Přerod České televize v moderní médium, které by rychlostí bylo schopné konkurovat internetu, se už několik týdnů připravuje v nenápadné bílé místnosti. Zde, na konci jedné z desítek tmavých chodeb, jimiž jsou prostory veřejnoprávní televize proslulé, sedí hrstka redaktorů a lektorů. Telefony a tablety, které přitom mají všichni před sebou na stolech, jsou zvláštní kombinací jednoho z jejich největších problémů i jeho nadějného řešení.
Nástup smartphonů a lepšího datového pokrytí znamenal v posledních letech zejména pro mladé diváky o důvod méně čekat na zprávy v televizi a o důvod víc hledat je na internetu, kde se zkrátka objevují dříve. Pomoci tradičním médiím překonat tuto nevýhodu by měly ty samé technologie a disciplína, která dostala jméno mobilní žurnalistika, tedy žurnalistika, jež naplno využívá potenciálu malých mobilních zařízení s připojením na internet.
„Mělo by to být zrychlení i v rámci konkurenceschopnosti oproti internetovým médiím,“ popisuje brzo ráno před zmíněnou bílou místností Oldřich Borůvka. Redaktor České televize je dnes v roli lektora. Letos v březnu se spolu s kolegou Ondřejem Schneiderem z brněnské redakce zúčastnili první světové mobilní konference v Dublinu a to, co viděli, je nadchlo. „Říkali jsme si, že je to hodně zajímavé, a jestli to nezavést napevno nějakým strukturovaným způsobem do ČT,“ popisuje.
Tou dobou už Česká televize menší sporadické zkušenosti s mobilní žurnalistikou měla, zejména v krajských redakcích, kde byl občas štábů nedostatek. Nápad se vedení zalíbil a Borůvka s dalšími třemi kolegy dostal za úkol „vycvičit“ redaktory napříč redakcemi (celkem je jich zhruba padesát) a připravit smartphony na plné zapojení do vysílání. K tomu by mělo dojít právě v těchto dnech. „Víceméně každý den bychom chtěli nasadit reportáž, ilustrační záběry nebo jenom fotky do vysílání. Výhledově by měla vzniknout krátká rubrika zaměřená na výstupy natáčené z mobilních telefonů nebo tabletů,“ popisuje Borůvka plány. Zároveň se v současnosti vyvíjí aplikace ušitá na míru České televizi, která by měla pomoci se živým vysíláním. Pokud půjde vše hladce, zvažuje televize do budoucna i možnosti využití materiálů přímo od diváků.
Praxe by měla vypadat zhruba následovně – redaktor vyrazí na místo události vybavený iPhonem nebo iPadem, které v současnosti jako jediné umožňují natáčení ve formátu potřebném pro evropské televize. Pokud s sebou bude mít kameramana, natočí několik záběrů pro rychlé zaslání do televize na okamžité odvysílání. Pokud v dané chvíli nebude dostupný žádný štáb, natočí i rozhovory a delší materiál. Právě kvůli tomu na školení lektoři spolu s kameramany vysvětlují redaktorům vše od střihu přes zlatý řez až po návod, jak si v terénu rychle vypomoci mikrofonem z hands free sady, když všechna ostatní technika selže.
Pokud redaktoři odvedou svou práci dobře a za dobrých podmínek, neměl by si divák ve vysílání rozdílu všimnout. Kdo si jej však všimne určitě, jsou editoři. Během rozhovoru zazvoní Oldřichu Borůvkovi telefon dvakrát. V Mladé Boleslavi je požár a žádný štáb není volný. O mobilní redaktory je zájem ještě před koncem kurzu.
Tři miliony a více
Role smartphonů v dnešním mediálním světě je však mnohem komplexnější než jenom poskytování relativně levné a lehce přenosné kamery. Největší síla telefonů, z nichž se vývojem stal malý kapesní počítač, spočívá v tom, že je čím dál víc lidí začíná používat jako přístupovou cestu k médiím.
Čtenáři přicházející z mobilních zařízení dnes tvoří více než polovinu z celkového času, který uživatelé stráví na stránkách The New York Times nebo The Wall Street Journal. Podle dat Pew Research Center má 39 z 50 amerických mediálních portálů více návštěv přes mobilní zařízení než přes tradiční počítače. A výdaje na reklamu na mobilních zařízeních dnes na americkém trhu tvoří 37 procent všech výdajů na digitální reklamu.
Obliba smartphonů na českém trhu je rovněž vysoká. Podle průzkumu Nielsen Admosphere loni počet smartphonů v Česku poprvé překonal počet tradičních telefonů – používalo je 59 procent lidí. O něco slabší je v tomto ohledu mobilní reklama, jejíž podíl dosahuje podle Gemiusu jen 2,4 procenta všech on-line reklam. Soudě podle čísel návštěvnosti internetu z mobilních zařízení ale lze čekat, že poroste.
Na rozšíření smartphonů a tabletů letos v červnu zareagoval Netmonitor, který poprvé zveřejnil data o návštěvnosti českého internetu rozdělená podle zařízení, ze kterých návštěvníci přicházejí. Jeho poslední čísla ze srpna ukazují, že v Česku jsou téměř tři miliony lidí, kteří navštěvují internet z mobilních zařízení. Po započítání návštěvníků ze zahraničí ještě o milion víc.
Jenom mobilní telefony přivedou zpravodajskému portálu iDnes.cz 1,78 milionu reálných uživatelů měsíčně. Z tabletů je to 734 tisíc uživatelů. Novinky.cz zaznamenaly přes mobilní telefony v srpnu 1,4 milionu návštěvníků a webové stránky televize Prima 1,07 milionu návštěvníků.
Stručněji a úderněji
„Když jsme si uvědomili, že polovina služeb BBC World Service poskytuje služby mobile first trhům, řekli jsme si, že je na to třeba zareagovat,“ popisuje ve videu BBC bývalá mobilní editorka BBC World Service Rama Sharmaová moment, kdy si i obří britská společnost uvědomila, že své zprávy dělá pro publikum, které si je primárně přečte na obrazovce telefonu. „Museli jsme promyslet způsob, jakým vyprávíme zprávy – být obsažnější, stručnější a údernější a myslet na to, jaký mají naši čtenáři denní rytmus,“ vysvětluje Sharmaová změny, které přinesly smartphony pro způsob psaní zpráv.
Došlo však i ke změně samotné formy – testy BBC ukázaly, že mezi čtenáři je velká poptávka po audio a video nahrávkách, což televizi vzhledem ke kolísavé kvalitě připojení na různých místech světa překvapilo. V reakci na to se na stránkách BBC začaly objevovat kratší klipy a nahrávky, na které uživatelé reagují velice pozitivně. Stejně tak se osvědčilo více obrázků v článcích, které pomáhají vizuálně oddělovat dlouhé „nudle“ textu.
Podobně začínají své služby mobilním uživatelům přizpůsobovat i české zpravodajské weby. „Pečlivě sledujeme vzrůstající trend konzumování obsahu přes mobilní zařízení,“ říká produktový manažer portálu Lidovky.cz Jiří Špaček. „Podle dat Netmonitoru Lidovky na mobilech meziročně posílily o více než 40 procent v počtu RU, i proto připravujeme na příští rok novou verzi mobilního webu, která přinese uživatelům více zpráv v přehlednějším provedení,“ dodává. V plánu je dokončení nové off-line verze webu a její implementování do mobilního webu. Výsledkem by měly být webové stránky, které rozpoznají kvalitu připojení uživatele a v případě potřeby mu nabídnou zjednodušenou off-line verzi, která zprávy načte a uloží pro pozdější čtení.
Lidovky chtějí zareagovat i na rostoucí poptávku po zvuku a obrazu. „Stoupající trend sledování videa na mobilních zařízeních budeme následovat, už nyní pracujeme na vlastním audiovizuálním obsahu,“ dodává Špaček. Nejsou ovšem samy. Letos třeba představil aplikaci kombinující články s jejich audioverzí týdeník Respekt (vydává stejný vydavatel jako MAM, pozn. red.) a z renesance nahraného slova, které je díky smartphonům možné poslouchat „za pochodu“, dnes těží i Audioteka.cz.
Na trend audiovizuálního obsahu v poslední době naskakuje i Blesk.cz. Ten od konce srpna uvádí v rámci své Blesk TV zhruba pětiminutový pořad Selfie z Prahy, jehož jediným reportérem i kameramanem je Matěj Smlsal. Celý program je natáčen jenom na iPhone za pomoci selfie tyče. Nápad vznikl ve vedení redakce, kde se měl objevit požadavek na nové programy a na to, aby působily co nejmoderněji. „Lidé v náhledech vidí, že je to selfie, a myslím, že je to láká,“ popisuje Smlsal atraktivitu netradičního prostředku. Jeho netradičnost si ovšem vyžaduje i redaktora, který ji na veřejnosti dokáže ustát. Na pražském Staroměstském náměstí je lidí se selfie tyčemi několik, když však ke konci té své začne Matěj Smlsal promlouvat, nevyhnutelně upoutává pozornost a u opodál stojících pouličních umělců v středověkých kostýmech vyvolá debatu o fenoménu selfie i vývoji mládeže obecně. Natáčení s tyčí v městské hromadné dopravě taky není ideální a reakce pražské primátorky na hliníkový nástroj prý byla jenom: „A co je tohle?“ Blesku však nelze upřít snahu, jejímž výsledkem je u zatím nejúspěšnějšího dílu 16 tisíc diváků.
Nikdo ve zdejších končinách a zřejmě ani na světě ale nejde v cestě za mobilním obsahem dál než AJ+.
Stačí sedmatřicet sekund
AJ+ je digitální stanice z produkce al-Džazíry, jež má být odpovědí na nezájem dvacátníků o sledování tradičního zpravodajství. Místo toho, aby lákala diváky k cestě za televizní obrazovkou, jde za nimi na všech platformách, na kterých je to jenom možné. Kromě tradiční webové stránky tak videa AJ+ naleznete na Facebooku, YouTube, aplikacích pro Android i iOS, psané texty na Medium.com a originální formu fotozpráv na Instagramu.
Během loňských protestů v americkém Fergusonu se stanice rozhodla svému mobilnímu publiku přiblížit ještě víc, a na místo vyslala tým vybavený iPhony, stativy a mikrofony. „Vybavení je dostupné pro kohokoliv za pár stovek dolarů. Nějaká společnost by se však rozhodně měla chopit příležitosti a prodávat celé sety,“ píše na začátku článku o mobilním dobrodružství ve Fergusonu producentka Shadi Rahimiová. Dvacetitisícové město ve dnech po zastřelení afroameričana Michaela Browna policistou křižovaly tisíce lidí a velká část z nich o dění ve městě psala na sociální sítě. Redaktoři AJ+ velice rychle přišli na to, že síť takový nápor dat nevydrží, a pro přenos materiálu zpátky do redakce museli utíkat pryč od davů, nebo dokonce vyjet autem na kraj města.
Mobilní přenos narazil na spoustu dalších problémů – události se odehrávaly rychle a chvílemi nebyl čas přemýšlet o nejlepším řešení třeba pro zvuk. Štáb natáčel a doufal, že to vyjde – což se někdy povedlo, někdy ovšem ne. Zároveň pršelo a na iPhony se stativy a mikrofony ještě nikdo žádný obal nevymyslel. Redakce tedy zkusila obstřihat ochranný obal z kamery, nakonec však skončila u plastového pytle do koše a několika gumiček. „Nahrávka z telefonu může být roztřesená, barvy nic moc a zvuk nekvalitní, příběh však zůstává stejný. A to je podstatné,“ napsala Rahimiová později o své zkušenosti.
Navzdory technickým potížím byli reportéři s lehce přenosnou, nenápadnou a rychlou technikou natolik efektivní, že jim podle vlastních slov stanice brzy musela nařídit, ať přibrzdí. Od brzkého rána až do pozdních nočních hodin reportéři zasílali krátká videa, rozhovory, přenosy, vše jenom s minimem střihu, který šel rychle udělat na telefonu. Samotná Rahimiová je zastánkyní názoru, že publikum na sociálních sítích oceňuje minimálně zpracované záběry, které možná mají nižší kvalitu, ale vyšší důvěryhodnost.
Tato taktika se nejspíš vyplatila – během protestů AJ+, v té době jenom několik měsíců existující stanici, rostla sledovanost na sociálních sítích a třeba krátké sedmatřicetisekundové video s policistou podílejícím se o svůj názor si na Facebooku prohlédlo tři a půl milionu lidí.
Budoucnost a budoucnost
Smartphony dnes umožňují novinářům být mnohem rychlejší, aktivnější, a pokud to situace vyžaduje, i nenápadnější. Konzumentům médií nabízejí možnost dostat se k jakémukoliv obsahu téměř kdekoliv. „Změna je rozhodně citelná, s mobilem jenom nenatáčím, fotím záběry, vytvářím obsah na sociální sítě… Prakticky s ním vstávám a chodím spát,“ popisuje irský mobilní novinář a lektor Philip Bromwell změnu ve svém životě po nástupu smartphonů. „Nemyslím, že tohle je budoucnost s velkým B, myslím, že je to však její součástí,“ odpovídá na otázku ohledně svých očekávání během rozhovoru přes Skype na – ne příliš překvapivě – smartphonu. Co však očekává s určitostí, je nárůst kvality i divácké základny, čehož by podle něj byla škoda nevyužít.
Už v tuto chvíli nedokážou diváci za dobrých podmínek téměř rozeznat záběry pořízené smartphonem a záběry z kamery. Nástup 4K videa by měl rozdíl mezi těmito zařízeními smazat ještě více a na trhu už se objevují další zařízení, která práci mobilních žurnalistů ještě usnadní. Pak to už nebude otázka techniky, ale redakcí.
Jak na mobilní žurnalistiku? Chce to správné vybavení a trochu cviku
Rostoucí zájem o mobilní žurnalistiku znásobuje i počet kurzů a návodů na to, jak ji vlastně dělat. Podívali jsme se proto na základní rady, jak natáčet se smartphonem:
– většina reportérů pracuje s iPhony nebo iPady – důvodem je jejich schopnost natáčet v 50 oknech za vteřinu, jiné modely natáčejí ve 30 oknech. Neznamená to, že by v případě vážné události nešly záběry z jiného smartphonu použít, v tuto chvíli však většina redaktorů i televizí, včetně té České, upřednostňuje řešení Applu.
– ať už pracujete pro velkou televizi, nebo malý portál, který chcete obohatit o video, léty ověřené základy kameramanské práce se neztratí. Není proto na škodu podívat se, co je to zlatý řez, a v průběhu natáčení si dávat pozor, abyste svým respondentům neusekávali hlavy nebo aby se dotazovaní nedívali pryč z obrazu.
– většina reportérů používá stativy, které jim umožňují stabilní obraz, případně pohyb bez toho, aby byl záběr roztřesený. Vhodné jsou, i pokud děláte interview a nechcete, aby se váš respondent díval přímo do kamery. Pokud stativ zatím nemáte, vyhněte se alespoň tomu, abyste telefon drželi jenom prsty, což je nestabilní a často dochází k zakrývání mikrofonů. Místo toho ho zezadu uchopte do celé dlaně, jako byste se na něm chtěli koukat na film, a pohybujte se celým tělem.
– Glen Mulcahy, lektor mobilní žurnalistiky, vypracoval několik základních pravidel pro svou domovskou televizi RTÉ. V nich doporučuje na úpravu videa používat aplikaci Pinnacle Studio a během natáčení vždy uvést telefon do letového režimu. Díky tomu vydrží baterie déle a natáčení nepřeruší případný telefonát. Doporučuje také kontrolovat si během natáčení zvuk ve sluchátkách a mít pro nahrávání k dispozici alespoň
5 GB volné paměti.
– spoustu zajímavých tipů můžete najít na Twitteru pod označením #mojo, vycházejícím z termínu mobile journalism.
Foto: Tomáš Tesař
Novináři při zasedání Valného shromáždění OSN. Reportér s mobilem tradičním kolegům zdatně konkuroval. Příště jich bude víc.
Foto: Reuters
Matěj Smlsal během natáčení pořadu Selfie z Prahy.
Foto: Tomáš Tesař
Vpravo Oldřich Borůvka, jeden z propagátorů mobilní žurnalistiky, v České televizi trénuje s účastníky kurzu natáčení rozhovorů.
Foto: Eva Mošpanová
