Období „koronavirové“ znamenalo pro většinu z nás zásadní změny v životně stylových návycích, ať již šlo každodenní pracovními aktivity, dopravu, volný čas nebo i konzumaci médií.
Na první pohled se může zdát, že vítězem tohoto klání je televize, zejména její zpravodajsko-publicistická složka. Tak tomu alespoň bývalo vždy při dramatických událostech v nedávné minulosti (povodně, pády vlád, válečné konflikty). Ostatní media jí víceméně sekundovala, plnila spíše roli podpůrných, doplňkových zdrojů informací. Současná situace je však odlišná, jelikož dopad koronavirových omezení se nepočítá na dny či týdny, ale na měsíce. Za této situace tradiční „informační peaky“ odezní a lidé začnou k médiím přistupovat nejen jako ke zdroji informací, ale i zábavy, relaxace či vzdělávání.
Rozhlasová sekce Sdružení komunikačních a mediálních agentur (RS SKMO) proto iniciovala výzkum*, který měl zmapovat, co pro lidi znamená poslech rádia v období omezeného pohybu, omezené komunikace a setkávání se, práce z domova, nadstandardního času péče o děti a dalších zátěžových okolnostech. Výzkum, jehož realizaci zajišťují agentury STEM/MARK a MEDIAN (stávající realizátoři RadioProjektu), probíhá telefonicky od poloviny dubna až do konce června. Již první měsíc dotazování na vzorku 1000 respondentů, přinesl řadu zajímavých a pro rádia potěšitelných zjištění.
Prvním z nich, bylo bezpochyby, zjištění, že poslech rádií se nijak dramaticky nesnížil. Zcela přestaly rádio poslouchat pouze 2 % dotázaných a dalších 10 % svůj poslech nějak omezilo (zde se patrně projevilo výrazné omezení dopravy auty, kde je poslech rádia silně přítomný). Zajímavé však bylo zjištění, že naopak u desetiny posluchačů došlo ke zvýšení konzumace rádiového vysílání a potěšitelný je i fakt, že to neplatilo pouze u starších věkových skupin (tradiční posluchači rádií), ale také u té nejmladší (do 20 let).
Druhým zjištěním, pro rádia nepochybně důležitým je, že rozhlasové vysílání plnilo velmi dobře svoji informační roli (oceňují to 4/5 dotázaných) a naprostá většina se také domnívá, že rádii šířené informace jsou obsahově dostatečné. Zvýšenou poptávku veřejnosti po rozhlasových informacích potvrzují ostatně i interní výzkumy Českého rozhlasu realizované v době nouzového stavu.
Třetím, neméně důležitým zjištěním, je skutečnost, že rádio se stalo vítaným společníkem nejen při práci z domova (právě zde jeho poslech narostl), ale zejména při potřebné každodenní relaxaci. Relaxačně-zábavná role rádia v době pandemie se projevuje i v preferencích programové skladby. Více než dvě pětiny posluchačů nyní preferují hudbu před zpravodajstvím (častěji o mladí lidé do 29 let). Dvě pětiny pak považují obojí za stejně důležité, informační i relaxační roli využívají stejně a pouze pro 14 % je důležitější zpravodajství samotné. V této oblasti se objevuje zajímavý paradox – zpravodajství zajímá častěji nejmladší věkovou skupinu 12-19 let a také tu nejstarší 70-79 let.
Zdá se, že lidé hudebním či programově-zábavném vysílání rádia našli jistou formu úniku před nekonečnou záplavou negativních zpráv, které se na nás valily z televizní obrazovky či internetu. Dokonce tak silný „únik“, že necelá polovina jeho posluchačů rádií deklaruje, že je pro ně rádio v době krize lepším společníkem než televize.
Jako „letitý“ výzkumník toto číslo nikterak nepřeceňuji, vím, že skutečné chování může být jiné než pouhá deklarace, ale na druhou stranu je příslibem a dobrým signálem, že rádio jen tak z našich domácností, aut i pracovišť nezmizí a bude i nadále žádanou alternativou všudy přítomného televizního a internetového světa.
Autor: Pavel Šimoník – Vedoucí Oddělení výzkumu Českého rozhlasu
* Výzkum uskutečnily agentury MEDIAN a STEM/MARK v průběhu dubna 2020. Výzkum je plánován na tři vlny – duben 2020, květen 2020 a červen 2020. Tato tisková zpráva vychází z první v daných vln. Sběr dat v první vlně probíhal metodou CATI (telefonické dotazování) a zúčastnilo se ho 1003 osob ve věku 12-79 let. Výzkum je reprezentativní dle pohlaví, věku, vzdělání, velikosti místa bydliště a regionu.
