Vláda minulý týden schválila strategii digitálního vysílání Českého rozhlasu. Je to sice napůl nedovařený polotovar, ale přesto ve věci nastal alespoň nějaký pokrok. Má jediný problém: přišel s desetiletým zpožděním. V roce 2006 by digitální rozhlas měl šanci na úspěch. Dnes se ztrácí mezi spoustou jiných technologických cest a prohrává s rychlým internetem. Děje se tak přesto, že proti přenosu přes internet má digitální rádio objektivní výhody: především nejste závislí na žádné datové síti.
Vždycky jsem patřil spíš mezi zastánce digitálního rozhlasu a vlažnou vstřícnost k němu chovám i dnes. Ale nelze přehlédnout, že digitální rádio není věc, která by pálila širokou veřejnost. Ta je spokojená s vysíláním a nabídkou, kterou má. Digitální stanice, které existují, nejsou silnou motivací k pořízení potřebného přijímače. Vidět je to i na příkladu zpravodajsko-analytického programu Českého rozhlasu. Dokud Plus vysílal jen digitálně a na středních vlnách, byl o něj spíš vlažný zájem. Ve chvíli, kdy vstoupil na VKV, jeho poslechovost dramaticky roste. Posluchače k digitalizaci nic nenutí, a tak je musíte oslovit na platformách, které reálně používají: analogu a internetu. Přešlapování kolem digitalizace vedlo jenom k tomu, že je digitální rádio důkladně zadupané pod kobercem.
Filip Rožánek
šéfredaktor
Tiskové zprávy, náměty a ohlasy posílejte na [email protected].
