U čtenářů a diváků oživila pandemie hlad po rychlém získávání informací, což ovšem nahrává šíření dezinformací. O to důležitější je role novinářů, kteří by měli umět svým konzumentům nabízet ověřená fakta. To je jeden z nejdůležitějších závěrů ankety Jak pandemie změnila způsob práce médií, do níž se zapojili novináři z deseti zemí.
Oslovené respondenty z České republiky, Polska, Ukrajiny, Litvy, Estonska, Běloruska, USA, Moldavska, Rumunska a Bulharska spojuje nejen zájem o férovou žurnalistiku, ale také účast na rozvojovém programu Journey: Journalism Bootcamp pořádaném každoročně od roku 2015 nadací Bakala Foundation.
Téma pandemie během minulého roku dominovalo napříč hranicemi. Našly se i výjimky.
Většina respondentů se shodla, že pandemie byla dominantním tématem zejména během prvních měsíců počáteční vlny, v létě se pak situace téměř všude uklidnila a téma zesláblo, ale na podzim a v zimě se vrátilo v plné síle.
Jednou z mála výjimek bylo Bělorusko, kde se rok 2020 odehrával především ve znamení masových protestů proti prezidentu Alexandru Lukašenkovi. Na začátku pandemie Lukašenko dokonce tvrdil, že koronavirová hrozba neexistuje. „Tady žádný virus není. Copak jste viděli, že by tu něco poletovalo?“ komentoval situaci jako divák hokejového utkání v době, kdy se Evropa neprodyšně uzavřela a zastavily sportovní soutěže prakticky po celém světě.
„Oficiální statistiky se zdály být optimistické, ale lidé si brzy uvědomili, že čísla byla zfalšována. Nemocnice byly plné, přitom se nevyžadovalo nosit roušky, restaurace zůstaly otevřené. V té době byla jediným zdrojem skutečných informací opoziční a zahraniční média. Lukašenko a jeho propaganda udělali velkou politickou chybu, která měla dopad na prezidentské volby v roce 2020. Stále více lidí mu přestává věřit,“ popisuje situaci novinářka z Běloruska, která si z důvodů aktuální situace nepřeje být jmenována.
Covid-19 dokázaly zastínit jen výjimečné události
Covid-19 šel na chvíli stranou jen v případě významných politických události. V USA jej na čas zastínily prezidentské volby či protesty proti policejní brutalitě a rasismu v souvislosti se smrtí George Floyda. V Polsku to byly jarní prezidentské volby, na podzim pak protivládní protesty v reakci na zákon o potratech. Volby do parlamentu se řešily i v Bulharsku, Estonsku a Litvě, na Ukrajině na podzim probíhaly komunální volby. V Moldavsku téma na čas ustoupilo do pozadí během politické krize, v Bulharsku dále velkým protivládním protestům.
Většinou se tedy jednalo o politická témata, která dokázala, alespoň na čas, pandemii v médiích zastínit. Často byla ale tato dvě témata úzce spjata, v některých případech se pandemie stala politickým nástrojem k ovlivňování veřejného mínění. Příklad uvádí Calcea Nicu z Moldavska: „Všechna moldavská média jsou spojena s politickou stranou nebo politikem, ať už finančně nebo neformálně. Výsledkem je, že krizi vždy bagatelizují, pokud jsou ve vedení jejich političtí podporovatelé, a naopak ji řádně nafouknou, pokud tomu tak není.“
Rychlost na úkor přesnosti a kvality
Účastníci ankety se shodli, že s přísnými nařízeními a lockdowny byly pro čtenáře čím dál důležitějším zdrojem informací internet a sociální sítě. S jejich rychlou dostupností informací dokázaly držely krok ještě zpravodajské televize a rádia. V Polsku vznikly například speciální programy věnující se pouze covidu. „Zpravodajské televize, jako soukromá TVN24 a veřejná TVP Info začaly vysílat programy jen o pandemii – například o symptomech viru covid-19,“ popisuje situaci další z dotázaných Piotr Drabik, polský novinář z RadioZET.pl.
S množstvím informací, které putují internetem, je však pro většinu lidí těžké umět filtrovat mezi falešnými a pravdivými zprávami.
To nahrává šíření dezinformací, což se ukázalo i v České republice. „Podle průzkumu agentury STEM věří v Česku dezinformacím přibližně 40 procent lidí. Ti si pak logicky vyberou média, která jim jejich názory potvrdí, a naopak méně důvěřují jinak respektovaným veřejnoprávním médiím,“ připomíná účastník průzkumu Kirill Sceblykin, který je zahraničním zpravodajem českého Deníku N.
Bulharský zakladatel magazínu Nula32, Panayot Stefanov, zase zmiňuje průzkum mediální gramotnosti provedený EuPI (European Policies Initiative), který řadí země východní Evropy mezi ty s nejnižší úrovní mediální gramotnosti, což se promítá i do nekritického hodnocení informací a důvěry v média. „Nicméně dle mého názoru si mnozí právě v této době uvědomili důležitost kvalitních informací a obrátili se k důvěryhodným zdrojům jako jsou veřejnoprávní média a tištěná média.“
Avšak právě tištěná média se ukázala jako pomalá v době, kdy rychlost přílivu nových informací byla prioritou. „V Litvě ztrácí tisk na důvěryhodnosti a popularitě, takže se stává, že některé (nedůvěryhodné) noviny používají k získání pozornosti čtenářů falešné informace,“ uvádí Migle Kranceviciute, investigativní reportérka platformy pro novinářský výzkum, Siena.
Na druhou stranu i tištěná média si v této době našla své místo, jak zmiňuje Oksana Rasulova, reportérka ukrajinského portálu LB.ua: „Čtenost tištěných novin vzrostla z 2 procent na 4 procenta díky poptávce na vesnicích, kde se starší lidé potřebovali dostat k více informacím o pandemii.“
Média dávají prostor novým tvářím
Devadesát procent respondentů se dále shodlo, že pandemie v jejich zemích umožnila vzestup „novým mediálním hvězdám“, a to z řad lékařů, epidemiologů, biochemiků či vědců, kteří se při vyjadřování k tématu opírali o své vědecké tituly.
S tím však souvisí problém odbornosti novinářů, kteří jejich názory často nekriticky přebírali. „Chybí novináři, kteří by byli vzdělaní v přírodních vědách, či kteří by měli kvalitní víceoborová univerzitní vzdělání. Často proto replikovali názory odborníků, které považují za autority. Jenže už nerozporovali a nehodnotili faktickou správnost argumentů. Tím se do veřejného prostoru dostávala sdělení, která byla zavádějící. Často se také objevovaly fakticky nesprávné články, nebo se do mediálních sdělení až příliš často promítal ‚válečnický‘ přístup ‚boje‘ s pandemií,“ vyjadřuje se k situaci redaktor Českého rozhlasu Jaroslav Hroch, který je rovněž absolventem programu Journey. „Problémem je [i to], že média nedostatečně akcentují sociální problémy. Řešily se hodně věci spojené s čísly, s opatřeními, ale už nebylo příliš reportáží z prostředí lidí a toho, jak na ně například veškeré zamrznutí sociálních služeb dopadá,“ dodává Hroch.
Journey: Journalism Bootcamp je vzdělávací program, který organizuje nadace Bakala Foundation pro studenty žurnalistiky a příbuzných oborů z České republiky a dalších deseti zemí. Vyučujícími a mentory jsou zkušení novináři ze špičkových českých i zahraničních médií. Letos v létě se program uskuteční již po šesté. Přihlášky budou otevřené do 30. dubna 2021. Úspěšní kandidáti získají stipendium pokrývající veškeré náklady, včetně kurzovného, ubytování, cestovních výdajů nebo stravy.
