Video, které dokumentuje vyhrocenou situaci v radě ČTK, obletělo média i sociální sítě. Pro nezúčastněného pozorovatele zobrazuje těžko uvěřitelný výjev. Předseda Rady ČTK David Soukup ho popsal trefně: „Je to jako v JZD“.
Na jedné straně záznam ukazuje úderné duo radních Petr Žantovský – Pavel Foltán, kteří působí dojmem japonských vojáků usilovně bránících opuštěný ostrov ještě padesát let po válce bez znalosti existence internetu. Na druhé straně pirátská nominantka do Rady Angelika Bazalová, jejíž hysterický projev připomíná komunistickou prokurátorku v ráži.
Ostatní členy Rady vidíme coby apatické a rezignované publikum. Bazalová se z Žantovského a Foltána snaží vypáčit odpovědi na otázky týkající se jejich dřívějších tvrzení před poslanci. Oba pánové si balí věci a prchají, doprovázeni stupňujícím se výslechem Bazalové.
„ČTK by neměla následovat jiné veřejnoprávní instituce. Ty totiž bohužel často svým vlastním přičiněním prožívají hysterizaci diskuse o svém smyslu bytí.“
Jednání Rady ČTK představuje obraz zmaru, vyvolaného bezpochyby „kulturní válkou,“ která se v současnosti napříč společností vede o úlohu veřejnoprávních médií. Bylo by jistě zajímavé vypátrat, jak dospěla situace až do tohoto stádia. Ještě zajímavější by ale mohla být diskuze, jak se vrátit k časům, kdy ČTK už zmíněné „kulturní válce“ na rozdíl od Českého rozhlasu a České televize obstojně odolávala.
Unikátní postavení ČTK mezi veřejnoprávními institucemi vyplývalo z toho, že se ČTK úzkostně držela svého úkolu: poskytovat informační servis. Nikdy se dramaticky nestavěla do role „mantinelu demokracie.“ Zachovala si ekonomickou nezávislost na státním rozpočtu a penězích daňových poplatníků.
Stejně tak úzkostlivě se ČTK a její zaměstnanci neúčastní nekonečných politických diskusí na sociálních sítích, ve kterých excelují jejich kolegové z České televize a Českého rozhlasu a vyvolávají tím urputný protitlak. Stěží si lze vybavit jakékoliv veřejné angažmá představitelů ČTK v politizujících aktivitách. To je mimořádně sympatické.
Tuto uměřenost a profesionalitu na ČTK oceňovali lidé napříč trhem, ať už pocházeli z mediálních domů, komunikačních agentur, firem nebo politických stran. To je přesně ta věc, kterou by bylo škoda obětovat jen kvůli politickým exhibicím některých členů Rady. ČTK by proto neměla následovat jiné veřejnoprávní instituce. Ty totiž bohužel často svým vlastním přičiněním prožívají hysterizaci diskuse o svém smyslu bytí. Naopak, ČTK je v tomto smyslu mimořádně následováníhodným vzorem.
Byla by věčná škoda, kdyby to zapadlo kvůli válce, kterou proti sobě vedou členové Rady ČTK.
Autor je majitelem komunikační agentury.
