Dosavadní počínání potenciálních kandidátů na prezidenta a jejich kampaně komentuje Jakub Splavec, odborník na politické PR a konzultant agentury Hero & Outlaw.
Show „Česko hledá prezidenta“ nabírá na obrátkách. Do prvního kola máme ještě dost času, a tak si pro analýzu dosavadního počínání kandidátů vypůjčím oblíbenou irskou poučku: „Vždy poslouchej svého bookmakera.“ Podíval jsem se tedy na marketingový zoubek těm, kterým sázkové kanceláře v současné době nejvíce věří.
Nejprve si řekněme, co je cílem prezidentských kandidátů a jejich volebních týmů. Klíčem ke zvolení je znalost, vyvolání emoce, obsah sdělení a jedna velká proměnná. Celospolečenská nálada. Rád opakuji, že ideální politický marketing je jako koprovka. Polovina lidí vás miluje a druhá nenávidí. Přímá volba to umocňuje. Zatímco při sněmovních volbách vám k postu premiéra a sestavování vlády stačí i 27 procent, v boji o Hrad tu padesátku nakonec musíte urvat.
Největším favoritem je Andrej Babiš, který si užívá opoziční roli a jezdí po republice. Uspěchané? To by musel být kandidát. Chytře využívá pozici a do karet jeho příběhu hraje i blížící se dopad krize. Má vše z uvedených předpokladů, a dokonce i něco navíc. Dokáže vyvolat pocit autenticity člověka lidu a vhodně jej prodává do prostoru. Zatímco v roce 2017 vyhrál volby jako mučedník, v roce 2023 může vyhrát jako člověk, za kterého bylo líp. Ne díky němu, ale na to se marketing neptá. Poznámka. Loni jsem při kampani projel Moravskoslezský kraj a všude slyšel: „Když on tu byl za námi. Jen on a pan Zeman.“ Kdekdo se může „tour de obytňák“ smát, ale nic nefunguje lépe než usměvavý pán, který si vyslechne vaše starosti. To je ta emoce. V daném momentu extrémně pozitivní.
Petr Pavel. Kde je? Po začátku nechutné ruské agrese jsme čekali, že přijde jeho čas. Nestalo se. Proč vyčkává? Možných důvodů se nabízí více. Nemá soupeře, vůči kterému všichni čekají, že se vymezí. Těžko budete negovat Babiše, obyčejného poslance. Druhým faktorem může být i to, že má dle interních dat takovou znalost, že mu stačí se do toho opřít na podzim. Bude vědět více o celospolečenské náladě a pravděpodobně už bude mít i oficiálního oponenta. Jen aby nebylo pro jeho tým moc pozdě.
Klíčem ke zvolení je znalost, vyvolání emoce, obsah sdělení a jedna velká proměnná. Celospolečenská nálada.
Posledními v „TOP 5“ je trojice Danuše Nerudová, Pavel Fischer a Josef Středula. Bývalá paní rektorka to bere vážně. Velký tým, americký střih a sen o tom být českou Čaputovou. Bohužel jí zatím chybí vše. Nejvíc mi vadí bezobsažnost jejích sdělení. Projel jsem si rozhovory a připadal jsem si jak v místnosti vytapetované motivačními citáty a klišé politického marketingu. Snad to je jen tím, že se bojí něco pokazit a postupně se otrká.
Fischer pravděpodobně přemýšlí, zda se mu kandidatura poměrem cena/výkon vůbec vyplatí. Zároveň je probírán jako možný kandidát vládnoucí pětikoalice. Upřímně si myslím, že s tím, co se z ekonomického hlediska blíží, není spojení se současnou vládou tou nejlepší strategií.
Poslední je odborářský boss Středula. Velký potenciál kampaně skrze „pracující lid“. Jak jinak. Upřímně si myslím, že zatím nedokáže vyvolat dostatečnou emoci a mimo své kruhy nemá ani potřebnou znalost. Každopádně se může stát, že na podzim najede na úplně stejnou vlnu jako Babiš a rázem budou silné hlasy proti současné vládě dva. S tím, kolik levicových hlasů v posledních parlamentních volbách propadlo, může být Středula černým koněm celého klání.
Suma sumárum, je to bída. Řemeslně a s přihlédnutím k faktoru koprovky je zatím nejblíže Pražskému hradu Babiš. Mějme ale na paměti, že servis hlavního chodu je ještě sakra daleko.
Jakub Splavec, expert na politické PR a konzultant agentury Hero & Outlaw
