připomenutí, že schopnost hrát si, experimentovat a bavit se vlastní prací není výsada juniorů. Je to jeden z největších benefitů našeho kreativního oboru a zatím stále výhradně lidská disciplína.
