Donald Trump se v lednu stane 45. americkým prezidentem. Navzdory všem průzkumům veřejného mínění, odporu mainstreamových médií i tipům sázkových kanceláří po celém světě. Kde se stala chyba? „Média berou Trumpa vždycky doslova. Nikdy ho neberou vážně, jen doslova,“ podotkl ve svém projevu v americkém Národním klubu novinářů miliardář Peter Thiel.
„Řečeno bez obalu, média nepochopila, oč tu běží,“ okomentovala situaci sloupkařka Margaret Sullivanová ve svém článku pro Washington Post. Vzdělaní městští liberálové mezi novináři se myšlenkově vzdálili běžnému člověku s jiným souborem životních hodnot a výsledkem byla pocitová a často neobjektivní žurnalistika. „Média nechtěla uvěřit, že by Trump mohl vyhrát. A tak odvrátila zrak,“ shrnula Sullivanová.
Sázka na vlastní úsudek nevyšla ani společnosti Topix Media, která připravila a vytiskla 125 tisíc kusů speciálního památečního vydání Newsweeku o „paní prezidentce“. Příprava obou verzí časopisů pro každého kandidáta je pochopitelná. Běžné není, že se společnost rozhodla předem distribuovat periodika s usměvavou Hillary Clintonovou, která poté musela narychlo stahovat z oběhu.
Clintonová ve svém týmu poradců zaměstnávala marketingové odborníky velkého kalibru. Patřila mezi ně Wendy Clarková, která přibližuje zavedené značky, jako je Coca-Cola, mladému publiku, a Roy Spence, který pracoval na kampaních pro supermarkety Walmart. Oba pomáhali s tvorbou brandu „H“, ale odborníkům unikl jeden důležitý aspekt: Trump oplýval uvěřitelnou autenticitou.
Důvěra v americká média je na dně
Američané věří pravdivosti informací v masových médiích stále méně, a to bez ohledu na věk nebo názory. Podle průzkumů analytické společnosti Gallup se projevuje doslova „koroze důvěry“ v média jak u republikánských, tak u demokratických voličů. V případě republikánů důvěra v mainstreamová média dokonce klesla z 32 procent v minulém roce na letošních pouhých 14 procent dotázaných.
Ačkoliv je potřeba brát v potaz proslulou averzi Donalda Trumpa vůči novinářům, která se nepochybně promítla i ve veřejném mínění, stranou nemohou zůstat ani mediální kiksy, které důvěryhodnost mediálních domů pošpinily. Mezi takové můžeme zařadit únik informací ze CNN. V době, kdy stanice čelila mnoha nařčením o napomáhání Hillary Clintonové, přiznala, že její spolupracovnice Donna Brazileová prozrazovala otázky z debat štábu demokratů.
Nad jednostranností velkých mediálních domů zvedaly obočí už v průběhu primárek i některé profesní organizace. Organizace Fair, která se v celostátním měřítku zabývá mapováním cenzury, předpojatosti a ochranou novinářů v mediálním prostředí, kritizovala například Washington Post. Vadilo jí třeba, že během pouhých šestnácti hodin noviny vydaly šestnáct kritických textů o Berniem Sandersovi, protikandidátovi Hillary Clintonové. To vše v době, kdy byly primárky v plném proudu.
Média také zkresleně ukazovala údajně „většinový“ postoj národa. Zastánce Donalda Trumpa měla sklony vykreslovat po vzoru Hillary Clintonové jako „sbírku ubožáků“.
Politická analytička Donna Brazileová měla dvojí roli. Kampani se věnovala jako novinářka a zároveň vynášela demokratům otázky připravené pro debaty na CNN.
Foto: CNN
