Každý rok utratila naše agentura za inzeráty na hledání nových lidí desítky tisíc korun. Když přičtu hodiny věnované pročítání odpovědí a často absurdním schůzkám s kandidáty, které svou trapností připomínají scény ze seriálu Kancl Rickyho Gervaise, opravdu bolí, když je výsledkem celého procesu jen další člověk do počtu. A ten se ještě po pár měsících rozhodne, že by ho možná víc bavilo něco jiného někde jinde, a celé to startuje nanovo.
Tak jak z toho ven? Psát, že nemá cenu přeplácet a lidé nejvíc ocení zajímavou práci, která je někam posune, je tlachání – pod to se asi podepíšou všichni. Jenže kde ji vzít, když vaši klienti zrovna neposílají auta na Mars? Musíte ji zajímavou udělat.
Před rokem jsme v agentuře došli k závěru, že děláme až příliš často věci stejně. To nebaví ani zaměstnance a tím méně klienty. Abychom to změnili, totálně jsme rozbili strukturu firmy. Místo tří velkých týmů teď máme pět menších, aby měl manažer, který tým táhne, méně klientů a víc času přemýšlet nad kreativou.
Když jsem před lety pracoval jako novinář, vytáčelo mě tvrzení, že o něčem nejde napsat, že to nikoho nezajímá. Skvělé příběhy jsou všude, jen je potřeba nebát se dívat na věci jinak než ostatní a klidně provokovat, pokud za tím vidíte smysl.
Začali jsme proto hledat šikovné studenty bez zkušeností, ale také bez rutiny. Neposíláme je ke kopírce, jsou plnoprávnou součástí týmu. Věříme jim a jejich názor při brainstormingu má stejnou váhu jako každý jiný.
Mám pak radost, když koncept, který uspěje u klienta, začne nápadem 19leté studentky prváku na marketingové komunikaci nebo když její o rok starší spolužák vytvoří většinu obsahu pro úspěšnou kampaň na Facebooku.
Snažíme se neotravovat sebe i novináře tiskovými zprávami a dalším „klasickým píárkem“, ale pojmenovat projekt třeba „Chyť se za koule“ a věřit, že přesvědčíte klienta, ale i známé herce a sportovce, aby zadarmo natočili videa, kde tuhle intimní věc udělají. Je to risk, nadřete se, ale baví vás to a když se to povede, všichni, včetně klienta, mají radost, že u toho byli.
A jak tohle všechno souvisí s hledáním zaměstnanců? Za poslední půlrok už jsme žádný inzerát dávat nemuseli. Když někoho hledáme, najdeme ho na doporučení některého z kolegů, kteří jsou teď naší reklamou, protože je práce baví. Chtělo to ale koule.
Štěpán Dlouhý, account director, Stance Communications
