Už Sovětský svaz uměl dostat propagandistické bláboly do zahraničních médií, teď falešné účty dělají na sítích superstar z politiků, jako je Okamura, říká odbornice na komunikační strategie.
Kanaďanka s českými kořeny Alexandra Alvarová je odbornicí na komunikační strategie. Na letošní diskuzní fórum Meltingpot přijela z Bostonu, aby ukázala, jak Rusko dlouhodobě provádí po světě dezinformační propagandu.
Názvy vašich přednášek, zejména O Rusku s ostrovtipem, přilákaly davy diváků.
Ten název vymysleli organizátoři, ví se o mně, že vy svých knížkách píšu o těžkých politických tématech populární formou, využívám slangu a vtipu. Snažím se k lidem přístupnou a stravitelnou formou dostat můj obor, kterým je téma informační války. Vede se ve světě od nepaměti, rozvinuli ji významně právě v Rusku, kde v roce 1963 založili na ministerstvu vnitra oddělení dezinformací. Na šíření dezinformací, jednu z mnoha informačních operací, kterou eufemisticky nazvali Mírové hnutí, vynaložili Sověti 1,5 miliardy dolarů.
Na co se Sověti soustředili?
V „předdigitální“ době využívali „word of mouth“ a byli rafinovanými mistry v tom, jak dezinformace dostat zejména do tisku. Známá byla jejich kampaň, že AIDS vyvinuli válečné laboratoře v USA, aby zlikvidovali černochy. Jak tuhle bizarní informaci „vyprali“ do podoby rádoby seriózní publikace v zahraničních médiích? Zaplatili jakýsi indický časopis, ze kterého tento blábol přebíraly další a další média po světě. Nebo vyráběli pseudovědce. Například v komunistickém východním Německu našli vědce, jenž přijal za své názory, které bylo třeba dostat do světa. Psal o nich knihy, jezdil o nich přednášet do světa na kongresy. V Londýně zlanařili lékaře, který zase o tématu poskytoval rozhovory BBC. A tak dále. Bývalý český špión Ladislav Bittmann odhaduje, že podobné dezinformace zasáhly v polovině 80. let stovky tisíc lidí. Nyní má podobné video 60 milionů sdílení za šest týdnů.
Jde vlastně o hybridní válku?
Ve virálním prostředí se i dezinformace šíří překotně. Využívá se speciálně upravených algoritmů šíření na sociálních sítích, kdy je zprávy možno modulovat, potlačit, zvýraznit. Facebook a další sociální sítě vědí, že existuje velké množství falešných účtů, které se provozují za účelem šíření dezinformací. Ale mají z toho peníze, a tak se tváří, že o ničem nevědí. Takzvané twitterboty jsou falešnými účty, které zvýrazňují určité politiky a zprávy o nich, které pak jsou „likovány“, sdíleny. Tak lze uměle vytvořit superstar třeba z Tomia Okamury, který se díky tomu může stát podle měření nejúspěšnějším politikem na sociálních sítích.
A Tomio Okamura není sám, že?
Přesně tak. Politici jsou velmi efektivní v šíření dezinformací, protože média a sociální sítě všechno, co řeknou, citují. Namátkou: Miloš Zeman, Andrej Babiš, Lubomír Volný a další.
Vaše kniha The Industry of Lies přišla s průkopnickou tezí, jak fungují ruské manipulace zahraničních voličů.
Ano, bylo to Česko v prezidentských volbách 2013. Ty byly generální zkouškou na zásah do voleb ve Spojených státech o tři roky později. Ve své přednášce na Meltingpotu jsem nastínila, jak se ruská propaganda zahnízdila nejen ve veřejném prostoru České republiky a mezi vysokými politiky, ale i v myslích mnoha lidí, kteří takové veřejné činitele opakovaně volí. Moje další publikace Feeding the Demons: The Conquerors of America ukazuje, že lze zneužít vědu ke kontrole lidského chování.
Alexandra Alvarová
Je autorka knih o informační válce, publicistka četných studií, esejí a článků v oboru mediální teorie a propagandy. Je úspěšnou autorkou dvou knih na téma hybridní války, Průmysl lži a Krmit démony. Od roku 1996 je činná v oblasti politického marketingu, komunikace a volebních kampaní. S českým specialistou na umělou inteligenci a algoritmy sociálních sítí Josefem Holým vytváří podcast Kanárci v síti (o propagandě a algoritmech). Žije trvale v americkém Bostonu.
