Londýnská režisérka Meena Ayittey přes YouTube zveřejnila emotivní krátký film o rasovém násilí a nepřiměřených zásazích policie, ale i trailer na film o zkušenostech černošské minority v komunikačním průmyslu.
Nedá moc práce zapnout si místní zpravodajství a každou noc sledovat, kolik je zabíjeno dětí, kluků a mužů s černou barvou pleti. Jsem matka, mám syna. Starám se o něj stejně, jako se vy staráte o své děti. Můj syn ale nemůže mít stejný život jako vaše děti! Bojím se o jeho život!
Tento monolog provází novým krátkým filmem, který na YouTube zveřejnila britská režisérka Meena Ayittey na podporu hnutí Black Lives Matter. Hlas patří senátorce za demokratickou stranu v senátu státu Arkansas Stephanie Flowers, nahrávka vznikla začátkem loňského března při vzrušené diskusi o zákoně regulujícím použití zbraní při sebeobraně.
Doprovází ho záběry zachycených nepřiměřených zásahů policie. Nejde jen o hojně medializované zabití George Floyda, který z posledních sil též volá po své matce. Objeví se například i střety demonstrantů s policisty či incident, kdy policie v roce 2016 při kontrole vozu kvůli rozbitému světlu zastřelila Philanda Castilu, před jeho přítelkyní i malou dcerou.
„Videa pravidelně zachycující střílení neozbrojených Afroameričanů v USA byla daleko silnější, než co bych mohla natočit já sama. Takže jsem z nich chtěla udělat stěžejní část filmu,“ řekla pro server Muse by Clio režisérka Meena Ayittey. „Média i policie v USA oběti často dehumanizují. To jsem chtěla zvrátit a připomenout lidem, že George Floyd, Philando Castle, Rodney King, Eric Garner, Michael Brown Jr. a další oběti policejní brutality měli své matky. Chtěla jsem zprostředkovat ten strašný pocit, když přijdete o člena rodiny,“ doplnila.
Ayittey už má za sebou ceněný krátký film Flint o rasismu ve Velké Británii, ale pracovala například i na kampaních pro značky Canon, Hugo Boss či Amazon. I kvůli svým zkušenostem z komunikačního průmyslu natočila další snímek – hodinový dokument Black Creative o zkušenosti černošské komunity v tomto oboru.
Na projektu, jehož distribuci právě finalizuje, Ayittey pracovala od poloviny minulého roku. Tehdy byla zaměstnaná v kreativní agentuře, jež zrovna pořádala diskusi o potřebě diverzity v oboru. „Rozhlédla jsem se, abych si potvrdila, co mi už bylo jasné: v celé místnosti jsem byla jediným člověkem s tmavou barvou pleti,“ uvedla Meena Ayittey ke snímku, který měl být původně pět minut dlouhý. Projekt se ale rozrostl, jak se o vlastní zkušenosti a pohled na problém chtělo podělit více lidí.
