Glen Mulcahy je Ir, který nepřímo může za zavedení fenoménu mobilní žurnalistiky do České televize (o tomto tématu více v článku na předchozích stránkách). Právě po účasti na jím organizované konferenci se dvojice českých redaktorů rozhodla povýšit občasné použití smartphonů ve vysílání na pravidelný prvek a zapojit i desítky kolegů. Lektora a propagátora mobilní žurnalistiky tato informace vůbec nepřekvapila.
Jsou chytré telefony jenom dalším užitečným nástrojem, nebo mediální revolucí?
Myslím, že mají potenciál být revolucí. Velké tradiční televize jsou poměrně konzervativní, a tak to nevnímají jako něco, co by mělo změnit způsob jejich práce. Vidí to prostě jako pomůcku. Menší stanice v Evropě ale vybavují své redakce chytrými telefony. A argumenty o tom, že telefony jednoduše nejsou dost dobré, se s rychlým postupem technologie rozpadají.
Nakolik dnes s chytrými telefony pracuje ve vysílání vaše domovská RTÉ?
Je to střídavé a závisí to na samotných reportérech a příběhu, na němž pracují. Což je také zřejmě nejrozumnější způsob, jak to dělat. Nemá smysl natáčet na mobil sportovní utkání. Když se však rozhodnete pokrýt dění na okraji hřiště, je mobil výborným prostředkem. Celé je to tedy otázkou výběru správného příběhu, který bude fungovat v rámci limitů, jež smartphony mají.
Jaké limity máte na mysli?
Je jich několik a postupně odpadávají. Tím největším je baterie. Pokud natáčíte v HD, vydrží iPhone jenom pětačtyřicet minut až hodinu. Druhým je kapacita paměti. Mnoho organizací se pokouší snížit náklady kupováním menších paměťových karet, které udrží jenom deset minut videa. Což je velice nepraktické. Třetím byla ještě donedávna nemožnost použít zoom, to však do jisté míry řeší nástup 4K videa, které můžete zvětšit bez ztráty kvality.
Jaká byla reakce vašich nadřízených, když jste jim řekl, že chcete natáčet smartphonem?
První test jsem si udělal sám a nanečisto jsem si vyzkoušel, zda nahrávka ze smartphonu projde naší kontrolou kvality. Prošla. A abych dokázal, že to opravdu funguje, dal jsem jednomu z našich nejnadanějších videožurnalistů vybavení a řekl mu, ať udělá to, co vždycky, ale ať nikomu neřekne, že natáčí na telefon. Provedl to a já jsem až po odvysílání materiálu vyšel s pravdou ven a řekl všem, že jsme právě udělali naši první reportáž se smartphonem.
Nerozzlobili se?
Vyvolalo to smíšené reakce. Od nadšení, překvapení až k jisté averzi. Někteří lidé byli naštvaní, že jsem obešel pravidla a udělal věci jinak. Ale dokázal jsem svoji teorii a výsledkem toho bylo, že mi dali do ruky telefon a řekli: O. K., jdi to zkoumat dál.
Zmiňujete averzi – neprojevila se třeba u kameramanů, kteří se mohli bát o místo, nebo u novinářů z toho, že jim práce naopak přibude?
Rozhodně projevila. Strávili jsme asi rok vyjednáváním s několika rozličnými odbory o tom, aby nám dovolily začít kurzy, a společně jsme vytvořili pravidla, jak se bude tato technologie využívat a že se kvůli ní nebude propouštět. To byla zprvu velká obava, že propustíme kameramany a všem jednoduše rozdáme iPhony. Takový plán však nikdy nebyl. Rozumíme výhodám a nevýhodám kamer i telefonů a to nám umožňuje plánovat, jak obě zařízení použijeme.
Jejich obavy však mohou mít svůj důvod. Objevily se už zprávy o deníku Chicago Sun-Times, který měl propouštět právě kvůli iPhonům.
V posledních letech se vyskytlo několik takovýchto příběhů a vždy s výkřiky: Proboha, podívejte se, takhle bude vypadat budoucnost nás všech! Musíte je brát s odstupem. Chicago Sun-Times měly finanční problémy a noví majitelé si řekli, že nepotřebují kameramany ani fotografy a že všem postačí iPhony. Vyhodili přes dvacet fotografů, mezi nimi i jednoho vítěze Pulitzerovy ceny. Jeden z nich pak založil webovou stránku, kde dal každý den vedle sebe titulní stránku Chicago Sun-Times s fotkami z iPhonu a jejich hlavního konkurenta s fotkami od fotografa. Velice rychle se ukázalo, že to není to samé. Nedávno jsem četl, že začali externě opět zaměstnávat fotografy. Nikdy se nevrátili k plné redakci, ukazuje to však, že pořád jsou situace, kdy prostě potřebujete fotoaparát. Myšlenka všeho v jednom je zatím předčasná, neustálé zlepšování technologií však může redakcemi skutečně otřást.
Co je největší překážkou, na kterou při tréninku mobilních žurnalistů narážíte?
Jak je přesvědčit, aby do toho vůbec šli. V každé skupině, kterou učím, dokážu okamžitě identifikovat jednoho až dva velice proaktivní lidi, kteří jsou si jistí tím, co dokážou, chtějí se zlepšit a posunout hranice své práce. Narazíte však i na lidi na opačné straně spektra, kteří se budou spoléhat pouze na kameramana, takoví jsou v každé organizaci.
Existuje něco, co je vysloveně brzdí?
Myslím, že je to tím, že pořád čekáme na svůj „big bang“. Já sám čekám na událost, při které bude všem jasné, že jinak než smartphonem jsme to udělat nemohli. Dvakrát nám už tahle příležitost těsně unikla.
Co se stalo?
Měl jsem v kurzu jednu reportérku ze Španělska, která musela dlouho přemlouvat domovskou redakci, aby ji vůbec pustila, a to jenom s půjčeným iPhonem od svého šéfa. Za pět dní zde natočila fantastický pětiminutový dokument o pádu komunismu v Maďarsku. Když se vrátila do redakce a pochlubila se tím, co vytvořila, řekli jí pouze to, že doufají, že si užila výlet, a ať vrátí telefon a jde pracovat. Ta stejná holka byla později mezi jedněmi z prvních novinářů, kteří se dostali k velké havárii vlaku u Santiago de Compostela. A měla u sebe jenom starou Nokii. Kdyby tehdy měla iPhone, její stanice by získala materiály jako první.
Zmínil jste ještě jeden případ…
To byl případ australské novinářky Siobhan Heanue a zemětřesení v Nepálu, kde byla na dovolené. Poprvé tam zkoušela přenos videa přes Periscope, kdy ukazovala památky v centru města. Minutu a půl poté, co přenos vypnula, začalo zemětřesení. Musí se jí nechat – udělala tam plno rozhovorů, fotek a byla extrémně aktivní na sociálních sítích, dokážete si ale představit, jaké by to bylo, kdyby ten přenos nevypnula? Bylo to velice těsné a v blízké budoucnosti se to povede.
Nebyla dostatečně dobrou ukázkou práce on-line kanálu AJ+ během protestů v americkém Fergusonu?
AJ+ dělala spíše needitovaný živý přenos než zpracování události na menší novinářské celky. Označil bych to jako „live streaming“. Streamování je ale rozhodně trh, který poroste, zatím však je pořád jenom v plenkách. AJ+, která se orientuje na zpravodajství pro on-line a mobilní publikum, je však jedním z top 10 autorů obsahu, který se sdílí na Facebooku. Což je důkaz, že můžete zaujmout, když změníte způsob své práce a vyprávění.
Glen Mulcahy
Jeden z nejvýraznějších promotérů mobilní žurnalistiky na světě za poslední čtyři roky vyškolil stovky novinářů z nejrůznějších koutů planety. Na pomoc si ho přivolaly al-Džazíra, BBC, Hrvatska Radiotelevizija nebo NRK (norská státní televize). Pracuje jako šéf inovací v irské veřejnoprávní televizní a rozhlasové společnosti RTÉ. Letos pod její záštitou zorganizoval první ročník Mobile Journalism Conference v irském Dublinu. „Frustrovalo mě, že se na mě lidi dívali, jako bych měl dvě hlavy, a věděl jsem, že nás musí být více,“ říká o své motivaci spojit se s dalšími fanoušky mobilní žurnalistiky. Konference se zúčastnily čtyři stovky lidí a připravuje se její další ročník.
Průkopník mobilní žurnalistiky je bývalým odborářem. Pro obavy kameramanů a fotografů z mobilní žurnalistiky tedy má pochopení.
