Představte si, že si necháte postavit dům a pak řeknete, že byste chtěli jinou střechu a také jste zapomněli, že je pro vás nezbytný sklep. Podobné chyby přitom dělají společnosti při redesignu naprosto běžně, říká Jakub Provazník, obchodní ředitel Aitomu Digital.
Právě web je přitom pro většinu firem nejdůležitějším prodejním on- -line nástrojem. Značky se mnohdy pouští do on-line a facebookových kampaní, které jim mají přivést lidi na web. Problémy však často nejsou v kampani, ale ve špatné uživatelské zkušenosti právě na webu.
Agentury se často bojí zeptat
„Největším problémem je, že klienti si myslí, že vědí, co od webu chtějí, a agentury dělají, že vědí, co klient chce. Agentury přitom mají většinou informací málo a s realizací projektu navíc zbytečně spěchají. Potřebují totiž peníze za hotový projekt. Nejběžnější kontrola kvality i ve velkých korporacích potom je, jestli se web líbí nebo nelíbí šéfovi,“ popisuje nelichotivou praxi Provazník.
„Klienti nemají ve zvyku platit za přemýšlení, což je ta zásadní chyba. Obecně platí, že čím více úsilí a investic na začátku, tím méně problémů a výdajů na konci,“ vysvětluje Provazník a doporučuje rozdělit webdesign na dva oddělené projekty – vstupní studii a samotnou realizaci. Oba projekty přitom nemusí nutně realizovat jedna agentura. Zadavatel by si měl na miniprojekt vyčlenit okolo 20 procent celkového rozpočtu. Platit by ale mělo Paretovo pravidlo a získat by se díky tomu mělo až 80 procent důležitých informací. „Rozhodně se to vyplatí. Někdy se dokonce zjistí, že klient nový web ani nepotřebuje, a ušetří tak stovky tisíc,“ předává své zkušenosti Provazník.
Obchodníci vědí víc než ředitel
Prvním krokem miniprojektu je dolování dat. „Klient vysvětluje, kdo jsou jeho zákazníci, odkud k němu chodí a proč.“ Provazník přidává i další postřehy. „Často nám více řeknou obchodníci, kteří jsou v těsném kontaktu s uživateli, než majitel nebo marketingový ředitel firmy. Až potom zkoumáme Google Analytics a konkurenci.“
Dalším krokem jsou konzultace, zda webdesignéři opravdu všechno pochopili správně. „Stalo se, že jsme mysleli, že pro klienta jsou důležití zájemci o hypotéku. Až při hlubší debatě nad obchodním modelem jsme zjistili, že ho zajímají hlavně makléři,“ vysvětluje. Nakonec se vypracují alternativní modely.
Dobrovolné penále se vyplatí
Pro samotné programování Provazník přidává další tipy. „Udělejte si podrobný plán, nic nepůsobí méně důvěryhodně, než když se neplní termíny.“ Poslední radou je paradoxně dobrovolné penále. „Často se nám stává, že klient trvá na nějakém řešení, i když víme, že to nebude fungovat. To si radši stanovíme přesně měřitelné cíle a řekneme, když je nesplníme, slevíme vám o čtyřicet tisíc korun. Při jednání s klientem jsme pak v úplně jiné pozici a na číslech se to projeví,“ uzavírá Provazník.
Foto: Internet Info
Jakub Provazník vzbudil svou přednáškou velkou pozornost na konferenci WebTop100. Mnozí lidé z branže však byli k jeho přístupu skeptičtí a namítali, že se dá jen těžko aplikovat u tendrů velkých společností s jasně nastavenými pravidly.
