Uprchlická krize rozděluje společnost. Po nějaké době je tu opět téma, které hýbe mediálním světem. Z éteru je slyšet především strach. Mainstreamová média se až na výjimky nesnaží kultivovat veřejný diskurz a vnášet do problematiky jasná fakta a vyváženou diskusi, naopak spíše podporují panické reakce. Český internetový prostor ovládá silný negativní sentiment se záplavou donedávna neznámých propagandistických serverů a uměle vytvořených diskutérských profilů. Realita běžného života není tak černobílá a objevuje se spíše zmatenost, přesycenost a znechucení. Tápání v hodnotách ukazují i průzkumy. Většina obyvatel odmítá přijímání uprchlíků a imigrantů, ale v otázce na pomoc lidem v nouzi je již mnohem vstřícnější. Dostáváme se do situace, kdy válečný uprchlík přestává představovat člověka v nouzi.
O to cennější je slyšet v této době silný hlas z byznysu. Hlas lidí, kteří dokázali vybudovat úspěšné podniky, jsou uznávaní a často ukazují v české společnosti směr a cestu. Vedení Hospodářské komory či Svazu průmyslu a dopravy deklarují jasný názor a konkrétní řešení. Samotné firmy jako Hamé, Linet, Brano, Isolit-Bravo nebo Clevermaps mají připravena nejen pracovní místa, ale často i ubytování pro celé rodiny, které prchají před válkou a terorem a hledají bezpečí. Jdou proti obecnému diskurzu ve společnosti a neváhají se vyjádřit, ač riskují, že naštvou nejen své zaměstnance, kteří se mohou obávat práce po boku imigrantů, ale také zákazníky. Rozhodně však nečekejme, že by zaměstnanci začali hromadně podávat výpovědi či spotřebitelé přestali nakupovat jejich produkty. To, že se veřejně hlásí k pomoci uprchlíkům, jejich značce nikterak neublíží, ale asi jim to ani nijak nepomůže. Jejich odvahu, když už ne široká veřejnost, by jistě mohli ocenit třeba ti, kteří udělují filantropická ocenění, jako je Via Bona. Kdo jiný by ho měl dostat než ten, kdo má odvahu dát v sázku své jméno a jít proti proudu?
Marie Mališková, senior CSR konzultant PR.Konektor
