Diskuze, výstavy, filmové projekce – to vše připomene 57 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Tentokrát z pohledu médií, komunikace vlády a aktivity občanské společnosti v zahraničí.
Čtvrtý ročník festivalu NeverMore 68 je podle Báry Šubrtové, organizátorky projektu, především o reflexi. „Vidím jistou paralelu v tom, co se děje teď a co se nám stalo tehdy. Proto jsem se rozhodla pro toto téma.“
Pražské Výstaviště nabídne 21. srpna od 14:00 do 23:30 hodin bohatý program pro mladé i starší. Kromě výstavy k roku 1968 mohou lidé přijít na besedu s Robertem Smithem z Britského velvyslanectví v Praze nebo Vojtěchem Tkáčem z Refresheru. K vidění budou video projekce, přesný popis vpádu vojsk a jeho dlouhodobé dopady mapuje interaktivní instalace Mapy okupace.
Debatní podcast stage přinese inspirativní rozhovory s novináři, historiky, pamětníky i zástupci mezinárodních institucí. Mluvit se bude o klíčových okamžicích 20. století a současném významu svobody slova. Videostage vzniká ve spolupráci se spolkem Díky, že můžem.
Výročí roku 1968 si připomínáme si každý rok. V čem je to letos jiné, mimořádné a speciální?
Pro mě osobně je to jiné v té mezinárodní situaci, ve které se nacházíme. Letos pořádáme festival už počtvrté a mohu říct, že jedním z impulzů pro jeho organizaci byla právě ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022. Proto jsem se letos rozhodla pro ústřední téma letošního ročníku, tedy jak srpen 68 viděl svět, abychom měli nějakou reflexi toho, jak se na probíhající konflikt díváme my. Já tady rozhodně vidím nějaké historické podobnosti a paralely. Rozdíl je v tom, že jsme to my, kdo se dívá na invazi někoho jiného.
Máme příležitost si připomenout, jak nám tehdy bylo, když my jsme poslouchali jenom lítost ze zahraničí, a přitom se dívali na tanky, které jezdily po Praze.
Není to ale jenom o médiích. Chceme se podívat na to, jak svět viděl naši situaci. Média jsou samozřejmě velmi důležitá součást, ale jsou to i reakce vlád a v neposlední řadě i reakce občanské společnosti. Jedním z velkých témat letošního ročníku a těch obsahů, které tam máme, jsou protesty proti okupaci v zemích tehdejšího Sovětského svazu, přestože to pro mnoho z těch, kteří se k tomu odhodlali, znamenalo jasné vězení.
Jste to právě vy, kdo stojí za letošním ročníkem – výstavy, debaty, speciálně vybraní hosté, interaktivní mapa atd. Takže jak podle vás svět informoval a jak reagoval na události roku 1968?
Na straně železné opony to víme, to je jasné. I když musím přiznat, že při větším bádání mě zaujalo, kolik občanských protestů se konalo v různých zemích varšavské smlouvy, nejenom v Rusku, ale také v dalších.
A co se týče vlád, tak bohužel myslím, že je to velmi podobné tomu, co vidíme dneska. Principiálně odsuzujeme porušování mezinárodního práva a dalších smluv a vůbec zvyků, ale na druhé straně je vždycky, to bylo tehdy a je to i dnes, ekonomická realita a také do jisté míry sobecké chování. Přirozenější je nám košile než kabát, ale ty důsledky jsou pak stejné pro všechny.
Festival NeverMore 68 a konkrétně letošní program, zaměřený na informovanost občanské společnosti a média, je cílený pro koho? Jak vypadá ideální návštěvník 21. srpna na Výstavišti?
Jsem přesvědčená o tom, že každý si tam najde něco. Přiznám se, že co zatím nemáme pokryté, jsou děti. Ale to snad o prázdninách lze prominout. Snažíme se programem a tou akcí celkově oslovit mladé lidi, a to jak studenty středních, tak i vysokých škol. Rádi bychom viděli obecně mladou generaci. Protože to ještě není ani třicet let od revoluce, a ve školách tomu není dáván adekvátní prostor. Spousta mladých lidí, pokud se sami aktivně nezajímají nebo nevyrůstají v prostředí a v rodině, kde se o tom často mluví, tak někdy ani netuší, co se vlastně stalo.
Takže toto byla jedna z mých hlavních motivací a zároveň bylo přirozené, že na akci zveme pamětníky a také odborníky, kteří se tématu dlouhodobě věnují, takže dochází k moc hezkým propojením té nejstarší a nejmladší generace.
Snažíme se to vyjádřit i v programu a dělat náplň takovou, aby byla pro všechny skupiny zajímavá. Kvůli tomu spolupracujeme se subjekty, kteří se na práci s mladými zaměřují.
A daří se vám to – myslím tím přilákat mladé lidi?
Překvapivě ano. Já jsem byla nadšená z toho, kolik mladých lidí tam došlo a kolik z nich mělo o ten obsah opravdu upřímný zájem. Seděli několik hodin na různých debatách, prohlíželi si výstavy a videostage. Takže jsem ráda, že se daří do velké míry tento náš cíl naplňovat.
Co je na letošním programu to nejlepší? Na co byste vy osobně pozvala návštěvníky?
Záleží na tom, co vás zajímá. Ale kdybych měla vzít například debaty, tak velmi zajímavá bude ta s Muzeem paměti 20. století. Nabídne komplexní přehled o občanských protestech v zemích Varšavské smlouvy.
Pro ty, kteří chtějí jít trochu víc do hloubky, bych doporučila British Perspective. To je samostatná programová linka letošního ročníku. Ukazuje, jak konkrétně ve Velké Británii reagovali jak tehdejší političtí představitelé, tak i demokratická společnost. Tématem bude i jak situaci pokrývala média. Bude k tomu tematický rozhovor se zástupcem Britské ambasády, British Council a velvyslancem, profesionálním diplomatem z ministerstva zahraničí, kteří se dotknou i obecně diplomatické perspektivy takové situace v mezinárodním dění, jako je vojenská okupace.
Určitě bych všechny ráda pozvala na projekci filmu Vlny, který proběhne na závěr celé akce. Myslím si, že lépe zaměřený film nemáme. Kromě filmů budou ale k dispozici i archivní záběry a další dokumenty, například výpovědi vybraných pamětníků okupace ze zahraničí.
Mě osobně v programu zaujala i debata s panem Tkáčem z Refresheru. Mluvit se bude o dezinformacích, což je v dnešní době aktuální téma.
Téma dezinformací se nám opakuje de facto od začátku, protože každý rok řešíme neustále se opakující dezinformace o tom, že nás obsadili Ukrajinci, o tom, že Ukrajinci dokonce rozhodovali v politbyru o okupaci a podobné nesmysly, které jsou samozřejmě výsledkem ruské hybridní války a lidí, kteří tyto dezinformace ochotně šíří.
My jsme se tématu věnovali komplexně hned druhý rok, kdy jsme to měli jako celkové téma festivalu. Každý rok se k němu ale vracíme minimálně v jednom z diskuzních panelů. A myslím si, že v podstatě i celá akce a většina panelů je o vyvracení dezinformací, které se v posledních několika letech kolem tématu nabalily.
Máte už nápad na příští rok? Jaké si vyberete téma?
Mám několik nápadů a jeden z nich jsou osudy lidí, kteří utíkali po roce 1968, a těch, kteří jim pak pomáhali v zahraničí.
Další pak je, jak probíhala okupace mimo Prahu. Protože si myslím, že to je téma, které není ve veřejném prostoru dostatečně pokryté. Letos budeme mít interaktivní instalaci, ve které budou návštěvníci moci posouvat čas za okupačními vojsky a uvidí, kdy byla na jakém území České republiky.
