Odborníci na právo a občanskou společnost vítají nový nástroj na zkrocení digitálních platforem, ale bojí se přehnané regulace, ke které by mohlo začít docházet poté, co v lednu 2024 vstoupí v platnost Digital Services Act (DSA). Vyplynulo to z jejich online debaty, kterou v úterý 26. dubna spolupořádaly organizace Frank Bold, H21, Otevřená společnost a Rekonstrukce státu sdružené v projektu Svobodaslova.online. Shodli se také, že spousta otazníků ještě visí nad uplatňováním DSA v praxi.
DSA je pro Evropu přelomové nařízení, které má vnést do chování platforem jako je Google a sociálních sítí typu Facebook jednotu napříč státy a ochránit uživatele před nelegálním obsahem a třeba i nabízeným zbožím. Evropská komise (EK) o víkendu zveřejnila zprávu o shodě nad tímto zákonem, k níž došel Evropský parlament a členské státy EU.
O konečném znění se ještě bude hlasovat, nařízení nicméně s největší pravděpodobností umožní lepší ochranu uživatelů internetu a jejich základních práv a také vymezí jednotný soubor pravidel pro vnitřní trh, což by mělo pomoci v rozvoji menším platformám. DSA mimo jiné zahrnuje opatření k boji proti nelegálnímu zboží, opatření na posílení postavení uživatelů a občanské společnosti a opatření k posouzení a zmírnění rizik.
Podle soudce Karla Šimky, který je od února 2022 předsedou Nejvyššího správního soudu ČR a panelu se účastnil, se podobná legislativa dala očekávat. „Vývoj dospěl k tomu, co vždy. Nejprve jsme nechali svět sociálních sítí a platforem existovat bez omezení, nyní přichází v zásadě spotřebitelská regulace. Největší debata se asi povede kolem obsahu a ideových pohledů. Osobně jsem zastáncem co největší svobody projevu, ale cenzura lidskou historii provází už dlouho,“ říká právník, který by do „soukromého“ prostoru platforem zasahoval co nejméně.
„Fandím soukromému vlastnictví médií. Pokud se nejedná o monopol, tak nikdo nemá vlastníkovi mluvit do toho, co si ve svém prostoru dělá. Na vlastní zahradě také můžete opékat buřty nebo pořádat bohoslužbu,“ upřesnil Šimka.
„Je také potřeba umět rozlišovat mezi dezinformacemi a nenávistnými projevy a ne vše jen plošně regulovat,“ částečně se připojil k obezřetnému přístupu Oldřich Kužílek, odborník na právo na informace. Ten je však toho názoru, že platformy podnikají v oblasti nabízení veřejného prostoru, tudíž se nemohou chovat čistě jako soukromníci. „To je stejné, jako když vlastníte pozemek, na kterém je park, také se jedná o veřejné prostranství,“ nabídl vlastní paralelu Kužílek.
Tomáš Ochodek, odborník na evropské právo, poukázal v diskusi na to, že DSA nepřichází do právního vakua. To bylo ostatně i jedním z témat diskuse, jak bude DSA ladit s již existující legislativou. „Pravidla už nějaká máme i teď, v Evropě i v USA. Máme tu třeba směrnici o audiovizuálních službách, GDPR nebo nařízení o teroristickém obsahu,“ řekl Ochodek a připomněl, že existují i národní úpravy vztahující se k digitálním platformám. Jako příklad uvedl Německo a Francii, kde byly zákonem stanoveny velmi krátké lhůty pro mazání obsahu. Zejména od roku 2019 je tu podle Ochodka intenzivní tlak na platformy ohledně zasahování do obsahu. „Tento vývoj posunuly dopředu zejména dvě věci: covid a Donald Trump,“ shrnul právník a připomněl, že některé státy, jako Polsko, zase schvalují legislativu, skrze kterou chtějí naopak zachování určitého obsahu chránit.
Podle Kužílka ovšem například české kontrolní orgány zatím tápou v tom, jak přistupovat k neopodstatněnému smazání obsahu či účtu. „Platformy i v Česku porušují svobodu slova třeba tím, že mažou účty, když k tomu mnohdy není ani důvod. Stát v tom v tom vůbec nekoná, často se dokonce spíše staví na stranu platforem, tohle naše právo zatím neumí řešit,“ podotkl Kužílek s tím, že platformy na námitky a odvolání uživatelů většinou posílají počítačem generované reakce ve stylu „tudle nudle“.
Viola Fieberová, autorka české pozice při vyjednávání DSA, vidí převážně benefity zákona. „DSA přináší větší právní jistotu, možnost nahlásit nelegální obsah, uživatelé z toho budou jednoznačně těžit. Větší problém bude například i cílená reklama na děti. Radost z DSA mohou mít také malé a střední lokální firmy, kterým vytváří přívětivější pravidla,“ řekla Fieberová v rámci diskuse a poukázala na nedávnou kauzu Instagramu, který vědomě tajil materiály a data dokládající negativní vliv sítě na mladé lidi.
Ochodek ještě vyjádřil obavy, že DSA může dopadnou z pohedu lidí podobně jako GDPR a proběhnout bez většího povšimnutí. S tím však nesouhlasil Kužílek, který si myslí, že už má s platformami a nahlašováním problémů trable taková masa lidí, že uživatelé určitě budou z nové situace aktivně těžit.
Nikdo zatím není seznámen s podrobným zněním DSA, takže panovala nejistota ohledně toho, kdo bude opatření korigovat s národní legislativou, na koho se přesně budou lidé obracet, zkrátka co se v praxi bude přesně dít.
Tápe prý i společnost Google. „Akt o digitálních službách, jehož cílem je zajistit, aby byl internet ještě bezpečnější, transparentnější a zodpovědnější a zároveň, aby evropští uživatelé, tvůrci a podniky mohli i nadále těžit z výhod z otevřeného webu, vítáme. Během dokončování této legislativy a při její implementaci bude však nesmírně záležet na detailech. Těšíme se na spolupráci s tvůrci této politiky na doladění zbývajících technických podrobností. Tak, aby bylo zajištěno, že nová pravidla budou dobře sloužit všem,“ napsala Alžběta Houzarová, manažerku komunikace české a slovenské pobočky Google.
